Na svém kontě má totiž hokejový snajpr z Třince 250 gólů (242 v lize a 8 v reprezentaci). Co říká na svůj počin?

„Tak jestli je to pravda, tak mám samozřejmě velkou radost! Věděl jsem, že se ta meta blíží, ale kvůli tomu, že jsem byl dlouho zraněný, jsem na to prakticky přestal myslet. Soustředil jsem se na rehabilitaci a návrat na led. Statistiku jsem vypustil z hlavy,“ usmíval se Růžička po vítězství 3:2 v Litvínově.

Tři body z Litvínova, který perně bojuje o záchranu v soutěži, byly asi vydřené, je to pravda?

Určitě, první třetinu hrál totiž Litvínov výborně, ale to jsme čekali. Vletěli na nás, hned dali gól a to je posadilo na koně. Naštěstí jsme jim tam nasypali tři góly, ale jinak byli domácí v úvodu lepší. Jsou to pro nás zlaté body. 

Vy jste na své premiérové branky v sezoně čekal do 43. kola. Spokojenost?

Jasně, byť první gól přišel až v únoru, na což nejsem zvyklý (smích). Ale bylo tam to zranění a po něm není lehké zase naskočit do rozjetého vlaku. Ze začátku jsem hrál s takovým elánem, ale potom to na mě dolehlo. Čekal jsem na gól.

Martin Růžička nově vstupuje do klubu hokejových střelců.Zdroj: Pavel Netolička

Máte to za sebou a nyní přijde na řadu reprezentační přestávka. Pomůže?

Myslím, že ano. Já sám budu chtít pořádně potrénovat, abych byl pro tým ještě platnější a zase se gólově začal zvedat. 

Asi bylo příznačné, že jste střelecky procitnul zrovna proti Litvínovu. Víte, že vaše nedělní trefy byly dvanáctým a třináctým gólem proti tomuto soupeři v řadě?

Jo? Tak to jsem netušil. Respektive jsem věděl, že se mi na ně daří, ale že ta série je už tak dlouhá, to jsem neregistroval. Abych řekl pravdu, nevím, čím to je. Litvínov má nějaký zažitý styl hokeje a jeho hra nám asi vyhovuje celkově jako mančaftu. Ale jinak je proti nim každý zápas těžký, oni nic nevypustí, jsou dlouhodobě pohromadě a jsou nepříjemní. Ta výhra je opravdu cenná.

A cenný je jistě i váš vstup do elitní společnosti střelců, kam vstupujete jako 69. v pořadí. V dosahu máte Jiřího Šejbu, Dušana Paška, Radka Ťoupala, Dariuse Rusnáka, a to nemluvíme o jménech, která jsou na špici tohoto žebříčku (Nový, Martinec, Nedomanský, Vladimír Růžička)…

Co na to říct? Abych se přiznal, myslel jsem, že mi k tomu schází ještě tak pět šest gólů. Je to milé překvapení. Mám obrovskou radost, že jsem v tak skvělé společnosti.

Tam jste spolu s litvínovským Viktorem Hüblem jedinými dvěma aktivními hokejisty…

Zajímavé. Mohu jen poděkovat spoluhráčům, které jsem v kariéře ve Znojmě, Spartě a tady v Třinci potkal, že mi k dosažení takového cíle pomohli. Hokeji jsem hodně obětoval a jsem rád, že se mi to tímto způsobem vrací zpátky.