VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Hokejový kouč Václav Varaďa: Mám mnohem větší zodpovědnost, než když jsem hrál

/ROZHOVOR, FOTOGALERIE/ O trenérské práci se pro Deník rozmluvil kouč hokejistů Třince a reprezentační devatenáctky Václav Varaďa.

15.11.2017
SDÍLEJ:

VÁCLAV VARAĎA prožívá první měsíce v roli hlavního trenéra extraligového Třince, kterému chce pomoci k podobným úspěchům, na jaké dosáhl jako hráč.Foto: Deník / Sonnek Pavel

V tomto týdnu se po reprezentační přestávce opět roztočila kola hokejové extraligy. A zatímco někteří extraligoví hráči a trenéři měli možnost odpočívat a potrénovat, kouč třineckých Ocelářů Václav Varaďa absolvoval se svým reprezentačním výběrem do devatenácti let soustředění, v rámci kterého změřil třikrát síly se stejně starými Finy.

„V době olympijské sezony je zápasů opravdu hodně,“ řekl v rozhovoru pro Deník lodivod třetího celku extraligové tabulky, který ztrácí jen bod na vedoucí Plzeň.

Oceláři Třinec a reprezentace do devatenácti let. Jste v těchto týdnech na roztrhání, že?

Ano, kalendář je ještě plnější než v jiných sezonách. Takže je to náročné pro všechny. Jak pro hráče, tak také pro nás, trenéry. Myslím si ale, že zvládnout se to dá. Ostatně už když jsem přicházel do Třince, tak vedení klubu vyjádřilo přání, abych i nadále získával další trenérské zkušenosti pravidelnou konfrontací s mezinárodním hokejem. Samozřejmě člověk by byl rád za kratší volno, ale jednou jsem se na to dal, je to má práce, tak se snažím odvádět maximum pro klub, reprezentaci a samozřejmě i rodinu. Tohle vše spojit je náročné, ale dá se to.

Zmínil jste rodinu, ta vás asi v posledních týdnech moc nevídá…

Podpora mých nejbližších je pro tuto práci naprosto zásadní. Bez ní by to nešlo. Postoj rodiny, když jsem se rozhodoval, zda dělat obě práce, byl klíčový. A rodina tehdy řekla: „Jdi do toho.“ Tímto bych chtěl poděkovat své manželce Renátě za to, jak se k této situaci staví a jaké mi vytváří zázemí. Je zlatá. Volného času není mnoho, ale když přijde, tak si vážíme chvil, kdy můžeme být spolu. Jsem rád, když můžu vypnout, odpočinout si doma, proto bych znovu poděkovat všem, že jsou se mnou trpěliví. Takže volných chvil si užíváme, když jsou.

Extraligu jako hlavní kouč trénujete poprvé v životě, lidé vás mohou stále považovat za nováčka. Nicméně podle výsledků jste vlétl na českou trenérskou scénu úspěšně. Na třetím místě tabulky ztrácíte jen bod na vedoucí duo Plzeň, Brno. Jaké z toho máte pocity?

Start do sezony je nesmírně důležitý, protože chybějící body se pak dohánějí strašně těžko. Takže v tomto ohledu můžeme být docela spokojení. Samozřejmě vždycky zpětně víte, že něco šlo udělat trošku jinak, ale z toho je třeba se poučit a jít dál. Ty zápasy jdou hrozně rychle za sebou. Prakticky od začátku sezony jsme s Oceláři hráli až do reprezentační přestávky vždy třikrát týdně, což je velká zátěž. Jiné extraligové kluby, co nehrají Ligu mistrů, měly v tomto ohledu mnohem více času na trénink, odpočinek i regeneraci. Se třetím místem tabulky i s postupem mezi nejlepších osm klubů Evropy v Lize mistrů můžeme být spokojeni.

Překvapilo vás, jak se týmu daří na evropské scéně? Vyřadili jste už dva švédské soupeře, tedy týmy z ligy, která do těchto chvil opanovala všechny ročníky Ligy mistrů.

Jsem rád, že jsme sezonu rozběhli velmi dobře. Tým má výborný herní projev, kluci pracují opravdu na maximum. Pokud se nepletu, tak se nám povedlo s Oceláři vytvořit v této soutěži klubové historické maximum. Mezi osm nejlepších týmů starého kontinentu jsme postoupili vůbec poprvé. Ale zůstáváme pokorní. Protože před námi je další švédský soupeř a zkušenost už nám ukázala, že to jsou sice hrozně hezké zápasy pro fanoušky na pohled, ale na druhé straně i neuvěřitelně těžké, kdy o úspěchu a neúspěchu rozhodují maličkosti a detaily. Nemyslím si, že dál to bude jiné. Ale pro úspěch v podobě postupu mezi nejlepší čtyři týmy Ligy mistrů uděláme maximum.

