Kliknutím zvětšíte„Bude to sice první trenérské setkání v play-off, ale osobně to neberu. Navíc já už nejsem vznětlivý, za poslední dobu jsem se hodně zklidnil. A co jsem teď někde četl, tak ani Růža už není," pousmál se šedesátiletý Kýhos, který se sice v Chomutově narodil, ale už ve třech letech odešel s rodiči do Litvínova.
K Chomutovu máte úzký vztah. Nejenže jste se tam narodil, ale začínal jste tam i jako trenér. Šéfem střídačky jste byl devět let. Jaké to bylo?
Strávil jsem tam poměrnou část trenérského života, hlavně začátky. Byl to vlastně první mančaft, kde jsem začal trénovat dospělé. Hráli jsme první ligu. Měl jsem pak i nabídky odjinud, ale jelikož mi život připravil určité problémy, zůstal jsem a působil tam tolik let.
Hráli jste neustále na špici tabulky, bojovali o postup do nejvyšší soutěže…
Je to tak, a to dokonce dvakrát. Tam se vytvořil dobrý tým, vlastně v něm vyrostli všichni extraligoví hráči, třeba Viktor Hübl, který je teď v Litvínově.
Pojďme do současnosti. Překvapilo vás, že Chomutov postoupil do čtvrtfinále? Po dvou domácích debaklech s Mladou Boleslaví prohrával 0:2…
Abych se přiznal, tak mě nejvíce překvapily právě ty první dva zápasy. Chomutov jsem v nich vůbec nepoznával. Nemůžu říct, že mi bylo jasné, že to otočí, ale věděl jsem, že Láďa Růža dokáže mužstvo ještě vyburcovat. Řeknou si, že to budou hrát jinak, což taky udělali. No a nakonec ukázali svou sílu, kterou měli po celou sezonu.
Je to pro vás něčím poučné?
Víme, jak jsme s nimi v sezoně hráli a jak ty zápasy dopadly. Pro nás je to o to nepříjemnější, že jejich mančaft je namotivovaný a věří tomu, co hraje. O to to bude složitější.
Zmínil jste trenéra Růžičku. S ním jste někdy hrával?
Jo, jo, v Litvínově. Máme spolu úplně normální vztah, kamarádský.
Zavzpomínejte na vaše společné působení v jednom týmu…
Spolu jsme hráli šest, možná sedm let v Litvínově. On tam přišel jako šestnáctiletý kluk. Vždycky to byl svéráz. Žil si svůj život. Je o sedm let mladší, jiná generace. V mančaftech se vždycky nějak ti kluci k sobě rozdělí věkově. Nechodí všichni pohromadě.
Musel jste ho nějak usměrňovat?
Růžu ne, ten byl svůj. Přišel s pomalovanýma teniskama AC/DC, Metallica a bylo…
Nebyl jste ani jeho mazák?
Kluci jako Růža to nepotřebovali. Hlavně kdysi to bylo tak, že když přišli mladí do mančaftu, tak byli rádi, že v něm vůbec jsou a můžou hrát. Bylo to o dost těžší se prosadit v takovém věku. Dneska už je určité pravidlo, že kdo to trochu umí, tak tu šanci dostane. Taky podle toho to vypadá, jak se ti kluci chovají.
Předpokládám, že budete chtít Růžičku porazit…
Já to nikdy neberu osobně, už vůbec pak ne jako rivalitu mezi trenéry. Hraje Třinec proti Chomutovu.
Dobře. Ale už po prvním zápase se to může změnit…
To uvidíme, až se ty zápasy rozjedou. Můžu říct, že mě to ani nějak nepostihlo, že se hraje play-off. Byl a je klid. Mluvili jsme o tom poprvé s mančaftem v neděli. Nechtěl jsem, aby to předčasně vnímali. Ale je mi jasné, že až to vypukne, to šimrání v žaludku nějaké přijde.
Jak jste na čtvrtfinále nachystáni?
To sami uvidíme. Je dobře, že jsme se mohli v klidu připravit a vyléčit zranění. Bude to zase složitější tak, jak to po přestávkách bývá, aby se hráči dostali do zápasového tempa. Co jsme ale měli dřív pauzy, neměli jsme s tím problém. Chomutov má výhodu v tom, že je rozehraný, zase jim nehraje do karet to, že odehráli pět zápasů.
Věříte si na titul?
Po základní části jsme skončili druzí, takže mezi hlavní favority patříme a nezříkáme se toho. Ale pozice favorita podle mého nehraje roli. Pokud chcete titul, musíte vyhrát dvanáct zápasů. To je podstatné.
Bavme se o vás. Měl jste čas si před play-off odpočinout?
Měl jsem tři dny volno, trošku jsem tak mohl na hokej zapomenout. Byl jsem s rodinou v Brně, podívat se za známými.
Můžete být konkrétnější?
V Brně jsem působil pět led a mám tam pořád mnoho známých, kamarádů, přátel. A mám to tam nejblíž. Do Litvínova je to strašně daleko. To jsme trávili vždycky půl dne na cestě tam, půl dne při cestě zpátky.
Takže jste si užil pohodu…
Měli jsme se známými i program. Všechny jsem poznal přes moji dceru ze školy. Takže když se sejdeme, lítá tam kolem nás i čtrnáct dětí pohromadě. Společně jsme trávili odpoledne. Chtěli jsme jít na jednu výstavu orchidejí a motýlů, jenže z toho sešlo, protože tam byla šílená fronta. Stáli bychom tam ještě teď.
Ke květinám a motýlům máte nějaký vztah?
Nic takového, ale byl jsem zvědavý. Říkali, že motýli se akorát líhnou, což jsem nikdy neviděl. Zajímalo mě to.
