Jak moc vás mrzí gól Pardubic 36 sekund před koncem?

Góly padají a padat budou, já můžu jen eliminovat jejich počet. Mrzí nemrzí, prostě tam padnul, to je jedno. Důležité je, že jsme vyhráli.

Opravdu? Každý gólman si přece čistých kont cení…

To je pravda, nula je vždy ceněná, ale padl na konci z přesilovky a asi to tak mělo být. Jede se dál.

Do konce ale nechybělo moc, neubíhají v takových situacích oči brankářů k časomíře?

To ne, já si naopak užíval každou minutu na ledě. Ten zápas mě bavil, nechtěl jsem, aby skončil.

Šimon Hrubec posledně v legraci říkal, že svému tátovi, který vás trénoval, „pěkně děkuje“, že mu vychoval konkurenci…

(smích) Já se mám od Šimona ještě pořád co učit. Hltám jeho přípravu, vše, co dělá, je to pro mě obrovská škola. Že mě trénoval zrovna jeho táta, je náhoda.

Ale potěšilo vás, když jste se ocitl zrovna vedle Šimona v Třinci?

Abych řekl pravdu, trošku jo.

Už víte, jestli zůstanete?

To ne, záleží na domluvě Budějovic s Třincem.

Nicméně extraliga je určitě velké lákadlo, ne?

Samozřejmě, ale nechci předbíhat. Uvidíme, jak všechno dopadne.

Seděla by vám role třinecké dvojky?

(smích) To vám říkat nebudu. Jsem připravený na všechno, a co mi kariéra přinese, s tím se vyrovnám. Jestli to bude tady, v Budějovicích, nebo třeba v Rakousku či Švýcarsku. Možností je hodně.