Evropský olympijský festival mládeže, jenž se pořádá od roku 1991 v každém lichém roce, a jehož zimní verze letos proběhla v bosenském Sarajevu, měl pro český hokejový tým do 17 let zlatý nádech. Po výhře nad Ruskem 2:1, Švýcarskem 3:0 a Běloruskem 3:1 mladí Češi ovládli turnaj a na krk si pověsili zlaté medaile.

Včetně tří hráčů z regionu. Vítkovický Ivan Ivan a třinečtí Štěpán Macháček a Pavel Matěj, střelec zlatého gólu ve finále, vstřebávají už pár dní dojmy z nejvýznamnější akce svého života.

Kluci bez obalu přiznávají, že zlato ze Sarajeva je pro ně top. „V dosavadní kariéře je to nejvíc, čeho jsem zatím dosáhl,“ podotkl třinecký Pavel Matěj.

Podobně mluvil i vítkovický Ivan Ivan. „Beru to jako náš největší úspěch v této kategorii v tomto roce. Hráli jsme výborně týmově, nehráli jsme si na žádné velké hvězdy, což vedlo nakonec k tomu, že jsme porazili i silné Rusy, takže si myslím, že jsme si to zasloužili. S kluky jsme si dělali srandu, že je to takové malé Nagano, koneckonců před finále jsme si říkali, že by bylo fajn to vyhrát jako kdysi repre v Naganu. Je paráda, že se to povedlo,“ radoval se talentovaný útočník Vítkovic.

A jejich reprezentační spoluhráč Ivan Ivan z Vítkovic.

Mladí hráči byli atmosférou festivalu nadšeni. „Brali jsme to jako skutečnou olympiádu, hrozně nám to tu velkou olympiádu připomínalo. Od zahájení až po ukončení,“ přidává se Štěpán Macháček. „Poznali jsme tam spoustu nových lidí. Většina sportovců bydlela na stejném hotelu jako my, takže jsme potkávali furt někoho nového,“ doplnil svého třineckého parťáka Matěj. Kluci žili hokejem, na prohlídku města neměli čas. „Jediný volný den, který jsme dostali, jsme strávili na biatlonu. Naši sportovci a trenéři nám fandili na každém zápase, takže jsme je taky přišli podpořit,“ vysvětlil Macháček.

Vzory? McDavid a Raška!

Český tým „vyfasoval“ na úvod turnaje silné Rusy. „Od těch jsme věděli co čekat. Byli výborní bruslařsky i silově, je to jeden z nejlepších týmů na světě a šlo to poznat. Zápas jsme nakonec dovedli do vítězného konce jen díky tomu, že jsme hráli jako tým a díky výbornému brankáři. Náš ročník je porazil vůbec poprvé,“ zmínil Matěj zajímavost.

Druhý zápas se Švýcarskem byl o tom nepodcenit soupeře. „Věděli jsme, že nám stačí jakýkoliv bod k prvenství ve skupině a tím pádem k finále. Nebyl to jednoduchý zápas, Švýcaři byli hodně houževnatí,“ uznal Matěj.

Bělorusko ve finále pak nečekal asi vůbec nikdo. „Nevěděli jsme, co hrají, ještě jsme se s nimi nepotkali. V první třetině byli lepší, až od druhé třetiny jsme srovnali krok a postupně převzali aktivitu. Bělorusko bylo asi největším překvapením turnaje,“ ocenil Matěj finálového soupeře.

A jaké má vzory? „Mým největším vzorem je Connor McDavid, ta jeho rychlost je neskutečná, ale on je celkově hodně odskočený. Musím ale říct, že takovým menším vzorem mi je i Adam Raška od nás z klubu. Je to fakt borec, který to, doufám, dotáhne daleko,“ uznal Matěj, který by rád kráčel v kamarádových šlépějích. Raška už totiž letos naskočil do áčka Ocelářů a dokonce dal v Litvínově vítězný gól.

A jaký má Pavel Matěj hokejový sen? „Asi jako každý zkusit si NHL. Ale to je ještě hrozně dlouhá cesta,“ uznal.