Kariéru jste ukončil před třemi lety. Do extraligy jste postoupil jako kouč celkem rychle, nemyslíte?

Když to tak slyším od vás, asi to tak je. (usměje se) Člověk ale musí jednou začít. Trénoval jsem juniorský tým Ocelářů a dařilo se nám, vyhráli jsme mistrovský titul. Pak jsem trénoval reprezentační výběr do osmnácti let a měli jsme také výbornou sezonu. Navíc předtím jsem i působil jako asistent u extraligového áčka Třince společně s Jirkou Kalousem, což mi také hodně dalo. Tři roky od ukončení kariéry je možná poměrně krátký čas, ale já dostal šanci teď a jsem za to rád. Tu příležitost jsem přijal a pracuji na maximum tak, abych splatil důvěru, kterou mě klub obdaroval.

Když jste jako hráč končil, věděl jste, že budete chtít trénovat?

Samozřejmě jsem zvažoval, kam půjdu dál, variant byla spousta. Nejsem na trénování závislý, když mě to nebude bavit nebo budu cítit, že to dál nejde, tak toho prostě nechám a budu se věnovat něčemu jinému, co mě bude bavit a kde se budu moci realizovat. Myslím ale, že tohle byl přirozený vývoj, že jsem došel až sem.

Trenérských míst v pomyslném českém rybníčku není mnoho a vy jste další ryba, která v něm plave. Jaké vztahy panují mezi extraligovými trenéry?

Alespoň jak jsem vypozoroval za tu chvíli, kterou se mezi nimi pohybuji, jsou různé. Zkusím to přiblížit. Na jedné straně jsme kolegové, kteří v zápasech stojí proti sobě a dělají maximum pro úspěch svého týmu. Pokud můžu mluvit za sebe, já je respektuji, jsou trenéry daných týmů, a když zápas skončí, vždy si s nimi podám ruku, poděkuju za zápas, který jsme sehráli, a popřeju jim, ať se jim daří, a to i přesto, jestli nám to odehrané utkání výsledkově vyšlo, anebo ne. To, jak vnímají oni, že je tady další trenér, to nevím. To byste se musel zeptat jich.

Dlouho panovalo přesvědčení, že výborný trenér musí být starší, zkušený, ideálně bývalý špičkový hráč. V posledních letech ale dostali velkou příležitost mladí trenéři, jako Filip Pešán, Jakub Petr nebo teď vy. Co na to říkáte? Myslíte, že je to trend, který tady bude?

To je docela těžká otázka, o které v reálu rozhodují pouze manažeři klubů. V praxi je to tak, že každý z nich má nějakou vizi a zákonitě sází na někoho, v koho věří. Osobně to cítím tak, že extraligu trénuju příliš krátce na to, abych se cítil kompetentní na to, že bych říkal, že třeba přišel čas pro mladší anebo starší trenéry.

Potřeboval jste se změnit pro práci trenéra, nebo jste stejný, jako jste byl, když jste hokej hrál?

Základ člověka nezměníte. Už jako hráč jsem dával vždy hokeji maximum a to vyžaduju i po svých hráčích. Jestli se to promítne do výsledku, anebo ne, to už je věc druhá. Teď mám mnohem větší zodpovědnost, než když jsem byl hráčem, protože všude platí, že za výsledky mužstva je zodpovědný v první řadě trenér. A jako trenér máte v kabině 22 individualit, ze kterých se snažíte vytvořit tým, který bude táhnout za jeden provaz. Určitě mi v tomto ohledu otevřela oči první štace u Ocelářů v roli asistenta trenéra, ale chci zdůraznit, že se pořád učím, protože trenérská kariéra je dlouhá, hokej se zároveň vyvíjí a objevují se v něm nové trendy.

Snažíte se ve své práci jít svou vlastní cestou, nebo se inspirujete u koučů, kteří vás třeba v minulosti vedli?

Určitě se snažím jít hlavně vlastní cestou, mám svou představu o tom, jak by měl hokej vypadat, ale zároveň mi v mysli utkvěly vzpomínky na trenéry, jejichž rukama jsem sám v minulosti prošel. A z každého jsem se snažil vybavit plusové i minusové věci, které se během toho trénování objevovaly. Z toho si také beru ponaučení, protože se snažím sám zdokonalovat a zlepšovat.

