Ve své první sezoně v nadnárodní KHL se loňský extraligový mistr s Třincem do play-off nepodíval, Kunlunu uteklo o čtyři body. Sám však ročník hodnotí pozitivně. Stejně jako rozhodnutí jít do této soutěže. „Byl to risk, ale myslím, že jsem udělal dobře, že jsem tam šel,“ říká Hrubec, který nyní čas tráví se ženou Michaelou a synem Adamem. „Během sezony jsme spolu moc nebyli, tak se jim to snažím vynahradit,“ přiblížil gólman s tím, že se udržuje běháním, nebo chodí ve volnu na procházky.

Byl jste zvyklý hrát play-off nebo se ucházet o místo na MS, ale letos skončila sezona už v březnu. Jaké to je?

O mistrovství světa jsem měl indicie, že by to mohlo klapnout, a to byl jeden z důvodů, proč jsem se po návratu z Číny připravoval s Českými Budějovicemi. Chtěl jsem trénovat i s tátou, protože se nám to mnoho let nepoštěstilo. Asi to bylo nejlepší řešení, bylo to fakt dobré. Naskočil jsem na led, z rodiče se stal trenérem, kterého musím poslouchat, skončili jsme, slezli z ledu a zase se bavili normálně. Na této úrovni už je to hodně o komunikaci.

Šimon HrubecZdroj: Deník / Pavel Sonnek

Bavíte se hodně o hokeji?

Jistě. Říkáme si, proč jsem udělal tento zákrok, že tenhle by byl lepší. Je to o detailech, ty se na této úrovni řeší. K velkému zásahu by už nemělo dojít, protože to může rozkopat celé chytání.

Je k vám táta kritický?

Vždycky byl, a i teď mi naložil. (směje se) Vidí moře věcí, které se dají zlepšit, což je ale dobře. On mě nikdy nechválil, ani to od něj nečekám. Přehnaná chvála člověku nikdy nepomůže.

Stalo se vám, že jste odchytal výborný zápas, ale přesto on nebyl spokojený?

To já už mám i sám v sobě. A kolikrát to tak je. Odchytám zápas, čtyřicet zákroků, nula nebo jeden gól, a zatímco mě všichni plácají po zádech, tak já říkám: „To si nepamatujete, jak jsem zkazil rozehrávku za bránou? Mohl z toho být gól.“ To mě pak točí další dvě hodiny. Naopak dostanu třeba pět gólů, ale zachytám, vím, že nešly za mnou, nešlo udělat něco jinak a lépe, to umím hodit za hlavu. Řeknu si, že ta brána tam holt od něčeho je. Občas se stane, že to do vás nateče, jak říkal můj trenér v Třinci.

Vraťme se ale ještě k původní otázce. Je asi pro vás nezvyk mít v této fázi roku dovolenou, že?

Ano. Přece jen v Třinci jsem byl sedm let a sedmkrát jsem hrál play-off. Volali jsme si jak s tátou, tak i trenérem Kamešem a říkal jsem jim, že jsem poprvé bez vyřazovací části. „No, aspoň si zkusíš něco jiného,“ odpovídali mi. Musel jsem se připravit na nároďák, odpočinout si a nabrat síly, s tím jsem k tomu přistoupil i v Budějovicích. Pak se ale stalo to, co se stalo a vše skončilo. Tak jsem si zabalil věci, hodil je na půdu a nechal vyschnout.

Finále play off hokejové extraligy - 6. zápas HC Oceláři Třinec - Bílí Tygři Liberec, 28. dubna 2019 v Třinci. Na snímku brankář Třince Šimon Hrubec.Zdroj: Deník / Pavel Netolička

Zmínil jste syna. Už se ve svých dvou letech nějak projevuje? Mohl by mít sportovní vlohy?

Asi jo, ale každý tatínek to vidí idealisticky a není objektivní. Já hlavně chci, aby ho to bavilo, přišel sám za mnou s míčem nebo hokejkou a řekl, že si s ním mám jít zahrát. Ale zatím je vidět, že ho to baví, má i správné načasování, že ví, jak kopnout do míče, hází si ho z levé na pravou. To se mi líbí, tak uvidíme. Ve dvou letech ale ještě nejde vydedukovat, jestli bude sportovec, nebo ne. Ale věřím, že ho to k tomu bude táhnout. Určitě mu to nechci zkazit tím, jak jiní rodiče, že budu tlačit na pilu, aby to dělal.

Když bude třeba kulturně, nebo i jinak nadaný, budete také spokojený?

Hlavně, ať je šťastný. Může být třeba truhlář… To mě zrovna napadlo, protože mě by to bavilo. Určitě mu budu vštěpovat, že ať bude dělat cokoliv, tak naplno. Na půl plynu to nemá smysl.

Přemýšlel jste, čím byste byl, kdyby ne hokejistou?

Těžko říct, ale baví mě manuální práce, právě vyrábět něco třeba ze dřeva. Asi bych měl nějakou pilu a les.

