Trvá to však příliš dlouho. Hostující útočník Kašpařík jeho zaváhání využívá. Puk vypichuje a předkládá na hůl Pletky, pro kterého už není problém zamést puk do prázdné branky. Středočeši za další minutu vyrovnávají.

„Ten puk se trošku postavil. Chyba byla, že jsem začal vymýšlet, co s tím udělám. Jak se člověk pustí do přemítání, je to už špatně. Ta první myšlenka je nejlepší, bohužel se mi tam vkradla ta druhá,“ kál se Roman Čechmánek. Hned po inkasované brance zvedl s omluvným gestem lapačku ke svým spoluhráčům, kterým dával jasně najevo, že si je chyby vědom.

„Pomohl jsem Liberci vrátit se do zápasu. Hráčům jsem se omluvil, protože to byla opravdu hrubá chyba, která mohla ovlivnit celý zápas,“ přiznal trojnásobný mistr světa a vítěz olympiády z Nagana. „Po té chybě jsem se musel koncentrovat, abych týmu pomohl v dalších minutách, protože jsme takto v minulosti mnoho zápasů ztratili, kdy jsme vedli a přestali hrát,“ pokračoval Čechmánek.

Navzdory hrubce to byl právě zkušený sedmatřicetiletý třinecký gólman, kdo pomohl výraznou měrou ke konečné výhře 5:2 a prodloužení série, kdy tým ze Slezska doma v řadě bodoval, na dvanáct zápasů. „Po první třetině začal být hokej více bojovný než krásný,“ přiznal Čechmánek. Zlínský rodák se blýskl hlavně v úvodu druhé třetiny za stavu 3:2, kdy senzačně vychytal nadvakrát během deseti vteřin dotírajícího Nedorosta.

„Od toho v brance jsem, abych klukům pomohl, když to jde. Byla to hodně rychlá akce. Nejprve přišla střela z jedné do prázdné, hned nato druhá rána taky do odkryté klece. Skákal jsem tam na poslední chvíli. Potěšilo mě to, protože to jsou zákroky, které tým drží. Gólman potřebuje dát nějaký zásah navíc, aby mužstvo cítilo, že se může na brankáře spolehnout,“ dodal Čechmánek, který v utkání kryl třiačtyřicet střel.