Mohl byste jmenovat někoho konkrétního, o koho jde?

Nezlobte se, ale nerad bych na někoho zapomněl. Když se hokeji věnujete od útlého dětského věku a hrajete ho do nějakých sedma- anebo osmatřiceti let, projdete rukama strašně velké spousty trenérů. A každý z nich má své kladné i záporné stránky.

Je něco, nějaký komponent, na co ve své práci sázíte, bez čeho se ať už v realizačním týmu, mužstvu či své přípravě neobejdete?

Realizační tým je v hokeji naprosto zásadní, a to už ze své podstaty. Hokej je kolektivní sport a jednotlivec v něm nezmůže nic. Anebo zmůže, ale málo. Proto je vždycky na prvním místě tým. A to se týká i toho realizačního. Každý v něm má svou přesně vymezenou roli. A je jedno, jestli je to trenér, asistent, kustod, masér anebo někdo jiný. Ti všichni se snaží taky odvádět svou práci na maximum. Realizačnímu týmu musíte jako trenér věřit, všichni fungujeme jako celek a všichni jsme zodpovědní, pochopitelně každý svým způsobem, jak náš tým hraje.

Jaký jste na hráče? Jste demokrat, konzultujete rozhodnutí i s nimi, nebo tvrdě řeknete, co bude?

To by vám asi nejlépe odpověděli hráči, jaký jsem trenér. Abyste mě dobře pochopil, nerad sám sebe hodnotím. Největší zodpovědnost leží na mně, já jsem s tím ztotožněný. Ale věřím, že ta rozhodnutí, která jsou občas náročná a složitá, zatím zvládám dobře a stojím si za nimi. I když to pro hráče někdy není jednoduché slyšet, ale snažím se s nimi jednat vždycky na rovinu. Po nich vyžaduju, aby jejich přístup k tréninku, zápasu a celkově byl na úrovni profesionálního sportovce, jakou vyžaduje náš klub. Myslím, že všechny to pak posouvá dál. Kluci ale měli anebo budou mít za kariéru zkušenosti se spoustou trenérů a třeba tady pak jednou budou sedět jako já a vzpomínat, jaké to bylo super s tím a jak s tím trenérem, a jsem zvědavý, co se dočtu.

Jak velkou roli podle vás hraje trenér ve výkonech a výsledcích týmu?

Myslím si, že trenéři mají velký vliv na konečný výsledek, to je jasné. Jsou zodpovědní za taktiku a výsledky, ale na ledě jsou hráči. Řeknu příklad. Když hráč dostane přihrávku před prázdnou branku, ale netrefí ji, tak to není chyba trenéra. Takhle to prostě je, to jsou chvíle, kdy s tím neuděláte nic. Ale trenéři i já se svými asistenty jsou tady pro kluky v klubu a snaží se maximálně pracovat na tom, aby se oni zlepšovali, naplnil se jejich potenciál a oni ho pak vraceli klubu a fanouškům v podobě výsledků a dobrého pocitu ze hry.

Trénujete reprezentaci do 19 let, vedl jste juniory v Třinci a zároveň i mužský tým. Zkuste popsat, jaký je mezi nimi největší rozdíl…

Určitě je to jiné, trénovat A-tým než juniorský tým. Hokej je sice pořád stejný, hraje se na stejném hřišti na 3x 20 minut, ale zkušenější kluci mají dovedností víc, jsou silnější postavou i hokejově. Pro mě je hrozně důležité, abych z hráče vytáhl ten potenciál, který v něm vidím a kvůli kterému jsem si ho vzal do týmu. V tom se budu snažit pokračovat.

Při výběru hráčů do týmu kladete důraz také na jeho osobnost a charakter?

Vždy zvažuju „pro“ a „proti“, musím ho vždy vidět v určité roli ve svém týmu. Pokud to místo pro něj nevidím, tak o kluka prostě nemám zájem. Pokud ale vidím, že může být prospěšný a týmu pomoci, tak to hraje velkou roli, zda se tady objeví, nebo ne. V hokejové kabině je dvaadvacet hráčů a každého z nich potřebujeme, každého na určitou danou roli. Musí to do sebe zapadat a trenér je od toho, aby to dal dohromady a fungovalo to. Ani to však nezaručí okamžitý úspěch. Někdy výsledky přijdou později, jindy dřív, do hry můžou vstoupit zranění anebo krátkodobé výpadky formy jednotlivců. Každý zápas i sezona jsou jiné, ve sportu to tak je, a proto je tak krásný a pro fanoušky atraktivní. Nikdy nevíte, co vás čeká.

