Historie tohoto kolosu, který zaměstnává jen v Třinci sedm tisíc osob a po celé republice skoro 15 tisíc, sahá až do roku 1839. Produkty jsou z Třince vyváženy do více než šedesáti zemí všech světadílů.

Hokejisté navštívili tři „stanoviště“. Na aglomeraci viděli proces tepelné úpravy železné rudy, v halách na tyčovou ocel si prohlédli válcovnu drátů a jemných profilů a na závěr exkurze se mohli blíže seznámit s provozem působivé vysoké pece.

Právě tato část se nejvíc líbila útočníkovi Petru Vránovi. „Je to nesmírně zajímavé. Je vidět, že je to srdce fabriky, tady to všechno žije,“ ocenil Vrána snahu místních zaměstnanců, kteří výpravu přivítali skandováním: Oceláři, Oceláři! „Hrál jsem pár sezon ve Vítkovicích, ale nikdy jsem se k návštěvě huti nedostal. Musí to být tvrdá práce, když tady jedou v non-stop režimu,“ mínil Vrána.

„Rozloha je úžasná. Nedokážu si to vůbec představit dohromady, aby na sebe vše navazovalo. Je to skvělý mechanismus. Docela mě překvapilo množství prachu. A to říkali, že se na tom ještě hodně zapracovalo. Nedokážu si představit pracovat tady před deseti lety,“ podotkl. Sám o podobné práci nikdy neuvažoval. „Že bych dělal v nějakém takovém provozu mě nikdy nenapadlo. Jsme rád, že mohu hrát hokej. V železárnách je vidět, že je to velká dřina,“ dodal Vrána.

Hokejoví Oceláři navštívili Třinecké železárny.

Werek ve „Werku“

Další útočník Ocelářů, Kanaďan Ethan Werek, nikdy předtím v továrně nebyl. „Je to úžasné. Když jsem to uvnitř viděl, pocítil jsem velký respekt k zaměstnancům. Ti lidé to tady mají opravdu náročné, musí to být těžce vydělané peníze,“ uznal Werek. Prostředí vysokých pecí jej nadchlo. „Trochu nebezpečné prostředí, jsem ale pozitivně překvapen, jak to v železárnách funguje,“ uznal Werek po návštěvě „Werku“, jak se hutím přezdívá.

Hokejoví Oceláři navštívili Třinecké železárny.

Obránce Martin Gernát si během prohlídky vyzkoušel, jak těžké jsou štangle z oceli, které se připravují pro další zpracování. „Bylo to docela těžké. Musím říct, že když je na tom jednom pracovišti na šestihodinovou šichtu jeden člověk, musí to být velmi namáhavé. Ti chlapi mají výrazný fyzický fond,“ uznal. Sám pochází z Prešova, přičemž Košice a tamní železárny jsou kousek. Nehrozilo v jeho životě, že by si vyzkoušel tuto práci? „To ne, i když ano, v Košicích je podobný obrovský závod jako v Třinci. Když vidím, jak těžce se tady pracuje, o to víc si musíme vážit toho, že my sami můžeme hrát hokej,“ poznamenal Gernát.

Co mu utkvělo po návštěvě TŽ v hlavě? „Počet zaměstnanců – sedm tisíc. A na začátku, i kolik tun vagonů z Ukrajiny a Ruska sem putuje. To je obdivuhodné. Také kvituji, že podmínky pro práci se v Železárnách zlepšily, už se tolik nepráší,“ prohlásil.

A nejproduktivnější Ocelář základní části Martin Růžička se přidal: „Nejsem tady poprvé a pokaždé je to fascinující pohled. Klobouk dolů před lidmi, kteří pracují v některých provozech Třineckých železáren. Opravdu bych neměnil,“ usmál se.