To byste se mohl dát dohromady s Martinem Adamským, který je myslivcem a po skončení kariéry chce být lesníkem…

To by šlo. Má les i dřevo, já bych si vedle udělal truhlářství, on by mi tam házel materiál a já z toho dělal třeba stoly. Uvidíme, co ještě korona vymyslí. Abych mu ještě nezaklepal na dveře, jestli tam nemá nějakou místnost, že bych tam vyráběl nábytek.

Čtvrtfinále play off hokejové extraligy - 4. zápas: HC Oceláři Třinec - HC Dynamo Pardubice, 21. března 2018 v Třinci. Fanoušci, diváci. (vlevo) Jordann Perret z Pardubic proti Hrubec Šimon.Zdroj: Deník / Lukáš Kaboň

Může vás delší pauza ovlivnit po brankářské stránce?

To nevím, záleželo by, kdy začne sezona. Jestli normálně, nebo dojde k posunu. Pokud by ale nebyla možnost trénovat, tak by ten vliv byl větší, protože tam jde třeba i o zvyknutí si na výstroj. To mně trvá asi dva tři tréninky. Celkově bych řekl, že by byl třeba měsíc, aby se dal chytat zápas. Bez výmluv.

Abyste zase získal návyky…

Hlavně, aby člověk vykrýval úhly, byl dobře vyjetý, věděl, kde má kruh pro vhazování, mantinely, byl připravený. To se v létě na gauči dobře ztrácí. Jediné úhly, o kterých víte, jsou knížka, lampa, televize a počítač. (zasměje se)

Vy výstroj měníte každý rok celou, nebo je nějaká část, kterou máte léta?

Mám nákoleníky, které byly nejlepší, jaké jsem kdy měl, ale vyráběly se jen jednu sezonu, pak s tím přestali. Proto jsem si nafasoval troje nebo čtvery. Ty poslední mám už čtyři roky, takže jsem ze svých tajných skrýší vytáhl nové. Jinak se to obměňuje vše. Hráči moc nepotřebují, ale my gólmani na sebe necháváme prát puky a čím je výstroj vybouchanější, tím víc to bolí a hrozí zranění. Třeba betony jsou ideální dvoje troje na sezonu. Jsou brzy opotřebované a stává se, že jste v zákroku dobře, ale puk vám beton ohne a projede. Takové góly mě vytáčí.

Jaká byla uplynulá sezona? Čím se vám zapíše do paměti?

Že jsem zariskoval, ale vyplatilo se to. Šel jsem do neznáma, ale v Třinci jsem byl dlouho a lepší možnost odejít, než po titulu, být nemohla. Jsem rád, že jsem odešel za dobrých vztahů s vedením, to mi pomohlo, protože sami říkali, že kdyby to nevyšlo, tady mám dveře otevřené. Toho si vážím a ulehčilo mi to, že jsem tam nechytal pod takovým stresem. Věděl jsem, že se mám kam vrátit. Ale chtěl jsem to zkusit, zjistit, zda na KHL mám.

Čtvrtfinále play off hokejové extraligy - 4. zápas: HC Vítkovice Ridera - HC Oceláři Třinec, 25. března 2019 v Ostravě. Na snímku brankář Třince Šimon Hrubec - radost.Zdroj: Deník / Lukáš Kaboň

Nutno říct, že Kunlun vás nebral jako jedničku…

Ano, byl jsem v pozici dvojky, musel jsem bojovat. Tady v Česku mají lidé povědomí, kdo jsem, ale v Rusku to nikoho nezajímá. Kupovali mě trochu jako zajíce v pytli, jako jedničku měli podepsaného Smitha. Jenže pak jsem naskočil do dvou tří zápasů a divili se, že umím chytat. (úsměv) To bylo příjemné, toho jsem chtěl dosáhnout. Vystoupit z komfortní zóny, od nuly si budovat jméno i pozici, a udělat kariéruv KHL. Podařilo se, ale přistupuju k tomu střízlivě, vím, že jedna sezona kariéru nedělá. Musím ale říct, že na brankářského kolegu jsem měl opět štěstí. Jen škoda, že nevyšlo play-off, ale jinak myslím, že to bylo dobré.

Každopádně vás to přimělo spolupracovat s Kunlunem dál a prodloužit smlouvu.

Toho si moc vážím. Ve hře bylo i pár jiných klubů, bylo to na bázi kontaktu, bavili jsme se, co bych chtěl a co by chtěli oni. Nakonec přišel Kunlun a nabídl mi skvělé podmínky. Navíc se mohlo stát, že nám koronavirus pomůže, byli bychom čínský klub, ale hráli bychom v jiné zemi, třeba v Rusku, což by bylo super. To by byla výhra v jackpotu, klub by okamžitě stoupl na ceně.

Jak to myslíte?

Vezměte si severoamerickou mentalitu hráčů, jejich přístup, američtí trenéři i vedení, a jediný klub, který by výplatu dával v dolarech, což je proti rublu silná měna. Velké plusy a důvody, proč jsem se tak rozhodl. Jediným minusem je vzdálenost. Cestování mi ale nevadí. Pokud bychom sídlili v Číně, tak aspoň vím, kde v Pekingu ideálně pro mě i rodinu bydlet. Budu zase o rok chytřejší.

