„Moc jsem se tady těšil. Když jsem tu byl minule, měl jsem jen pozitivní zkušenosti, jak co se týče zázemí a okolí, tak i kluků, realizačního týmu a tak dále. Zatím je to super. Cítím se tak trošku jako doma,“ popisoval v minulém týdnu novinářům Nestrašil.

Trvale v tuzemsku je po 13 letech. „Je příjemné být zase ve svém prostředí. Jet na zimák s tím, že mohu mluvit jenom česky, nebudu muset vymýšlet něco rusky, je také fajn. I další maličkosti mi odpadly, takže fakt se cítím jakoby pohodlně a zatím si nemám na co stěžovat,“ dodal třicetiletý Andrej Nestrašil.

Říkal jste, že využijete zase češtinu. V Třinci se ale hodně mluví trochu jinak…

Jen doufám, že to nepochytím, aby mě v Praze za rohem nezbili (směje se). Ale uvidíme. Když na konci sezony budeme dělat nějaký rozhovor, tak tam třeba akcent bude. Ale snad ne.

Třinec potřebuje zabrat. Letos zatím nezískal ani bod.
Třinec se chystá na derby s Opavou. Využije i dvě nové zahraniční posily?

Co rozhodlo o tom, že jste zpátky v české extralize?

Několik faktorů. Minulá sezona byla dost složitá hlavně kvůli covidu. S manželkou jsme se tak neviděli devět měsíců, protože v Rusku se mnou nebyla. Řešil jsem, jestli se ještě do Ruska vrátit, asi bych o tom i uvažoval, kdyby nějaká super nabídka přišla, ale ty, které byly, mě neoslovily. Nelákalo mě to. Také mi je třicet, mám před sebou třeba dobrých pět let a chci si zahrát někde, kde mě to baví a kam se na ten zimák každodenně těším. A kde je každý rok šance na úspěch. To jsou ty hlavní faktory.

V Rusku vás to už nebavilo?

To se říct nedá, že by mě to nebavilo, ale přece jen to není to samé, co tady. Ale za čtyři roky v Rusku si nemám na co stěžovat, co se týká organizace, chování a dalších věcí. Magnitogorsk i Nižněkamsk jsou top organizace, ale jde o život v těch městech. Jste daleko od rodiny, nemůžete mluvit svým jazykem, manželka je Američanka, je to spousta maličkostí. Třeba i cestování, jehož je hodně, a do toho loni bez fanoušků. A být mimo třináct let už bylo dost. A na rovinu vám řeknu, že můj sen bylo hrát NHL, tam bych šel hrát i zadarmo, ale do Ruska se chodí, to si nemusíme nic nalhávat, vydělávat peníze. Ale že by to byl můj sen odmalička, to ne. Nemám k tomu vztah, že bych tam musel být za každou cenu.

Martin Marinčin.
Posila Ocelářů z NHL Marinčin: Otvírám novou kapitolu. Psychicky jsem silnější

Když jste byl v Třinci minule, dělal jste vše pro to, abyste se do NHL vrátil. Teď už to pro vás uzavřené?

Přemýšlel jsem o tom, ale tím to pro mě bylo uzavřené. Nejsem naivní, vím, jakým směrem se liga posouvá. Kluci jsou tam hrozně mladí a já ve svých třiceti letech… V dnešní době se už nevidí, aby někdo v takovém věku šel do NHL. To se naposledy stalo Jardovi Hlinkovi, když šel do Colorada. Jinak si nepamatuji hráče, jemuž by bylo 27 a víc, který by zničeho nic podepsal v NHL. Možná mě opravíte, možná o někom víte, ale já si to nepamatuji. Podle mě je 26 let hranice, kdy to ještě pro ně má smysl, a to ještě musí být kluk, který vyrůstá v Evropě a nikdy v Americe nebyl. Nemá nálepku, není už tou ligou zaškatulkovaný. Pro mě to už je dva roky naprosto uzavřená záležitost.

Kdybyste jim řekl, že budete hrát zadarmo, ozvali by se vám.

(směje se) To podle pravidel nejde, musíte brát nejméně 750 tisíc dolarů ročně. Ale jim to funguje neuvěřitelně. Je to jediná liga na světě, která si na sebe vydělá. Teď zřejmě kvůli covidu ne, ale jsou v plusu. Ten směr, jimž jdou, mladí kluci, se jim to vyplácí.

Martin Marinčin ze Slovenska (vpředu) proti Francii.
Hvězdná posila! Gernáta nahradí u Ocelářů obránce Marinčin

A vy jste si navíc asi už vydělal, že?