Pokud vím, tak máte čtyřletého vnuka. Jste hodný děda?
Já ho bohužel pomalu ani nevidím. Víte, mám sám dvě holky, mají pět a deset let. Udělal jsem si vnoučata sám. A musím říct, že mi to po lidské stránce neskutečně pomáhá. Hlavně s mladší si doma člověk parádně odpočine a přijde na jiné myšlenky.
Vnímají vaše dcery to, že jste hokejový trenér?
To jo. Starší, ta fandí Kometě, to máme doma neustálé boje. Sice se jí tady v Třinci líbí, ale Kometu by nevyměnila. Přes to vlak nejede. Mladší ještě chodí do školky, až příští rok půjde do školy, ta ještě hokej až tak nevnímá. Ale jedno musím říct.
Povídejte…
Ženě i holkám jsem vděčný za hodně. Když si vezmu to stěhování přes celou republiku… Nejprve jsme byli v Litvínově, pak šli do Brna, vrátili se do Litvínova a teď jsme zase v Třinci. Vlastně pořád máme dvě domácnosti kvůli tomu balení. Myslím, že málokterá ženská by to strávila. Je to obdivuhodné.
Petružálek před play-off: Těším se, zbožňuju ho
Dobře zná ten hřejivý pocit, kdy hokejista zvedne nad hlavu pohár pro mistra ligy. Útočník Třince si takovou slast užil již dvakrát. V roce 2013 v ruské KHL s Dynamem Moskva, o dva roky později pak v české extralize s Litvínovem.
Jednatřicetiletý bronzový medailista z MS 2012 věří, že teď se mu to podaří v dresu Ocelářů potřetí.
Začíná play-off a ve čtvrtfinále vás čeká Chomutov, který vyřadil Mladou Boleslav. Co říkáte na jejich velký obrat z 0:2 na 3:2?
Ukázali velkou vnitřní sílu. Ty první dva zápasy prohráli 1:7 a 1:6. Pak se ale zvedli. Začneme jako proti komukoli jinému. Nechci říkat, co je výhoda a nevýhoda. Jsem každopádně rád, že se jejich série hrála na pět zápasů, klíčoví hráči byli velice vytěžováni, což by nám mohlo trošku pomoct.
Překvapilo vás, že tu sérii ještě zvrátili?
Koukal jsem na každý zápas, pozorně na první dva. V nich jasně dominovala Boleslav. Chomutov se z toho ale dokázal oklepat, kluci nehodili flintu do žita, odmakali následující dva zápasy u nich, a pak už to korunovali doma.
Může to být pro vás určitým způsobem varovný prst?
Ani ne. Začíná se od nuly, stát se může cokoli, což právě Chomutov už dokázal.
Základní část jste zakončili na druhém místě, dá se však říct, že jste byli nevyzpytatelní. Nikdo pořádně neví, co od vás má čekat…
Sezonu jsme začali výborně. Tam byla síla, prostě všechno. To bylo i tím, že ostatní týmy neměly možnost koukat na materiály z našich zápasů. Po novém roce jsme měli těžší období, jeden zápas jsme vyhráli, další prohráli. Posledních šest sedm zápasů zase cítím to, co tady bylo na začátku sezony.
Máme čtyři vyrovnané lajny, bušíme do toho, jak můžeme. Zvládli jsme to v Brně, urvali to doma s Vítkovicemi. Zase cítím, že je v týmu pohoda a ta zdravá síla.
Play-off je vrchol sezony. Jak se na něj těšíte?
Já ho zbožňuju, ať už je to v jakékoli lize. Je to odměna za tu základní část, kdy dřete dvaapadesát kol. Všichni začínají od nuly, stejně tak my. Budeme muset přenést naše výkony ze základní části do play-off. Bude to o těch dvou domácích zápasech. Hlavně ten první bude opatrnější.
Hlavně nesmíme být přemotivovaní.
Hrubec už se těší na zápasové tempo
Správně nažhavený je před vrcholem extraligové sezony hokejový gólman Třince Šimon Hrubec. „Hodně jsme teď těch jedenáct dní dřeli. Už se na čtvrtfinále těším. Uvidíme, jak se nám povede. Tréninkem se totiž nedá kompenzovat zápas. Taky proto, že v něm jde člověk do velkého vypětí a pak se to všechno sčítá," řekl Hrubec.
Co si myslí o soupeři? „Už se na Chomutov těšíme. Mají dobrou první lajnu, taky trenéra, což mohl každý vidět proti Boleslavi, jak je dokázal nahecovat," připomněl Hrubec obrat Pirátů z 0:2 na 3:2.
Adamskému to střílelo na ledě i v lese
Hokejový útočník Třince Martin Adamský je před začátkem play-off v dobré náladě. Podle vlastních slov mu to totiž nestřílelo jen na trénincích. „Vždycky říkám: Dejte mi to do kuchyně a běžte slavit. Ale když chodím střílet do lesa zvěř, záleží to jen na mě," řekl Adamský.
A jak se mu vedlo? „Bylo to dobré. Skolil jsem dvě prasata na vzdálenost do osmdesáti metrů. Takže mi to zatím docela střílí," usmíval se. „Ono prasata jsou zvěř, která chodí jen v noci, nebo nad ránem. Já byl ale do půlnoci doma. Manželka tak věděla, že jsem byl fakt jen v lese," pokračoval Adamský a před čtvrtfinále s Chomutovem dodal:
„Základní část máme za sebou, teď nás čeká to sladké té sezony. Ale cíle jsou nejvyšší, takže hurá do toho."
83
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
