Několikrát svůj tým podržel, vrchol pak přišel při samostatných nájezdech, kdy nestačil z pěti střelců pouze na ránu Petra Sýkory. Slezané tak Dynamo porazili v této dovednostní soutěži i potřetí v sezoně. „Je to výborné, ale nechci to zakřiknout,“ reagoval Hrubec.

Začátek byl ale poněkud opatrný, nemyslíte?

V základní části i play-off je to pořád stejné, nechcete dostat gól. Ale play-off je vždy opatrnější, nikdo nechce hrát hurá hokej, protože vstřelení první branky je pak vždy velká výhoda.

Byl to už typický zápas play-off?

Ano, byl. My jsme ale očekávali, že to bude těžké a nebude to ani z jedné strany jednoznačné. Jsem strašně rád, že jsme si pomohli v závěru přesilovkou, kdy jsme ji proměnili a srovnali na 2:2.

Poté přišly nájezdy…

Ani jsem se na ty naše střelce nedíval, vždy jsem jen slyšel, jak padl gól a tu obrovskou euforii. To je teď ale na dvě tři hodiny, závěry bych z toho nedělal, zítra je nový zápas. Vše může být jinak. Nicméně bereme první výhru a ta je strašně důležitá. Máme z ní obrovskou radost.

Pardubice jste na nájezdy porazili už potřetí v sezoně. Platí, že si proti nim v této disciplíně věříte víc?

Je to o štěstí. Pardubice mě ale vlastně ani nepřekvapily. Věděli jsme o nich vše, co jsme potřebovali, jsou velmi kvalitním soupeřem a o to víc si vážíme vítězství. Jsou v euforii, a je to vidět. Také měli dost šancí. Nakonec to dopadlo dobře.

Čekal jste, že na vás pojedou dva bývalí hráči Třince – Marek Trončinský a Rostislav Marosz?

Trochu jo.

Vrátil bych se ještě k situaci u druhé branky Pardubic, kterou přezkoumával videorozhodčí. Jaký jste měl na ni pohled?

Já jsem věděl, že to bude gól. Nebylo moc o čem. Byla tam střela na vyrážečku, já ji chtěl poslat do rohu a tam to i šlo, ale zrovna v té době projížděli kolem hráči, a i když nevím, jestli jsem přímo trefil jejich nebo našeho, což už je asi jedno, tak jsem si byl jistý, že to bude gól.