Volby do sněmovny začínají za

Nahrávám odpočet ...
VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Již třetí sezonu masíruje třinecké hokejisty Radek Duda

Třinec - Před léty začínal v Třinci jako fotbalista, připsal si několik startů ve druhé lize. Profesionální hráč se z 39letého Radka Dudy nakonec nestal. Pracoval jako horník, fotbal hrál jen pro zábavu. Kvůli podlomenému zdraví ho musel nechat a skončil i na šachtě. Změnil zaměstnání, když se jeho novým živobytím stalo masírování. U sportu Duda nakonec ale zůstal, už třetím rokem je masérem hokejistů extraligového Třince.

17.3.2013
SDÍLEJ:

Již třetí sezonu masíruje třinecké hokejisty Radek Duda.Foto: Roman Baselides

Jaké byly vaše fotbalové začátky?

S fotbalem jsem začal v Třinci, kde jsem hrával v žácích i dorostu. Posléze jsem vystřídal pár celků v našem regionu. Nastupoval jsem za Vendryni, Bystřici a v Českém Těšíně. Zpravidla jsem chodil na plac jako krajní bek, sem tam jsem alternoval na předstoperu.

Ve svém fotbalovém životopise máte i několik utkání za druholigový Třinec. Nastupoval jste spolu s mladším bratrem Rostislavem, jenž svého času vedl Třinec jako kapitán.

To je pravda. V té době jsem hrál v Bystřici, která byla druhým týmem Třince, a její hráči pomáhali áčku k udržení druhé ligy. Mám dojem, že jsem nastoupil snad jen třikrát, moc toho nebylo. Společně s bráchou jsem na trávníku pobyl jen krátce.

Co tenkrát bylo vašim zaměstnáním?

Byl jsem horník, makal jsem na dole ČSM ve Stonavě. Nejprve na čelbě, posléze v rubání. Na směnu jsem vstával už ve čtyři ráno. Po práci jsem jel rovnou na trénink do Bystřice, domů k rodině jsem se vracel až večer. Nebyla to žádná legrace. Především v době, kdy jsme půl roku alternovali v Třinci. Bylo to náročné, a to zejména v tom období, kdy jsme vypomáhali v Třinci. Fotbal jsem měl moc rád, ale vzhledem k tomu, že jsem se v něm neprosadil tak, jako můj mladší bratr, odsunul jsem ho na druhou kolej.

Váš mladší bratr Rostislav byl talentovanější, nebo cílevědomější?

Myslím, že měl víc talentu než já. I technicky byl na tom lépe než já, který si musel na hřišti všechno vydřít. Říkávalo se o nás, že kdyby z nás dvou udělali jednoho hráče, byl by to senzační fotbalista. Rosťa hrál fotbal, já chodil do práce, takže i proto jsme spolu trávili poměrně málo času. A jelikož je mezi námi šestiletý věkový rozdíl, v mládežnických týmech Třince jsme si spolu nezahráli. Jen krátce v mužích, v Třinci a v Bystřici.

Scénu výkonnostního fotbalu jste opustil poměrně brzy. Fotbal vás přestal bavit?

Skončil jsem s ním v roce 2000, ve svých šestadvaceti letech. Kvůli zdravotním problémům, které jsem si přivodil při náročné práci. Trápila mě kolena, záda a tak podobně. Mrzelo mě to, ale nedalo se nic dělat. Nemělo cenu neustále překonávat bolest. Sem tam jsem si šel s kamarády z mužstva jen tak zatrénovat. V tom roce 2000 jsem dal na šachtě výpověď. Jelikož jsem se zajímal o masírování, udělal jsem si rekvalifikaci a začal se rozhlížet po novém zaměstnání. Ze začátku jsem nic nenašel, takže v zimě jsem vypomáhal jako strojník na sjezdovce v Mostech u Jablunkova.

Jak jste se dostal mezi hokejové Oceláře?

Jsou to asi tři roky, zrovna hledali maséra. Představte si, že jsem nastoupil v sezoně 2010/2011, kdy se Třinec stal mistrem extraligy. To stejné se povedlo kustodovi Pavlovi Smelíkovi. Ty mistrovské okamžiky byly báječné, na to se nedá zapomenout.

Ocelářem jste se stal díky masérovi Rudolfovi Tluszczykovi, s nímž jste masíroval českotěšínské fotbalisty?

Tak to nebylo. I když je fakt, že s Rudou jsem se seznámil v době, kdy jsem kopal za Český Těšín. Věděl jsem, že je masérem třineckých hokejistů společně s Jirkou Bednářem. Toho jsem znal také. Mezi oceláře jsem se dostal díky konkurzu. Napoprvé to pro mě dopadlo špatně. Oznámili mi, že upřednostnili jiného kandidáta. Neměl jsem to nikomu za zlé, protože on byl navíc fyzioterapeutem. O několik měsíců později mi zavolal pan Marek Chmiel (nyní výkonný ředitel – pozn. aut.), jestli bych nemohl přijít na stadion. Dali mi příležitost vyzkoušet si novou práci. Mými novými spolupracovníky se stali již zmínění Ruda Tluszczyk, Pavel Smelik a kondiční trenéři Sajlerové. Všichni mi zpočátku hrozně moc pomohli. Zasvětili mě do práce, kterou se pochopitelně snažím odvádět nejlépe, jak jenom umím.

