Mladý otec tří dětí tehdy nahradil svého bratrance. Ten kvůli tenisu neměl čas. „Krylo se mu to s tréninky, tak mě oslovil. Já si to vyzkoušel, a teď už to bude deset let, co dráčkuji,“ vysvětluje.
Slovo „dráčkovat“ je důležité. Takto se totiž v organizaci Ocelářů činnosti maskota říká. „Já myslím, že vzhledem ke jménu je to logické,“ usmívá se Bogdan, který ve své „funkci“ pamatuje ještě starou Werk Arénu a nezapomíná ani na své začátky.
Nevyhnul se mu prvotní ostych, který zmizel po pár okamžicích. „Nervozita ze mě spadla při prvním utkání. Hrálo se s Karlovými Vary, vyšel jsem před zimák, kde stál fanoušek-děda v dresu hostů. Chtěl si se mnou udělat fotku, vyfotili jsme se, plácli si, a tím jsem se uvolnil,“ popisuje Bogdan po letech.
close
info
Zdroj: HC Oceláři Třinec
zoom_in
Dráček Werkáček (maskot HC Oceláři Třinec).
Byly sezony, kdy byl přítomen u všeho, kde Werkáček byl. V současnosti má však parťáka. „Přece jen to musím skloubit i s prací a rodinou, ale tady mi vychází vstříc, takže to zvládám. Jsem tak na osmdesáti procentech akcí,“ líčí.
Práce pro Oceláře je pro něj srdcovou záležitostí. „Měl jsem nabídku dělat maskota i jinde, říkal jsem si, že by to bylo fajn, ale když nad tím přemýšlíte, uvědomíte si, že to děláte proto, že máte vztah zrovna k Třinci. Vždycky jsem za něj chtěl hrát. Nakonec jsem se do šatny áčka dostal, jen trochu jinak,“ směje se.
A co musí dobrý maskot mít, nebo umět? „Určitě byste měl mít rád srandu,“ vypálí okamžitě. „Také ale musíte mít schopnost ustát různé nálady fanoušků. Většinou reagují pozitivně, ale někdy jsou i nevrlí. Holt jsme lidé, nemusí se danému člověku zrovna dařit, což přináší horší náladu. Když mi pak řekne, ať uhnu, tak se před něj postavím do té doby, než ho to přejde. A plácneme si,“ přibližuje. „Jestli je to za hranou, nebo ne, těžko říct, ale Dráček si může dovolit víc. Legrace je pocitová věc,“ má jasno Bogdan.
close
info
Zdroj: HC Oceláři Třinec
zoom_in
Dráček Werkáček (maskot HC Oceláři Třinec).
Historek má podle svých slov spoustu, ale rád dělá radost dole u ledu vozíčkářům. „Cítím, že je to tak správné,“ přemýšlí. „Vidím jako určitou povinnost se tam stavit, protože to jsou lidé, kteří měli po zdravotní stránce méně štěstí. Přesto si na zimák našli cestu. Nějakou dobu tam chodil i klučina, jehož maminka říkala, že i díky hokeji má lepší život,“ vybavuje si Bogdan.
„Nebo navštěvujeme nemocnice, máme různé další akce v létě i třeba na Vánoce, kterých se maskot účastní. Jsem rád, že Dráček má přesah. Že to nezačíná a nekončí jen na tom stadionu, ale je aktivní součást klubu i týmu,“ podotýká Bogdan.
Mužstvu v aktuálním play off věří. „Jak to letos vidím? Krásná otázka, na kterou se mě před každým zápasem ptají fanoušci i známí. Já vždycky říkám, že doufám ve vítězství. Jinak bych na ten zimák ani nemohl jít. Doufám, že to dopadne dobře. Zatím mám radost z toho, co kluci předvádí,“ je rád.
"Na závěr chci poděkovat své ženě za pochopení a podporu," zakončuje povídání Dráček Werkáček.
Dráček Werkáček se na hokeji v Třinci objevil poprvé v roce 2006. Jeho kostým na sebe tenkrát navlékal jeden z nejzapálenějších fanoušků Ocelářů Zbyslaw Zmelty. A jak na tu dobu, kdy svými tanečními kreacemi přímo na ledě bavil fanoušky na ledě, vzpomíná dnes? „V té době, kdy jsme s maskotem v Třinci začínali, už měli ve Zlíně své ovečky, v Liberci byl Bílý Tygr a jestli si dobře pamatuju, také Slavia v O2 aréně měla svého Lva. U vzniku dráčka byl Marek Chmiel a můj rozhovor s panem majitelem Jánem Moderem. Už tehdy jsme se bavili o tom, aby dráček bavil hlavně děti. A protože se nikdo jiný nenašel, oblékl jsem si jako první v Třinci kostým já,“ usmívá se Zmelty. „Učil jsem se tehdy metodou pokus omyl. Poslouchal jsem po zápase ohlasy lidí, vnímal jak na mé gesta reagují. A pamatuju si i vtipné zážitky. Třeba na zápas proti Zlínu, kdy kolem mě projel Petr Leška a podrazil mi nohy. Z ledu mi tehdy museli pomáhat hráči z třinecké střídačky,“ směje se Zbyslaw Zmelty.
