Devětadvacetiletý účastník dvou světových šampionátů a olympiády v Soči přichází do Slezska po angažmá v čínském Kunlunu, týmu loňského nováčka KHL. „Číňané jsou ohledně hokeje dost pozadu," řekl pro klubový web Tomáš Marcinko.

Máte za sebou rok v Číně. Jak na něj vzpomínáte?

Ještě pár let zpátky by mě nenapadlo, že někdy budu hrát hokej v Číně. Začátky byly komplikované, nevěděl jsem, co od toho čekat. Postupem času ale vše nabíralo správný směr. Člověk se mohl koncentrovat jen na hokej, byly tam dlouhé přesuny k soupeřům.

Co tamní fanoušci a atmosféra? Občas jste musel zažívat i vtipné momenty…

Je to tak. Snad už tam fandové pravidla pochopili, ale hlavně ze začátku trochu tápali. Tleskali a radovali se třeba ve chvíli, kdy se dva naši hráči nechtěně srazili ve středu hřiště. Myslím, že většinou se ale dokázali radovat z gólů do té správné branky.

Bylo tedy znát, že lední hokej není v Číně zrovna nejpopulárnější sport. Bude to postupem let lepší?

Číňané jsou ohledně hokeje dost pozadu, ale postupem času se to zvedne. Chtějí ho popularizovat s výhledem na olympijský turnaj. Bude to ale dlouhý proces, protože to chce především práci s mládeží. Zatím to řeší tak, že hledají hráče s čínskými kořeny.

Když se budeme bavit o životě v nejlidnatější zemi světa, co vás jako první napadne?

Hráli jsme v Pekingu, jehož největším problémem je smog. Občas nebylo vidět na druhou stranu ulice. V Číně jsme někdy museli přes obličeje nosit roušky. Když se mluví o smogu v souvislosti s Českem či Slovenskem, je to jen slabý odvar.