Finálovou bitvu s Libercem, který většina médii pasovala na nového mistra, zvládli bravurně. Měli totiž pokoru, což Liberci možná chybělo. Řada expertů považovala za předčasné finále letošního ročníku sérii Liberec – Kometa. Chybně. Ke smůle Bílých Tygrů tomuto dojmu nejspíš většina libereckého kádru podlehla.

Oceláři ve finále prokázali, že letos by to s nimi měla náročné i mistrovská brněnská parta. Zdobila je ohromná vůle po vítězství, v sezoně i play off se potýkali s množstvím absencí, vše ale nahradili týmovostí. Trenér Varaďa se nebál sahat do sestavy, vtiskl týmu jasný rukopis, kde vše bylo podřízeno úspěchu kolektivu.

„Už jsem říkal, že dobrý tým dělá dobré jednotlivce. Pokud chtěl někdo herně vyskočit, musel ho k tomu nakopnout celý tým. A my jsme na kolektiv hodně sázeli,“ upozornil trenér mistrů Václav Varaďa.

Oceláři dosáhli na teprve druhý titul ve své historii, vydřený byl pořádně. Už série s Plzní se protáhla na maximum zápasů, s Libercem odehrál Třinec šest utkání. Měl štěstí, ale předvedl i notnou dávku statečnosti, herního umu a v neposlední řadě nezlomného odhodlání. V šesti případech ze sedmi prohrával s Plzní. V pěti případech ze šesti prohrával s Libercem. Ocel ale jen tak něco nezlomí.

Nesmíme ale zapomenout ještě na jedno, to hlavní. Daleko důležitějším faktorem úspěchu je totiž klubový projekt pod názvem Ocelářská cesta. Ta by mohla Třinci do budoucna zajistit další tituly. A za ní stojí především vedení klubu v čele se sportovním ředitelem Janem Peterkem, které před třemi roky začalo upřednostňovat místní talentované mladíky na úkor přeplácených hvězd, které měly Třinci zajišťovat tituly.

Už loni parta kolem bratrů Kovařčíků, Ciencialy, Adámka a dalších borců z mládežnické ocelářské líhně naznačila své možnosti. Letos opět přispěla svým dílem k doplnění Varaďovy skládačky. Vše do sebe perfektně zapadlo, a proto Oceláři na hokejovém trůnu zaslouženě Brno vystřídali.