Martine, vstup do čtvrtfinále se vám povedl, dal jste dva góly…

To vůbec neřeším tohleto. Pro nás je důležité vítězství a to jsme získali. Zítra je další zápas.

Oba góly jste dal v přesilovce z vaší typické pozice vlevo. Čím si vysvětlujete, že jste tam měl tolik prostoru?

Tak při té přesilovce jsme měli výhodu jednoho muže v poli, tam se většinou vždycky něco otevře. Měl jsem štěstí, že mi to tam dvakrát spadlo.

Martin Růžička (vlevo) se raduje ze své trefy do sítě vítkovického rivala.

Měli jste jasnou převahu a spoustu šancí, přičemž výsledek byl pořád na vážkách. Nestresovali jste se?

My jsme věděli, že mají výborného gólmana, který toho spoustu pochytá, takže jsme hráli svou hru. Hezky trpělivě, nedivočili, nezmatkovali. Měli jsme nějaké nevyužité šance, ale nenechali jsme se rozhodit tím, že jsme ty góly nedali. Spíš bych vypíchl naši trpělivost, šli jsme si za vítězstvím cílevědomě, trpělivě a nestresovali se tím, že góly nepadají.

A byl to souboj třineckých střelců s brankářem Bartošákem?

To nevím, je to souboj Třince s Vítkovicemi, takže asi tak.

Právě Patrik Bartošák kdysi říkal, že vy přesně víte, kam míříte, že to tam sázíte přesně nad betony. Uvědomuje si to vůbec člověk při té rychlé ráně z první?

Tak samozřejmě bych měl zhruba vědět, kam střílím (úsměv).

A jak těžké to bylo pro Šimona Hrubce? Moc střel jste k němu nepustili…

Neměl tam toho moc, to je fakt, ale když bylo potřeba, tak nás klasicky podržel.

Před sérií jste říkali, že cesta k úspěchu povede přes to hodně Bartošákovi clonit, znepříjemňovat mu to před brankou, dorážet. Vyšlo to?

Jo, tak ty špinavé góly padají často, Áda vlastně takhle dal ten první, takže se to potvrdilo.

A nač si dát pozor do druhého utkání? Vítkovičtí ve středu dokázali potrestat i ty nejmenší chybičky.

Máte pravdu, velké šance, co měli, přetavili v góly. No, musíme se ještě podívat na video, co jsme udělali blbě. Uvidíme.

Jak důležité je vítězství pro vývoj celé série?

To je jen první krůček. Jsme za něj rádi, ale jsme teprve na začátku.