Mnoho trenérů má výborné výsledky, ale jen když mají tým plný hotových hráčů, které přivedli za velké peníze. Máte díky trénování reprezentační devatenáctky a úspěchu s třineckou juniorkou větší náklonnost k tomu, že se nebojíte dát šanci mladým hráčům i v těžkých zápasech?

Jak říkám, když mladý hráč na to má a cítím, že bude prospěšný, tak ho do sestavy dám. Když vidím, že někdo nechce, nepracuje, a může to být kdokoli, tak ho na led nepošlu, protože nevěřím, že nám může pomoci. Samozřejmě že chci, aby se zlepšovali mladí i zkušenější hráči. V tomto k nim budu vždy přistupovat stejně. Nesnáším prohry a všechna ta rozhodnutí, která udělám, dělám v přesvědčení, že to pomůže mému týmu. Někdy je to dobré rozhodnutí, jindy to třeba potřebuje čas. V danou chvíli to tak ale vidím.

Jsou trenéři, kteří říkají, že svých rozhodnutí, i špatných, nelitují. Jak je to u vás?

To přece nejde, nelitovat svých rozhodnutí. Když se pro něco odhodláte, nevyjde to, tak přece nad tím nemávnete rukou. Vždy se z toho snažím poučit a řeknu si, jak to udělám příště. To ale není jen v hokeji, funguje to tak i obecně v životě.

Václav VaraďaNarozen: 26. dubna 1976 ve Vsetíně
Pozice: trenér HC Oceláři Třinec a reprezentačního týmu U19, bývalý útočník
Hráčská kariéra: Vítkovice, HC Kometa Brno, HC Oceláři Třinec (extraliga), Tacoma Rockets, Kelowna Rockets (oba WHL, Kanada a USA), Buffalo Sabres, Ottawa Senators (oba NHL), Rochester Americans (AHL), HC Davos, SC Langnau (oba Švýcarsko), Ústí nad Labem (1. liga)
Úspěchy: mistr světa (2000 a 2005), finalista Stanley Cupu (1999), mistr extraligy (2011), mistr švýcarské ligy (2007), vítěz Calderova poháru (AHL, 1996), bronz na ME juniorů (1994), vicemistr extraligy (2015-asistent Jiřího Kalouse)
Reprezentace: ve 28 zápasech zaznamenal 11 bodů (4+7).

Autor: David Hekele

15.11.2017 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Záchrana paraglidisty z vysokého stromu.
5

Mladý paraglidista uvízl pod Prašivou na stromě. Sundat ho musela horská služba

Ilustrační foto

Dárci krve si v Třinci převzali svá ocenění

Na náměstí Svobody už dorazil vánoční strom

Místeckému náměstí Svobody bude následující týdny dominovat téměř čtrnáct metrů vysoký smrk ztepilý z beskydské obce Krásná. Dnes ho tam ukotvili pracovníci technických služeb.

Oceláři zdolali Dynamo v nájezdech

/FOTOGALERIE/ Třinečtí hokejisté zvládli návrat na vlastní led. Po šesti zápasech venku, z nichž vytěžili tři vítězství, porazili v duelu 25. kola extraligy Dynamo Pardubice 3:2 po samostatných nájezdech. Rozhodující branku zaznamenal v sedmé sérii Martin Růžička.

Právě jsme se narodili, podívejte se na fotogalerii miminek

/FOTOGALERIE/ Podívejte se na miminka, která se narodila v posledních dnech na Frýdecko-Místecku a Třinecku.

Deník nám fandí: MFK Frýdek-Místek U11, U12 a U13

Redakce od pondělí 13. listopadu zveřejňuje v tištěné verzi Deníku každý týden skupinové fotografie fotbalových týmů. Každé pondělí tak představíme konkrétní klub a jeho dospělé i mládežnické hráče. Bude přitom úplně jedno, jakou ligu hrají - zda třeba kraj či okres.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení

Vážení čtenáři,

náš web Deník.cz přechází kompletně pod zabezpečený protokol, který výrazně zlepší bezpečnost při procházení našich webů.

Z důvodu přechodu je nutné se znovu přihlásit k odběru upozornění na nejnovější zprávy - klikněte na tlačítko "Povolit", kterým si zajistíte odběr zpráv i do budoucna.

Děkujeme za pochopení.

POVOLIT