„Jak se včera (ve středu) Petr (Kváča) zranil při těch nájezdech, tak mi bylo jasné, že do dalšího zápasu připraven nebude. Byl jsem si tedy téměř jistý, že budu krýt Šimonovi (Hrubcovi) záda, jenže trenéři mi před spaním řekli, že půjdu rovnou do brány,“ přiznal odchovanec havířovského hokeje Lukáš Daneček. V dresu Třince se blýskl několika povedenými zákroky, finská Kalpa ale brala vítězství 3:1.

Měl jste před utkáním lehké spaní?

Mírná nervozitka tam byla, ale snažil jsem se nachystat jako na běžné utkání. Přece jen, je mi už třicet a tohle je třeba zvládat. Člověk nemůže myslet na to, že je zápas v televizi a že na to kouká dost lidí. Tohle máte v hlavě jen chvilku, pak se hraje zápas a jde to pryč. Nicméně zachytat si na takovém turnaji, to je velká čest a jsem za to strašně rád.

Doufal jste vůbec, když jste do Švýcarska cestoval až jako trojka, že byste si tady mohl stoupnout do brány?

No, dovolená to tady není (smích). Táta zažil na Spengler Cupu před lety navlas stejnou situaci, ještě s týmem Vítkovic, kdy se to samé stalo Pincovi se Štěpánkem. Paradoxně jsme se o tom před odjezdem bavili a úplně to samé se teď stalo i nám. Takže člověk musí být připraven na vše.

Po jak dlouhé době jste si zachytal za Třinec soutěžní zápas?

Kompletní zápas za Třinec jsem si zachytal v sezoně 2007/08. Je to už dávno. Tenkrát jsem, myslím, přijel týmu pomoct na Spartu.

A letos najednou Spengler Cup. Byl to váš nejvýznamnější zápas kariéry?

Na klubové úrovni asi ano, je tady evropská kvalita. Už jsem zažil i zápasy v mládežnických reprezentacích, ale tohle je asi nejvíc.

Zachytáte si ještě?

To netuším, uvidíme, jaká bude situace. Hlavně, abychom tady uspěli jako tým. To je nejdůležitější.