Masírování se na první pohled zdá nenáročné. Jak je to ve skutečnosti?

Práce v dole byla dobrou zkušeností, ale abych byl upřímný, jsem rád, že už to mám za sebou. Na šachtu už bych se nikdy nechtěl vrátit, je to neskutečná dřina. Masírování se tím vůbec nedá srovnávat, nicméně i ono je docela náročné. Ale baví mě. Velice si cením toho, že jsem se mohl zůstat u sportu a dostat se do klubu hokejové extraligy. V životě bych si nepomyslel, že jednou budu v šatně s takovými borci, jakými jsou Radek Bonk, Venca Varaďa a další. S těmi, jimž jsem dříve fandil u televize.

Zahrajete si s nimi občas hokej?

Tak to zase ne. Tu možnost bych měl, brusle si občas nazuji, ale hokej s klukama raději nehraji. Zdraví mi to moc nedovolí. Během letní přípravy si s nimi nanejvýš zahraji fotbálek. Pokud jich je lichý počet, postavím se někde dozadu, k bráně, kde nikomu nepřekážím.

Častěji masírujete starší hráče než ty mladší?

Přesně tak. Ti mladší kluci masáže ještě tolik nepotřebují. To spíše ti starší a zkušenější, kteří na sebe dbají víc, než ti mladší. Buď chtějí namasírovat záda, nebo nohy. Namasírovat nohy je těžší, u některých mi to zabere těch třicet až čtyřicet minut. Kluci si ze mě někdy dělají legraci, že jsem takový natírač. Prostě, že jim nohy jenom natřu, že to neumím. Jen mě tak hecují, ale to k tomu patří. Myslím, že moje masírování není nejhorší, když příště přijdou znova.

Jsou z vás kamarádi?

Máme výborné vztahy, máme si o čem popovídat. Během letní přípravy jsme se s Radkem Bonkem zúčastnili cyklistického závodu Kopřivnický drtič. Metu jsem překročil po dvanácti a půl hodinách. Radek nedojel, měl dva defekty. A řeknu vám, je to nejenom výborný hokejista, ale zároveň moc dobrý cyklista. Kdyby jej nepotkala smůla, neměl bych nejmenší šanci. Bonkie je srdcař každým coulem.

Říká se, že masér hráčům slouží jako taková vrba. Vy také?

Dá se to tak říct. V masérně si s hráči pokaždé o něčem popovídáme. Někdy o hokeji, jindy o soukromých záležitostech. To, o čem se spolu bavíme, vždy zůstává v masérně. Co je v kabině, to z ní prostě nejde ven. Nic se ode mě nedozví ani manželka se synem, i když se mě vyptávají na různé věci. Syn Jakub má ke sportu blízko, hraje fotbal ve Vendryni.

Nahlížíte díky práci hokejového maséra na nejrychlejší kolektivní hru jinak než dříve?

No jasně. V dobách, kdy jsem se chodil na hokej jako řádový fanoušek, jsem měl o hokeji jiné mínění. Teď už je to jiné, nevydržel bych sedět někde v hledišti a jenom se koukat. Nepopsatelně mě těší, že mohu být u toho, otvírat hráčům dvířka na střídačku, podávat jim ročník a povzbuzovat je. (rom)

Autor: Redakce

17.3.2013 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
Snímek zachycuje prvňáčky ze základní školy v Milíkově. Třídní učitelkou je Martina Labajová. Na fotce zleva: Julie Martynková, Eliška Szmeková, Nela Ernstová, Marie Bojková, Jakub Raszka, Jakub Szmek, Nikolas Szlauer.

Představujeme prvňáky ZŠ v Milíkově a Bukovci

V Třinci byl slavnostně otevřen obchvat v úseku mezi Nebory a Bystřicí.
45

OBRAZEM: Třinec má obchvat, jeden úsek ale chybí

ON-LINE rozhovor s Ivo Vondrákem, hejtmanem a krajským lídrem ANO 2011

Ivo Vondrák, hejtman Moravskoslezského kraje a lídr hnutí ANO 2011 za Moravskoslezský kraj jako host on-line rozhovoru Deníku odpovídal na dotazy čtenářů.

AKTUALIZOVÁNO

Mistr vyšel ve Werk Areně naprázdno! Oceláři zdolali Kometu

/FOTOGALERIE/ Hokejisté Třince načali druhou čtvrtinu extraligy výborně. Třetí celek tabulky porazil dosavadního lídra a zároveň obhájce titulu Kometu Brno 4:1. Hattrickem se na triumfu Ocelářů podílel útočník Martin Růžička.

Houbař zemřel u Jablunkova po pádu z patnáctimetrového srázu

Osmašedesátiletý houbař v úterý spadl z asi patnáctimetrového srázu nedaleko jablunkovské části Radvanov. Pád nepřežil, letos je už třetí obětí houbařské sezony v Beskydech.

Vítkovice se zadrhly, Třinec se drží na špici

První čtvrtina základní části hokejové extraligy patří minulosti. Ostravané se nemohou vymanit z krize, Slezané si hlídají umístění mezi elitou.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení