Během této doby se Jan Jaroměřský v Olomouci z neznámého prvoligového beka vypracoval ve velkého hráče. Bojovnost, nesmírná obětavost, ale taky bezbřehá upovídanost s nezapomenutelnými hláškami. To byly důvody, proč si ho na Hané zamilovali. Teď jedenatřicetiletý bek udělal ve své kariéře další výrazný krok dopředu.

„V Olomouci jsem byl šťastný, ale přál jsem si posunout se do top klubu, který má nejvyšší ambice,“ odkrývá Jaroměřský hlavní důvod, proč zamířil do Slezska.

A to samozřejmě Třinec splňuje. „Lepší tým v extralize podle mě není. Táhlo mě to sem. Chtěl bych s ním vyhrát titul a zvednout nad hlavu mistrovský pohár,“ přeje si bek, který se do historie olomouckého hokeje zapsal jako střelec „postupové“ trefy v baráži o extraligu v roce 2014.

Za Moru odehrál od svého příchodu v roce 2013 dohromady 334 zápasů, v nichž si připsal 90 bodů za 28 gólů a 62 asistencí.

Už v závěru předčasně ukončené minulé sezony se v hokejových kuloárech mluvilo o tom, že Jaroměřského dlouholeté angažmá skončí. Nakonec si mohl vybírat z mnoha nabídek.

Dlouho neváhal

„Samotného mě zaskočilo, kolik jich bylo,“ prozradil. „Ale když se ozval Třinec, neváhal jsem moc dlouho. Nechtěl jsem kalkulovat, zda nepřijde ještě něco lepšího. Jak jsem řekl, myslím si, že je Třinec nejlepším týmem v České republice, taková nabídka se neodmítá,“ vrátil se ke své volbě.

Vyhlédl si ho osobně Václav Varaďa. „Navíc jsem tu na popud hlavního trenéra. Důvěra kouče je pro mě vždy hodně důležitá věc. Každý chce do Třince, ale ne každého chce Třinec,“ glosoval trefně.

I když umí podpořit útok, s postupem kariéry si svoji roli trochu poupravil. „Dříve jsem pomýšlel více na útočení, teď jsem k týmu zodpovědnější,“ řekl.

Že hraje srdcem, o tom svědčí nárůst plusových bodů ve statistice +/-. Poslední ročník v Olomouci zakončil s 19 kladnými body, takže byl dokonce čtvrtý nejlepší v celé soutěži. „Nesnáším, když jsem na ledě u inkasované branky,“ dodal odchovanec hokeje v Mladé Boleslavi.

„Asi je to i tím, že se neváhám obětovat pro tým. Za ta léta už vím, kde mám stát, abychom nedostali gól. Ale promítá se do toho více věcí. Někdy máte štěstí, že jste v pravý čas vystřídal, jindy vás podrží gólman. Určitě jsem rád, že se mi v tomto ohledu daří být neustále v plusu. Je to mezi obránci ceněná statistika,“ uvažuje.

Modřina zmizí, vítězství zůstane

Razí sympatické heslo, díky kterému si jistě získá přízeň třineckých fanoušků. Na ledě dělá vše možné i nemožné pro to, aby zastavil puk, letící na branku. I když to někdy dost bolí. „Umím si střelu najít, nevadí mi je blokovat tělem. Když neprojde puk na bránu, nemůžeme dostat gól. Jak říkal jeden trenér, modřina zmizí, ale vítězství zůstane navždy. Tím se řídím,“ popsal svůj styl hokeje, ze kterého jistě neuhne ani při angažmá na prestižní adrese.

Jednou dostal ránu i do obličeje. „To byla smůla, puk mi sjel do obličeje přes hokejku. Musel jsem do nemocnice na šití, ale na druhý den jsem se už hlásil na tréninku. Tohle mě nemohlo zastavit,“ směje se. „Pokud není něco natržené nebo není nutná operace, jedu dál,“ ujišťuje. Ví totiž, že místo v sestavě je vrtkavá záležitost. „Jednou jsem marodil s nataženým tříslem a vypadl jsem ze sestavy. Nahradili mě jiní. To mě štvalo a bolelo více,“ připomněl.

Nyní v Třinci ho čeká prvotřídní hokejové prostředí. „Na halu a její zázemí se těším. Slyšel jsem o tom hodně superlativů a vlastně se mi tady vždycky hrálo skvěle,“ uznává. V posledním vzájemném zápase v Třinci dal přitom gól a byl vyhlášen nejlepším hráčem Olomouce. „Jo, ten zápas se mi povedl. Cítil jsem se tu dobře, jely mi nohy. Mám hru postavenou na slušném bruslení, ale vím, že v Třinci se musí hrát ještě rychleji,“ podotkl Jaroměřský, který má ještě jednu zálibu.

„Otužování. Pokaždé mě to nabudí. Nejvíce brzy ráno. Začínám tak den u nás v potoce. Je to i o tom udělat něco, do čeho se vám za ranní mlhy nechce. Je i vědecky podloženo, že otužování tělu prospívá. Podporuje imunitu a velmi napomáhá regeneraci. Už jsem k tomu přiměl i své kluky (syny Matyáše a Kristiána) a mohli bychom udělat i nějakou otužileckou výzvu v třinecké kabině,“ směje se.

K týmu se připojí v červnu. Do té doby se bude ještě připravovat individuálně. „Dopoledne trénuju, odpoledne pracuju na našich pozemcích v Nové Vsi u Bakova. Stříhám a zasazuju stromy, kopu, hrabu… Vrátil jsem se zase k práci zahradníka jako kdysi,“ zakončuje Jan Jaroměřský.