Mikuláši, jak se zrodil váš návrat do Frýdku-Místku?

Když jsem šel před třemi lety do Frýdku po dlouhých letech v Přerově, cítil jsem na sobě, že jsem znovu dostal chuť do hokeje. Přišlo mi, že po dvou letech ve Zlíně jsem zase byl nějaký zabředlý, potřeboval jsem změnu. Z celkového hlediska organizace Beranů navíc ty sezony byly divoké, čekal jsem je klidnější.

Ve Zlíně už se vám nelíbilo?

Za dva roky se třikrát vyměnili trenéři a vedení. Konce vždy byly super, dopadlo to dobře. Ale ani ze strany Zlína jsem necítil takový zájem. Na nic jsem nečekal a domluvil se jinde.

Berani vám dali najevo, že s vámi kontrakt neprodlouží?

Bylo to z jejich strany takové, ať počkám, že se uvidí. Spíš jsem ale cítil, že to bylo taktické vyčkávání, kdyby Zlínu nedopadl jiný podpis.

Takže jste už na konci uplynulé sezony věděl, že budete působit ve Frýdku-Místku?

Je to tak. Přijde mi, že v Česku se podepisují nové smlouvy od Nového roku, akorát se to nikde neříká. Není to žádné tajemství, podepisoval jsem už během play-off. Týmy, které mají zájem, hráči většinou řeší už od ledna, února. Já nechci dopadnout tak, že budu na začátku května řešit angažmá, když nemusím a mohl jsem to vyřešit dřív.

Cítil jste, že ve Zlíně byl na hráče v první lize vyvíjen velký tlak? Ze strany fanoušků, vedení…

Vnímal jsem to první rok. Tam jsme od vedení dostávali docela čočku. Ale právem. Bylo to cítit, ale jsem typ člověka, který udělá maximum. A věci, které neovlivním, s těmi si nedělám hlavu. Pořád jsem se to snažil brát pozitivně. Ve druhém roce už to bylo lepší, i když si myslím, že odvolání trenéra Říhy bylo předčasné.

Chtěl jste, aby trenér Říha pokračoval?

Když dávám trenérovi šanci, aby si složil tým, musí pak následovat koncepční práce. Je to otázka dvou, tří let. Ne, že po pár špatných zápasech takového kouče vyhodí. Pak jsme se s tím zase nějak sžívali. Ke konci už to bylo dobré. Tým měl v obou sezonách svou sílu, ale vždy jsme se dokázali kousnout až v play-off. Letos měl Vsetín ve finále větší chuť a drajv. Nás poznamenala dlouhá a bruslivá série s Litoměřicemi.

Měl jste ze všech trenérů, kteří vás ve Zlíně vedli, nejraději Miloše Říhu?

Všichni trenéři byli hodně rozdílní. Mně osobně nejvíc sedl celý tým kolem trenéra Říhy.

Do play-off jste v obou letech proklouzli přímým postupem na úkor vašeho rodného Přerova až v posledním kole základní části, co jste na to říkal?

Určitě to pro mě bylo zvláštní, ale na rovinu, měl jsem vždycky radost. Člověku odpadne předkolo a je chvíli s rodinou. V obou případech to měl Přerov rukách a prohrál si to sám, bohužel.

A nebyl ve hře po konci ve Zlíně návrat domů do Přerova?

Upřímně? Já jsem to chtěl dost. Posílali jsme do Přerova návrhy, i kvůli rodině, bydlím pár minut od stadionu, děda by byl nadšený, loni si koupil permici a nadával, že ho to nebaví, když tam nehraje vnuk. Co jsem ale slyšel, trenér o mě neměl zájem, prý má ve skládání týmu jinou vizi. Bohužel, já jsem měl jiné varianty a rozhodl jsem se pro jednu z nich.

Hrála ve prospěch Frýdku-Místku roli i možnost zahrát si zase extraligu za Třinec?

Dodatek ve smlouvě je, ale pro mě je priorita mít ve Frýdku klidnou sezonu. Stát se ale může cokoliv. Když se podívám do Třince na nějaký zápas, byl bych samozřejmě rád. Organizace funguje skvěle, zahrát si extraligu by pro mě v mých letech bylo super. Když přijde šance, zkusím ji chytit za pačesy.

Nedávno se vám narodila dcera. Jak to zvládáte?

Vše je v pořádku, holky jsou zdravé. Jsem rád, že mi to vyšlo mimo sezonu, mohl jsem být s holkama, pomáhat Lucce než se zvetí z porodu. Užívám si malou, protože věřím, že tohle období hodně rychle uteče. Jsem rád, že mi ve Frýdku dali individuální letní přípravu a dělám si tréninky podle sebe. Přizpůsobím si je i podle holek.