Měl velkou radost, byť ji neprojevoval nijak okázale. Spíše s klidem k sobě typickým. Možná o celé cestě až k Masarykovu poháru hodně přemýšlel. „Myšlenky jsou a byly různé. V závěrečné fázi základní části jsme prohrávali o gól, nebo v prodloužení, já ale věděl, že mužstvo má sílu,“ měl jasno.

Kapitán Ocelářů Petr Vrána (vlevo) se mohl spolehnout na podporu své partnerky, atletky Nikol Ogrodníkové.
Věděli jsme, že máme zkušenosti, sílu a ukázalo se to, těšilo kapitána Vránu

„Já se z toho nepodělal, v tom momentu na to ti lidé mají nárok, nemám jim to za zlé, ale jsem rád, že nám fandili, povzbuzovali, a dopadlo to dnes takhle,“ byl viditelně šťastný Zdeněk Moták.

Jeho tým musel absolvovat rekordních 22 duelů v play off, patnáct z nich vyhrál. Postupně přešel přes Litvínov, favorizované celky Sparty a Pardubic, ve finále udolal houževnatý Hradec Králové. Jako první došel na vrchol až z předkola. Co bylo klíčové v rozhodujícím klání? „V šestém zápase už toho moc nevymyslíte. Můžete udělat nějakou změnu, ale není toho moc. My si řekli, že budeme hrát jinak, než páté utkání, které nám nevyšlo. Zahráli jsme dobře a zaslouženě vyhráli,“ hodnotil Moták.

Daniel Voženílek (vpravo).
Voženílek: Snad mi kluci ukážou, jak se Pohár slaví. Ocelář zpražil i manželku

Po vyrovnání Mislava Rosandiče ve 47. minutě na 1:1 mu nebylo úplně do zpěvu. „Těžká jamka, ale samozřejmě pořád věříte,“ líčil. „Bojovnost, obětavost, maximální zkušenost a chuť vyhrávat. To mužstvo chce vyhrávat. Bylo to ale těžké, jak sviňa,“ přiznal Zdeněk Moták po vyjmenování klíčových faktory úspěchu.

„Hráči jsou partneři, já nejsem car, který by jim tady nadával. Ale je důležité, že jsme to zvládli, tým udělal pro to maximum. Hráči ukázali obrovský charakter. Titul je o nich. Dali do toho všechno. My jsme jim jen dávali jednoduché návrhy, co by měli dělat, a oni je skvěle plnili,“ pokračoval Zdeněk Moták. A jaké budou oslavy? „Domů nepůjdu, ale moc sil už nemám,“ uzavřel kouč s úsměvem.