Ne. (směje se). To vůbec ne, ale peníze nejsou všechno. Nevím, co bych dal za příklad. Nechtěl bych se někoho dotknout, ale kdo viděl dokument o Naomi Ósakaové. Holka byla světová jednička, vyhrává majory a přitom je dost nešťastná. Do určitého věku jsem byl ochotný hokeji věnovat a obětovat leccos. Teď už jsem ale ve věku, kdy jsem na druhé devítce. Nejsem nejmladší a roky, které mi zbývají, bych chtěl hrát někde, kde se cítím komfortně, je dobrá parta, a je šance na to vyhrávat.

Druhou devítkou máte na mysli přirovnání ke golfu?

Přesně tak.

Baví vás golf? Najdete si na něj čas?

Baví. Kdysi jsem tu byl na Čeladné, na Ostravici, v Šilheřovicích, takže jsem toho objel dost. Ale teď jsem nebyl. Přece jen se hodně trénuje, já se musím starat o to, aby mi tělo fungovalo a mohl jsem druhý den zase do toho naskočit. Až se na to budu cítit a bude i vhodná příležitost i čas, tak si určitě rád zajdu. Teď jsem tady ale primárně pro to, abych hrál hokej. Na to se hlavně soustředím.

Andrej Nestrašil při tréninku v Třinci.Andrej Nestrašil při tréninku v Třinci.Zdroj: HC Oceláři Třinec

A máte v šatně golfového parťáka?

S Růžou (Růžička) jsme se domlouvali, že bychom zašli. I Aron (Chmielewski) s Erikem (Hrňou) chodí hrát. Nemám strach o to, že by se tu nenašel nikdo. Co jsem to tu poznal, je fajn, že kluci jsou soutěživí, tréninky mají náboj, jeden trefí druhého, na ledě neznají bratra. V šatně pak na sebe zařvou, ale na obědě si plácnou a jsou zase kámoši. To je super.

Jak se vám tedy ten tým jeví?

Myslím, že je v super stavu. Moc se toho za poslední dva roky nezměnilo, kromě odchodu starších jako Poly (Polanský), Krajda (Krajíček), nebo Áda (Adamský), jinak je ale kostra týmu stejná. Pak jsou tu mladší, kteří dřív hrávali třeba s bráchou ve Frýdku. Je fajn, že dostávají prostor a jsou lepší a lepší.

Šumický kapitán Jan Žampach v nedělním derby s Nivnicí odvolal pokutový kop.
Kapitán odvolal penaltu. Nemohl bych se klukům podívat do očí, řekl

Vy jste předloni odehrál za Třinec dva zápasy, nasbíral jste čtyři body (1+3) a přijal zahraniční nabídku. Znamená to tedy, že nesmíte přepálit start, aby opět nepřišlo laso odjinud?

(zasměje se) Žádné laso nepřijde, budu tu celou sezonu. Klidně ten start přepálím, ale na druhé straně nemám od sebe očekávání, že budu dělat dva body na zápas. Tehdy se to prostě sešlo a měl jsem kliku. Body jsou fajn, je to jedna věc, ale hlavní je, aby se dařilo týmu a vyhrávali jsme. Samozřejmě když se týmu dařit nebude a já nebudu mít body, je to na houby. Ale když budeme vyhrávat, já nebudu tolik přispívat, tak mi to popravdě vadit nebude. Chci jít zápas od zápasu s tím, že budeme mít za cíl vyhrát a tím to pro mě hasne. Jestli pak dám gól, nahraju na něj, nebo nebudu mít nic, tak pokud bude na skóre po šedesáti minutách svítit, že jsme vyhráli, půjdu spokojeně domů.

Lze ale předpokládat, že trenéři s vámi počítají do elitní formace. V Rusku jste hrál centra, v Třinci je prvním středním útočníkem Petr Vrána, vrátíte se tedy na křídlo?

Popravdě s trenéry jsem nemluvil o tom, kde budu hrát. Jen co jsme se bavili, když se řešilo, jestli sem přijdu nebo ne, že centra bych hrát nechtěl. Tak tomu bylo v posledních letech. Myslím si, že to je pozice, která vyžaduje spoustu bruslení, a já žádný excelentní bruslař nejsem. Klidně centra odehraju, ale vím, že potřebuju k sobě někoho, kdo to vepředu podrží, než já tam dojedu. (usmívá se) Celkově mi nevadí tu pozici hrát, ale jestli má ode mě někdo očekávání i do ofenzivy, tak radši hraju na křídle. Člověk má víc prostoru na to se soustředit na hru dopředu, kdežto na centru musíte být hodně zodpovědný. Já jsem občas až moc, tak se potom tolik nedostanu do útočné fáze. Když to ode mě tým vyžaduje, je to moje role, tak fajn, ale mou preferencí je křídlo.

