Hlavní sudí Zbyněk Kubičík a Vladimír Pešina si necelé čtyři minuty před koncem druhé třetiny vyžádali poradu s videorozhodčím, když Jan Buchtele v pádu dopravil pravou nohou kotouč za záda brankáře Šimona Hrubce. „Z dostupných záběrů je zřejmé, že šlo o úmyslné usměrnění puku do branky, při kterém hráč nadzvedl patu brusle a provedl pohyb nohou směrem ke kotouči,“ uvedl předseda komise rozhodčích Vladimír Šindler.

To však neznamená, že videorozhodčí nemohl chybovat. „Podle aktuálního výkladu pravidla musí jít o zcela zjevné a prokazatelné kopnutí, nikoli pouze usměrnění kotouče, aby byla branka neregulérní. A k tomu v této hraniční situaci nedošlo. Branka proto měla být uznána,“ doplnil Šindler, přičemž komise pozastavila videorozhodčímu delegace pro utkání nejvyšší soutěže s platností do dnešního zasedání komise a metodického semináře delegátů a videorozhodčích.

Zatímco domácí hráči si krátce po utkání nedokázali říct, zda šlo o správný výrok, Buchtele měl jasno. „Viděl jsem to jednoznačně. Za mě regulérní gól. Myslím si, že aby byl důvod k neuznání, tak by to muselo být evidentní kopnutí z mé strany, což tam nebylo. Byl jsem do té situace natlačený. Chtěl bych vidět někoho, kdo by to pod tlakem v té rychlosti takhle nasměroval. Nevím, co za klauna tam sedělo nahoře, že to neuznal. Stálo nás to body, stálo nás to zápas. Šli bychom do vedení. Z mé strany jasné pochybení,“ řekl otevřeně po porážce 0:1 Jan Buchtele.

Komise rozhodčích s tímto popisem situace nesouhlasí. „Videorozhodčí měl sice k dispozici sedm kamer, pouze jediná z nich však poskytla alespoň zčásti využitelné záběry, nezakryté hráči nebo přímo střelcem. Nejprůkaznější a nejčastěji využívaný pohled horní kamery nebylo možné v tomto případě použít vůbec. Z hlediska videorozhodčího proto byla situace pro posouzení branky velmi nepřehledná a složitá,“ uvedla v tiskové zprávě.