Proti Plzni to byla nezvyklá přestřelka. Po prvních deseti minutách jste prohrávali o dva góly, čím to bylo? Nehráli jste až příliš uvolněně?

To si nemyslím. Někdy to tak prostě je. Plzni patřil začátek, byli u nás, dali z toho dva góly, to by se stávat nemělo, ale dotáhli jsme to. Bohužel pokaždé, když jsme dali gól, tak nám zase odskočili. Furt jsme dotahovali. Byl to takový divný zápas.

Jak hráč prožívá, když jeho tým musí neustále dotahovat náskok soupeře?

Je to nepříjemné. Když vyrovnáte, potřebujete přidat rychle další gól, abyste soupeře srazili. Jenže proti Plzni to bylo naopak. Vždycky jsme se dostali do hry a pak zase dotahovali. Bod jsme z toho nakonec vyždímali.

Proti Plzni je to z domácího prostředí také bod jediný. Čím je pro vás tak nepříjemná?

Hraje dobře, agresivně, hráči napadají obránce, nemáte na nic čas. Jsou takoví živí, lepší jim to. Ale nedělal bych z toho drama. My těch gólů v sezoně moc nedostáváme, teď nám to v jednom zápase ustřelilo, ale to se stát může. Pokud by se to opakovalo víckrát, tak je to k zamyšlení, ale zatím jsme těch branek dostávali málo.

Na druhé straně – pokaždé jste náskok Plzně dorovnali. To asi také není k zahození, ne?

V týmu je určitá pohoda, věříme si. Máme zkušený tým, abychom věděli, kdy zapnout.

V samostatných nájezdech jste šel jako poslední. Jaké to bylo jít na pátý nájezd?

Moc to neprožívám. Buď gól dám, nebo ne. Je to už hop nebo trop.

A udělal jste to, co jste chtěl?

Ne, vůbec ne.

Dostal jste se za hranici tří stovek zápasů v dresu Ocelářů. Co to pro vás znamená?

Je to příjemné. Ani jsem ty starty za Třinec nijak zvlášť nepočítal, takže jsem byl spíše překvapený, že jsem najednou ve společnosti takových elitních beků.