Pokud by ve světě stále nepanoval koronavirus, tak by rodiče Ondřeje Paláta nasedli na letadlo a vyrazili by sledovat finálovou jízdu Tampy Bay. Takto o ni ale už podruhé v řadě přišli. „Ondra ještě v červnu čekal, jestli to prezident Biden nepovolí, byli jsme nachystaní, že na play-off poletíme, ale potom řekli, že není šance,” řekl pro Deník Palátův táta Pavel.

Loni jste finálovou jízdu hodně prožíval. Jak to u vás vypadalo letos?

Loni to byl zvláštní rok a zvláštní sezona. Ale letos to bylo jiné, díky divákům bylo strašně cítit domácí prostředí, bylo to hodně vyhrocené. Cítil jsem publikum, které hnalo domácí týmy, což byl oproti loňsku obrovský rozdíl. Já jsem to prožíval úplně stejně jako před rokem. Sledoval jsem každý zápas, každou minutu, až do úplného konce.

Ondra byl opět jedním z lídrů Tampy Bay. Co říkáte na jeho další parádní ročník?

Letos to bylo zvláštní v tom, že musel přijmout roli lídra v přesilovce i v útoku v době, kdy byl mimo Kučerov, jehož musel napodobit. Strašně mě překvapil, že začal dávat góly a zastoupil ho. Jinak by se Tampa tak daleko nedostala. No a pak mě udivilo, jak se Ondra dokázal přizpůsobit, když se Kučerov vrátil. Najednou už nebyl na první přesilovce ani u rozhodujících momentů, přesto na sebe vzal roli toho druhého a znovu se přizpůsobil. Od mala plní to, co po něm trenéři chtějí. To bylo vždy jeho devízou.

Mrzí vás, že jste kvůli koronavirovým opatřením nemohl letět do USA a sledovat na vlastní oči jízdu Tampy?

Už to je rok a tři měsíce, co máme letenky z Frankfurtu. Je to pro mě nepochopitelné, že do USA mohou všichni kromě Evropanů. Něco je špatně.

Do Tampy létáte pravidelně, přišel jste ale o druhé finále a druhý Stanley Cup v řadě…

To víte, že mě to mrzí. Nejvíc mi bylo líto, že jsem přišel o to, jak Tampa slaví, jak se raduje celé město. Ale svým způsobem já na hokej potřebuji strašný klid - potřebuji velkou televizi, k tomu originální zvuk. Vedle sebe mám manželku, která tomu rozumí více než čeští komentátoři. Někdy i na stadionu více kontroluju kostku nahoře, takže v televizi si to hokejově vychutnávám víc. Na stadionu je to ale pocitově neskutečný zážitek.

Jaká byla první slova poté, co jste mluvil s Ondrou? Co jste mu řekl?

Volali jsme si hned z ledu. Měli jsme tady ráno, ale řvali jsme s ním. Spadl z nás všechen stres, báli jsme se až do poslední minuty. A bylo to jiné než loni, kdy hráči sami na prázdném stadionu hledali emoce, aby to probudili. Letos bylo strašně cítit, jak moc jim fanoušci vlili energii. Chtěli to slavit a bylo to super. Potom jsem měl na tréninku malé děti, tak jsme nakoupili dvě krabice dětských šampusů a slavili jsme taky.

Loni jste v euforii skočil do bazénu. Jak jste slavil tentokrát?

Všichni se mi smáli, že přece nebudu skákat v červenci do teplého bazénu. Trenéři mě hecovali, a tak jsem před čtvrtým zápasem v Montrealu říkal, že pokud to skončí 4:0, tak na Morávce sednu na nafouknutou labuť a dojedu ke stadionu na trénink. Bylo to domluvené, jenže čtvrtý zápas jsme prohráli, tak jsem si říkal, že už nic nebudu vymýšlet. Neměli jsme ani šampus, nechtěl jsem to zakřiknout, každopádně ale platí slib s tetováním. Už to bylo skoro domluvené, ale tatér mi řekl, že je nesmysl tetovat se v červenci. V září by k tomu ale mělo dojít, na obě ruce.

Věříte, že letos Ondra do Frýdku-Místku doveze Stanley Cup?

Kamarádi ze stadionu to už plánují. Domlouvají muziku i aparaturu, ale čekáme, co bude dál. Jestli vůbec Stanley Cup bude v Evropě. Nechceme chystat nic předčasně, takže až budeme vědět víc, tak začneme chystat. Taky uvidíme, jak se k tomu postaví město. Jestli to bude akce městská nebo hokejová.

Hodně se píše také o Ondrově budoucnosti. Zůstane podle vás v Tampě?

V Tampě ví, že se něco musí stát. Musí ušetřit sedmnáct milionů. O Ondru by zájem jinde asi byl, ale je otázkou, jestli by se ho Tampa zbavila. Taky záleží, koho si vyberou Krakeni ze Seattlu.

Mrzelo by vás, kdyby Ondra z Tampy odešel?

Bylo by mi to hrozně líto. Za ta léta jsme tam doma a jednou nebo dvakrát za rok tam létáme. Je tam skvělé prostředí, moře. Florida je něco fantastického a těžko se z ní odchází. Ondra má poslední rok smlouvu, a tak musel napsat dvacet týmů, do kterých by mohl jít. Je to drsné, ale je to tak. Ondrova manželka se ptala, jestli bychom za nimi jezdili třeba i do Seattlu. To víte, že bychom jezdili, ale už by to nebylo na plavky na Floridu.