Pastrňák exkluzivně pro Deník: Já a nový Jágr? To ne, on je legenda

Stihl jste letos při tom „frmolu“ i osobní volno?
Snažím se vždycky udělat si čas na odpočinek. Je hodně důležitý. Letos jsem byl na krátké dovolené v Chorvatsku a pak ve Španělsku. Samozřejmě už trénuji několik dní, takže ani dovolená se neobejde bez tréninku.

Maminka Davida Pastrňáka Marcela o svém synovi říká: Pořád je to normální kluk

Máte nějaké oblíbené místo? Preferujete spíš odpočinkovou dovolenou, to znamená relaxaci, nebo třeba adrenalinovou dovolenou spojenou s nějaký sportem?
Ani ne, neplánuji nic hodně dopředu. Ale snažím se všude něco dělat, hýbat se. Takže odpočinek určitě ano, ale dohromady s relaxem i nějakými aktivními sporty.

Na nedávném klubovém tenisovém turnaji v Havířově vám to šlo slušně i s tenisovou raketou. Jak často se k tenisu dostanete?
Děkuji, tenis mám moc rád, snažím se ho hrát každý den, ale bohužel jen v létě.

Zdroj: ČTK

A co hokejbal? Ťuknete si ho někdy s Palovými (Martin a Tereza jsou reprezentanti ČR – pozn. aut.), tedy s vašimi blízkými kamarády z Karviné?
Hokejbal mám rád a také si ho vždycky rád zahraji. Jestli s Palovými, to vždycky závisí na mé sezoně v Americe. Hokejbalová sezona u nás ale končí skoro ve stejných termínech, takže toho většinou moc nestihnu.

Co jste vlastně říkal na letošní bronz z MS, který získaly karvinské hokejbalistky Tereza Palová a Kateřina Němcová v dresu národního týmu? Mimochodem, předloni byly i u titulu mistryň světa doma v Pardubicích…
Vím, to byl obrovský úspěch. Jsou to holky šikovné (úsměv), takže jsem jim gratuloval. Stejně jako Martinovi k loňskému titulu v Kertu.

Osmá posila hokejových Vítkovic. Přichází Kanaďan Mallet

Další váš kamarád, hokejista David Cienciala z Třince, zamířil v létě do Mladé Boleslavi. Stihl jste to s ním probrat?
Bohužel jsme každý na jiném konci republiky, takže letos jsem se s ním nestihl ani pozdravit. Ale jinak sleduji jeho hokejovou cestu a držím mu pěsti, ať se muv Bolce daří.

Teď k vám a NHL, kde už působíte pět let. Kam se podle vás posunul David Pastrňák z roku 2014? Jak jste se viděl před pěti lety a jak nyní? Kde je ten největší rozdíl?
Největší rozdíl je určitě v mé hře v obranné fázi, na které hodně pracuji od doby, co jsem přišel do organizace Boston Bruins. A samozřejmě se i lépe cítím v osobních soubojích než na začátku. Zesílil jsem, přibral. Taky už mám nějakou menší zkušenost, kterou jsem během těch pěti let nasbíral.

Zdroj: NHL

Cítíte, že ta poslední sezona, byť to těsně nevyšlo, byla průlomová? Že se z vás stal už lídr týmu, tahoun, na kterého mužstvo spoléhá? Není taková role svým způsobem i svazující?
Za vyloženého lídra se určitě nepovažuji, máme tady vyrovnaný tým, že do pozice tahouna se postaví pokaždé někdo jiný. A přesně to pro tak dlouhodobou soutěž, jako je NHL, potřebujete. Přece jenom s play-off odehrajete nějakou stovku zápasů, a to není sranda. Každý se s tou svou rolí v týmu musí nějak popasovat a já se do role lídra moc nepasuji, takže to ani není nijak svazující.

Omlouvám se za dotaz, ale můžete popsat cestu do letošního finále a co jste po něm cítil?
Cesta byla krásná, bohužel se špatným koncem. Pořád mě to bolí, tudíž bych to dále nerozebíral…

A vnímali jste aspoň v klubu, že se letos naskýtá ojedinělá šance Stanley Cup vyhrát? Všichni favorité končili už v prvním kole a ze slavných jmen tam zbyl prakticky jen váš Boston.
Všichni, co se v hokeji pohybují, vědí, že play-off je prostě jiná soutěž, a to se taky potvrdilo. Pro mě byl favorit prakticky každý, kdo se do play-off dostal. Chcete-li vyhrát nejslavnější trofej na světě, musíte porazit toho, na koho narazíte v dalším kole a je jedno, jestli vyhrál základní část, nebo šel z posledního místa, je to prostě jiná soutěž.

Hokejový reprezentant Faksa: Nemůžu si stěžovat. Dallas je můj druhý domov

Myslím, že nebudu sám, ale spousta lidí je přesvědčena, že jednou ten Stanley Cup získáte a přivezete ho do Havířova, popřípadě i do Karviné, ukázat. Co myslíte, že je ještě potřeba pro celkový úspěch udělat?
Toho si moc vážím a děkuji za podporu. A recept na to, jak získat Stanley Cup, je jednoduchý – hlavně neusnout na vavřínech a pořád na sobě pracovat, zlepšovat se a zdokonalovat. Pak trošku toho hokejového štěstíčka a stát se může cokoliv.

Také jste havířovský patriot – sledujete i dění v Havířově? Co jste říkal letošnímu tažení AZ, který s mladým kádrem vzdoroval v play-off favorizovaným Českým Budějovicím?
Havířov sleduji, to je jasné. Zajímám se o výsledky a myslím, že za své tažení v uplynulé sezoně se kluci nemají zač stydět. Mnoho mladých nadějných hráčů v řadách týmu znamená, že za pár let půjdou ještě výš. Budějovice mají obrovsky silný kádr, který se dá srovnat s extraligovým týmem, takže Havířov odvedl dobrou práci a jistě v ní bude pokračovat dál.

Poslední věc – potřetí v řadě jste vyhrál Zlatou hokejku, což se v moderní éře povedlo jen legendárnímu Jaromíru Jágrovi. A nutno říct, že mnozí vás už s Jágrem srovnávají. Jste tedy nový Jágr?
No, srovnávat se ve svých třiadvaceti letech s naší stále ještě skvěle hrající legendou českého hokeje si netroufnu, je to hodně těžké. Já osobně se za nějakého novodobého Jágra vůbec nepovažuji, ale potěší slyšet od lidí, že vás k někomu takovému, jako je Jarda, přirovnávají. Za to můžu jen poděkovat. Ale musím být i trošku optimista, čeká mě ještě velký kus cesty, dřiny a odhodlání, abych se mu někdy pokusil jen přiblížit.