V sérii prohrávají 1:3 a první mečbol budou odvracet dnes na ledě vítěze základní části extraligy. „Ještě se nevzdáváme, sil i chuti máme pořád dost," říká Polanský.

Před domácími zápasy byl stav 1:1 a výhoda byla na vaší straně. Ta se ale během víkendu rozplynula. Prohráváte 1:3 a budete odvracet první mečbol. Proč?

Chtěli jsme navázat na výkon ze závěru třetího zápasu, kdy jsme v posledních osmi minutách dokázali dát dva góly a ještě srovnat. Měli jsme v plánu se od konce sobotního utkání odrazit, dostat Zlín dobrým pohybem a agresivním napadáním pod tlak. Jenže oni mají výbornou obranu a také neskutečné štěstí, což ale k play-off patří.

Zmiňujete, že měl Zlín štěstí. O rozhodujícím nájezdu Lešky ve čtvrtém utkání se bavit nemusíme, to viděl každý. Můžete uvést nějaké další příklady?

Tak třeba gólovka Tomáše Klimenty z první třetiny, kterou zlikvidoval Sedláček fantastickým skokem. Totéž i ve druhé třetině, kdy se kotouč odrazil ke mně, udělal jsem krok do strany a snažil jsem se to zvednout. V sezoně dám v takových situacích osm gólů z deseti pokusů, jenže on mi to zase chytil.

Celkově bylo vidět, že s jejich výrazně defenzivní hrou jste měli velké problémy…

Oni celý zápas jen brání, odpalují puky, hákují a drží. Zkrátka hrají takový paskvil. Ale i proti takovému soupeři, který jen vyhazuje puky po mantinelu, se musíme prostě více prosadit. Beru to na nás, útočníky. Ve čtvrtém zápase jsme dali jediný gól, což je málo. S tímhle můžeme jen těžko pomýšlet na vítězství.

Evidentně vám nevyhovuje, když jako první inkasujete. Zlín se ještě více zatáhne a vás stojí prodírání se jejich urputnou a zhuštěnou obranou mnoho sil…

Je to tak. Vezměte si třeba druhý zápas ve Zlíně. Dali jsme tam rychle první gól, pak druhý a hrozně jsme se zvedli. Přišlo mi, že když oni prohrávají, tak vlastně pořádně nevědí, co mají hrát. Jenže my je nejprve do nepříznivého stavu musíme dostat. V domácích zápasech se nám to nepovedlo. Snad se nám to podaří u nich. Ještě se nevzdáváme, sil i chuti máme pořád dost.