Zareagovali jste na úvodní porážku 2:4 a série je srovnaná. Co jste změnili?
Řekli jsme si, že hlavně musíme začít úplně jinak. Cesta vedla přes jednoduchost. Všechno jsme chtěli dávat na jejich branku, pořád jsme tam měli jednoho nebo dva hráče. Věděli jsme, že jsme v neděli dělali zbytečné fauly, tentokrát jsme hráli čistě a mohli se soustředit na náš hokej. Dařilo se nám to, hra měla spád a Pardubice jsme k ničemu nepouštěli. A když už jo, pochytal to Ondra Kacetl. Klobouk dolů také před ním.
Kolik vás stál druhý zápas sil?
Nějaké síly nám to sebralo, ale vyhráli jsme, máme bod, takže nám to dodá energii. Pokračujeme dál.

V 18. minutě jste otevřel skóre a nakonec to byl gól vítězný. Popíšete, jak padl?
Dravec (Dravecký) to dával do branky a nějak se ke mně puk odrazil. Vyplavalo to na mě, snažil jsem se jen prostřelit prvního hráče a naštěstí jsem prostřelil všechny, co tam stáli. Chtěl jsem puk házet na branku, viděl jsem, že je tam hodně hráčů. Asi dvěma to prošlo mezi nohama, Willovi někde pod rukou. Jsem za to rád.
To bylo hned vidět. Samou radostí jste padl na kolena…
Já už na ně padal během té střely, tak jsem pak na nich zůstal (směje se). Cítil jsem velkou radost. Dali jsme gól na konci třetiny, to se jde do šatny vždycky líp. Když můžete přispět dobrou hrou nebo gólem, je to pokaždé hezčí.
Dalo by se říct, že vývoj semifinále s Pardubicemi kopíruje čtvrtfinále se Spartou? Po nepovedeném prvním zápase jste zabrali a je to 1:1…
Budeme teď doufat, že i zbytek semifinále bude mít stejný průběh. Zase jsme si ale potvrdili, že když plníme pokyny trenérů, můžeme hrát s každým. Jedeme domů s bodem a už se soustředíme na čtvrtek, abychom další zápas série zvládli.