Život v Pekingu vám vyhovoval?

V podstatě ano. Ono je to stejné. Dobře se najíst, vyspat, jít na trénink, z tréninku. Horší bylo, že nemohu koukat jen na sebe. Kdybych byl sám, tak by to byla asi nejlepší destinace na světě, protože Čína je krásná země. Spojení moderního světa a technologií a do toho staletí starý chrám, jeho atmosféra na vás okamžitě dýchne, nebo sedíte pod tisíciletou bonsají. Jen koukáte na krásnou architekturu. Já ale musím myslet i na rodinu, a to je důvod, proč bych se muset zamyslet nad bydlením v lepší lokalitě.

Čtvrtfinále play off hokejové extraligy - 2. zápas: HC Oceláři Třinec - HC Vítkovice Ridera, 21. března 2019 v Třinci. Na snímku (zleva) brankář Třince Šimon Hrubec, David Musil, Radoslav Tybor a Daniel Krenželok.Zdroj: Deník / Lukáš Kaboň

Dotkněme se ještě vašeho charitativního projektu Saves Help. Jak ho po necelém roce existence hodnotíte?

Líbí se mi, že se to dostává do povědomí, brankáři už to berou jako samozřejmost, navíc tam máme i mladší kluky, což mě těší. Já bych totiž chtěl, aby to fungovalo i v době, kdy už sám hrát nebudu. Je fajn, že jsme v gólmanech zažehli pocit pomoci. Jsem profesionál, mám to štěstí, tak proč bych jednou ročně nemohl dát relativně malou částku – vůči našim platům – na dobrou věc. Když se nás pak spojí 45, tak z toho může být zajímavá suma.

Kolik se podařilo za sezonu 2019/2020 nashromáždit? A už máte vybráno, komu ty peníze půjdou?

Máme vybráno asi šest sedm dětí, které potřebují pomoci. Pokud jde o částku, tak je v plánu, že půjde asi o 375 tisíc korun. Ještě se to ale po sezoně doposílává s tím, že to číslo může být ještě mírně vyšší. Zároveň bych chtěl poděkovat i všem tatínkům, jejichž děti projekt zaznamenaly a na transparentní účet také posílají peníze za své zákroky. Je hezké, že chtějí být jako my.

Mezi 45 jmény figuruje také Petr Čech. Jak se on k tomuto projektu dostal?

Mě to napadlo, když se psalo, že ukončil fotbalovou kariéru a dal se na hokej. Říkal jsem proto, že není důvod ho neoslovit. Není to ale tak, že zavoláte Čechovi hned na mobil. Zastupuje nás ale stejná agentura, takže jsem si zavolal s jeho manažerem, vylíčil jsem mu celý příběh a řekl, ať mu to přetlumočí. Jestli má smysl se o tom bavit.

Odvetné utkání osmifinále play off hokejové Ligy mistrů: HC Oceláři Třinec vs. Malmö (Malmo), 7. listopadu v Třinci. Hrubec Jan.Zdroj: Deník / Lukáš Kaboň

Evidentně jste se setkal s pozitivní reakcí…

Ano. Dostal jsem na něj číslo, tak jsme si chvíli psali, potom i volali, a když jsem se ho zeptal, co tedy ten Saves Help, tak už s tím byl obeznámený. A pak mi říká: „No, a teď půjdeme řešit výstroj. V čem chytáš?“. On o tom totiž ví vše, víc než já. (zasměje se) Z tři čtvrtě hodiny hovoru jsme Saves Help řešili jen asi dvacet minut. Najednou mi popisoval, v čem chytají gólmani v NHL, pak jsme se bavili o betonech, že vyšla jedna značka, ale jsou moc tvrdé. Prostě jsem dostal lekci z výstroje. Byl jsem překvapený, kolik toho o hokeji ví.

Přemýšlíte i nad rozšířením projektu do jiných sportů?

To je velká otázka, protože už mi píšou i gólmani z první fotbalové ligy, že se jim ta myšlenka líbí. Je to ale složitější. Hokej dělám s kamarádem Michalem Raszkou, o němž vím, že tomu dává vše a dělá černou práci, kterou nikdo nevidí. Já pak obvolávám brankáře, sháním partnery. Možnost rozšíření tu je, ale nechci dát název Saves Help všanc, nebýt si jistý člověkem, který by třeba fotbal dělal a nemít nad tím kontrolu. Aby se nestalo něco špatného a pak to šlo za mnou. Hokej si zkontroluju a uhlídám, s fotbalem by to bylo horší, takže zatím jsem řekl, že ne. Každopádně jsem Čechína požádal, jestli o někom schopném neví. Je ale jasné, že právě Petr by byl jeho tváří. On souhlasil.

Takže je to na zvážení.

Ano. Třeba se po skončení kariéry na to vrhnu, ale v současnosti by na to určitě nebyl čas. Uvidíme.