Domácí Třinčané o něm žertovně prohlašují, že Javorový list spadl pod Javorový (Javorový vrch je beskydská hora u Třince).

Proti Vítkovicím byl na ledě u všech gólů a svou bilanci tak rozšířil ve třinácti zápasech na 8+6. „Byl to super zápas, cítil jsem se parádně. Věděl jsem, že mezi oběma kluby panuje velká rivalita, a tak jsem chtěl udělat vše proto, abych svému týmu pomohl k výhře,“ zubil se po utkání usměvavý Kanaďan.

Do hry vnášíte spoustu zámořských prvků, třeba před každým buly jste prohodil pár slov s Jakubem Lvem…

No, občas tam bylo sprosté slovo. Byl jsem rád, že mi někdo na tom ledě rozuměl (smích). Mám rád, když je během zápasu sranda. Kdysi dávno, když jsem začínal s profesionálním hokejem, tak toho bylo daleko víc. Jsem rád, že mě kluci chápou.

Gólman Vítkovic Bartošák chválil vaši střelu…

Tak to je od něj hezké, protože on sám je výborným brankářem. Měl jsem tam ještě i několik dalších střel, ale všechny mi je pochytal. Je to proti němu výzva, už se těším na naše další vzájemné utkání.

Jak jste viděl váš první gól z ostrého úhlu? To se moc nečekalo, nebo ano?

Vlado Dravecký mi pěkně nahrál, já si popojel a viděl jsem otevřený vzdálenější roh branky. Tak jsem to tam poslal. Vladovi jsem pak říkal, že buď by to byl gól, nebo bych ho trefil do hlavy (smích).

Vaše máma tady sledovala několik domácích zápasů Třince. Byla i na tomhle?

Bohužel ne, už musela zpátky do Kanady. Škoda, že zrovna tohle neviděla. Ale jinak se jí ty zápasy strašně líbily. Po každém mi vždy říkala, že ji bolí uši, protože nikdy v životě nebyla na stadionech, kde je takový kravál (smích). Užila si to a já si zase užívám českou ligu. Je to paráda.