Vrcholem jeho snažení byl zákrok lapačkou proti ráně Michala Řepíka v úplném závěru. Po utkání přiznal, že to pro něj bylo hodně náročné klání. Po závěrečné siréně dokonce ani nemohl zvednout vítězně ruce nad hlavu. „Neměl jsem už sílu,“ smál se gólman. „Malinko jsem si jich ještě nechal, abych vytáhl Pohár, nechtěl jsem to vyplácat u brány. V autobuse se ale vyspím a na oslavy sílu zase mít budu,“ slíbil.

Když se dozvěděl, že bude šesté finále chytat, byl překvapený, a ozvaly se trochu nervy. „Kluci dřou celý play-off, já musím vyskočit a nezkazit jim to. Jednoduchý to nebylo, ale všichni přede mnou to oddřeli, nic na mě nepouštěli, takže klukům patří velký dík,“ byl rád Mazanec. „Naopak padly nám tam dva důležitý góly a máme zodpovědný kluky, kteří to dovedou zavřít,“ dodal.

Ocenil ale výkony Kacetla z předchozích utkání a sérií. „Měl neuvěřitelnou fazónu, makal celé play-off, chytal skvěle. Góly nebyly jeho vina. Jen trenér to takhle cítil, tak se podle toho rozhodl. Kdyby to nevyšlo, tak jsme měli ještě jeden zápas doma, ale zaplaťpánbůh se nám to povedlo a domů už pojedeme jen slavit,“ ulevil si Marek Mazanec.

„Hlavně je to ale úleva, že jsem to klukům nezkazil. Teď se těším domů, až začneme slavit, až sundám výstroj, má asi 120 kilo. Mám toho plný kecky,“ vyznal se a stěžoval si na vedro v hale. „Klasicky. Měli by si tady zapnout klimošku, nebo něco,“ řekl.

Samozřejmě nechyběly ani myšlenky na jeho dosud jediný titul z roku 2013, kdy dotáhl na vrchol Plzeň. „Tenkrát jsem byl jasná jednička, teď jsem byl spíš psychická podpora pro Kácu a najednou bum, zápas, měl sem jen jednu možnost. Určitě to bylo jiné,“ připustil Marek Mazanec.

„Jak dala teď Sparta na 1:2, tak jsem si vzpomněl. Říkal jsem si, že už na to nemám nohy, aby hlavně nešel zápas do prodloužení, ať už nesrovnají,“ přál si.

Nesrovnali. A Mazanec získal svůj druhý Masarykův pohár.