Ľubomír Sekeráš: Jít trénovat? Proč ne

Ostatní v jeho věku už dávno pověsili brusle na hřebík. On však na ledě stále válí. V úterý oslavil slovenský rekordman v počtu reprezentačních startů a stříbrný medailista z MS 2000 v Petrohradu Ľubomír Sekeráš „čtyřicítku“. Přesto zůstává plný sil a chuti do hokeje.

Se čtyřmi góly patří zkušený bek Třince, který se loni do mužstva Ocelářů vrátil po osmi letech, mezi nejlépe střílející obránce v extralize. O gól více dali už jen znojemští Bičánek s Mojžíšem a budějovický Toman.

„Cítím se stále dobře, zdraví zatím drží. Pokud bude mít Třinec i nadále o mé služby zájem, rád ještě mužstvu v příští sezoně pomůžu,“ prozradil Sekeráš, který byl u tragického vstupu týmu do soutěže. Oceláři se potáceli na chvostu tabulky. Kouč Stavjaňa dokonce nabídl rezignaci. I tak zkušený borec, jakým je Sekeráš, který procestoval ve svém hokejovém životě téměř celý svět, nesl nezdar slezského klubu těžce.

„I pro mě to bylo velmi nepříjemné období, protože ta deka nepadla na jednoho dva hráče, ale na všechny kluky. Situace byla o to horší, že nikdo nevěděl, jak z toho ven. Všichni jsme chtěli, ale nešlo to,“ vzpomíná na krušné chvíle.

Až skončí dlouholetý reprezentant s hokejem, bude se jistě věnovat podnikatelským aktivitám. Určitě však „pojede“ na vlastní triko. „S podnikáním jsem raději skončil, protože se mi až tolik nedařilo. Bohužel jsem vsadil na špatnou kartu. Vybral jsem si ty nesprávné lidi. Teď už se podnikání věnuji výhradně jen sám,“ svěřuje se Sekeráš.

Stále kvalitní obránce, pověstný dobrým bruslením a tvrdou střelou od modré čáry, by jednou rád trénoval, třeba i slovenskou reprezentaci. „Letos už jsem si stihl udělat B licenci a v budoucnu bych rád zvládl i tu „Áčkovou“. Na tu je ale potřeba mnoho času, proto se na ni nejspíš vrhnu, až když pověsím brusle na hřebík. Co víte? Třeba budou jednou potřebovat Slováci trenéra,“ směje se.