Vrchovina - Vratimov 1:1 (3. kolo MSFL, 14. 8. 2021).
Vratimov zůstává neporažený, na hřišti Vrchoviny ubojoval remízu

Říkal jste, že sám od sebe očekávání nemáte, okolí ho však mít ale asi bude, nemyslíte?

Okolí ho může mít. (usmívá se) Já už se za ty roky naučil, že během sezony je člověk nahoře, pak zase dole. To je jako v životě, pořád se něco děje. Musím říct, že nemám rád, když koukám na NHL, McDavid ve dvou zápasech po sobě neudělá ani bod a teď celý svět spekuluje, co se vlastně děje. Nic se neděje, prostě dvakrát v řadě neudělal bod a jde se dál. Ne že bych od sebe neměl očekávání, to říkám jen v tom smyslu, že sám na sebe nebudu zbytečně tlačit a schválně čekat na druhé straně puku jen proto, abych mohl ujet, dát gól a splnit nějaká očekávání. Proto tvrdím, že důležitější pro mě je, aby tým fungoval, jak má. Zároveň vím, nejsem naivní, že ode mě lidé budou očekávat nějaké výsledky. Já doufám a věřím, že přijdou, ale když budu mít pomalý rozjezd, nerozsypu se z toho. Vím, že se to otočí.

Váš příchod klub uvedl videem. Jak vás bavilo natáčení?

Jsem na to z Ameriky zvyklý, nemám s tím problém. A myslím, že mi to před kamerou docela jde, ne? Jenom jsme to natáčeli před hlavním nádražím v Praze, které je asi jedno z nejošklivějších míst. V tom parku se dějí šílený věci, takže jsme se chvílemi báli, jestli nám někdo neukradne kameru nebo něco, furt jsme museli všechno hlídat. Jinak v pohodě, měli jsme to rychle hotové.

Všechno klaplo na první dobrou?

Já na první dobrou, kameraman měl trošku problémy. Některé věci jsme jeli natřikrát, ale já byl výborný pokaždé…

MFK Vítkovice - Frýdlant 2:3 (3. kolo divize F, 14. 8. 2021). Foto archiv
Vítkovice sestřelil hattrickem Velička. Rozhodnutí přinesla 79. minuta

Před kamerou je vaše budoucnost?

Nevím, kde je moje budoucnost. Na to se mě ještě neptejte.

Co jste říkal na video Olomouce o příchodu Davida Krejčího?

Naše video bylo lepší, protože jsem v něm byl a hrál, kdežto David ne. Že se ale vrací, klobouk dolů. Mohl by hrát s přehledem další čtyři roky NHL. Pro mě je mezi top dvaceti centry na světové úrovni, je radost se na něj koukat. Rozhodnutí muselo být hrozně těžké i proto, že mu chybí nějakých čtyřicet zápasů do tisícovky. To je velký milník, který by si chtěl každý hráč splnit. Ale chápu rodinné důvody. Manželka je Američanka, děti asi moc nemluví česky, nemají vazbu s rodinou. Klobouk dolů, že byl schopný upřednostnit rodinu před hokejem, což by dokázal asi málokdo. Pro extraligu jedině dobře. Trošku jsem doufal, že by mohl být tady s námi, to by bylo super. Je to hráč světového kalibru, Olomouci pomůže. Myslím, že David bude v lize dominantní.

Bylo to téma v kabině, jestli se nevrátí do Třince?

Popravdě nebylo, protože minulý týden jsme toho měli tak plné kecky, že nám byl David trošku jedno. (usmívá se) Měli jsme svých starostí dost. A taky to bylo hodně rychlé, ani jsme to nestačili s kluky v kabině řešit.

V Třinci vás čeká také Liga mistrů. Těšíte se?

Vůbec nevím, co očekávat. Fotbalovou Ligu mistrů miluju, to je jediný fotbal, na který se rád podívám. V hokeji je to novinka, pro naši generaci to asi ještě nebude tak prestižní, ale někde to začít musí. Podle mého to má velký potenciál do budoucna, za dalších x let to může být stejně populární jako ve fotbale. Je fajn, že máme možnost se srovnávat s týmy ze Švýcarska, ze Švédska. Můžeme zjistit, jak na tom jsme v porovnání s Evropou. Popravdě nevím, jak velký význam to má pro organizaci. Předpokládám, že tomu přikládají velkou váhu. Těším se, po Evropě mám spoustu bývalých spoluhráčů. V Leksandu je kluk, se kterým jsem hrál v Nižněkamsku – Mikael Ruohomaa, finský centr. Bude to zajímavé zpestření sezony. Za měsíc si můžeme říct, jaké to opravdu bylo.