Bavili jste se o finále spolu? Má to Adam podobné jako vy?

Volali jsme si po semifinále, samozřejmě jsme si pogratulovali. A teď do toho každý půjde s tím, že chce vyhrát. Nikdo to nebude chtít druhému pustit, to v žádném případě. Oba do toho dáme všechno. Chci vyhrát a na tom se nic nemění.

Když jste v roce 2019 získali titul, Adam u toho byl s vašimi rodiči v civilu. Jak moc chybělo, aby jste spolu pak hráli i v Třinci?

To není otázka pro mě. Rozhodl se, jak rozhodl, je v Liberci, k tomu nemám co dodat. Já s ním hrát chtěl, nemůžu říct, že ne. Bylo to ale jeho rozhodnutí. Má před sebou svoji kariéru, jde si za svým a rozhodl se, že půjde do Liberce. Já ho v tom podporuji a přeji… nebo tedy přál jsem mu, aby se mu tam dařilo. A teď to vyšlo tak, že hrajeme proti sobě.

Váš děda Jaroslav Holík mluvil o tom, že jste rozdílné povahy. Adam byl v jeho očích správný hajzlík, vy klidnější. Je to tak?

Brácha je víc impulzivní. Každý má svoji povahu, jsme rozdílní. Ale víc moc nevím, co k tomu říct.

Prali jste se jako děti?

Ani bych neřekl, že bychom se rvali, spíš tam byla taková ta konkurence. Adam je o čtyři roky mladší, což jsem měl výhodu. (usmívá se) Když jsme něco dělali, tak se mi chtěl vyrovnat. Mně i ségře. Ne, že bychom se rvali, ale proti sobě jsme bojovali. Každý chce vyhrát a brácha to měl vždycky těžší.

Byl jako třetí dítě v pořadí mazánkem?

To bych ani neřekl, rodiče na nás byli stejně přísní. Byl pro ně cíl nás správně vychovat, abychom něčeho dosáhli. Snažili se nás vést správnou cestou a řekl bych, že ke všem byli stejně přísní. Že by nás rozmazlovali, to bych neřekl.

Vy jste známý profesionálním přístupem – první v posilovně, poslední v posilovně, přísná životospráva. Co brácha?

Má stejný přístup. V tom nás rodiče vychovali stejně, jsme si v tomto hodně podobní.

Zajímavé je, že Adam nebyl do nedělního prvního finále v play-off vyloučen…

Víte co, já koukal na pár zápasů, neviděl jsem všechny. V play-off nechce být nikdo zbytečně vyloučený, každý faul může být potrestaný. Brácha si na to taky dává pozor. Ať je člověk, jak chce impulzivní, nikdy nechce oslabit mužstvo. Vyloučení může stát zápas. A možná opravím to slovo impulzivní. Spíš je zarputilý.

Co by vám ještě před startem finále řekl děda Jaroslav Holík?

Ať si to užijeme, makáme a dáme do toho všechno. (z kabiny Třince se ozve zvuk) No vidíte, cirkulárka to ukončila. (usmívá se)

František Musil je otcem třineckého Davida a libereckého Adama.František Musil je otcem třineckého Davida a libereckého Adama.Zdroj: Deník/ Archiv VLP

Pohár máme, usmívá se František Musil

Letošní finále hokejové extraligy dalo rodině Musilů jistotu: někdo přiveze Masarykův pohár. Ať už starší syn David ve službách Ocelářů, nebo liberecký Adam. Jejich otec František, mistr světa z roku 1985, přiznává, že se na předchozí série příliš nedíval. „Nebo jen minimálně. Jsem nervózní. Mám pocity, že kluci reprezentují naši rodinu, jako Musilovy a Holíkovy,“ říká.S oběma byl před sérií v kontaktu. „Napsali mi, což mě u Ády překvapilo víc. Prý si to rozdají, a snad lepší vyhraje. Áda jde víc přes mrtvoly, Davča je víc Holíkovský. Spíše na mamku,“ přibližuje František Musil. Hned si vybavil, jak v roce 2019 seděl s Adamem na tribuně Werk Arény. „Vracel se ze Spojených států a přijel se jako fanoušek podívat na bráchu, jak přebírá Pohár. A měl i za Davida hroznou radost. Teď je aktérem,“ popisuje. Že by proto mladému přál úspěch víc? „Ne, to vůbec. Ale i tak rodina Musilova-Holíkova může říct, že už vyhrála Masarykův pohár,“ usmívá se na závěr František Musil.