Devětadvacetiletý zkušený bek se okamžitě začlenil do sestavy Ocelářů a proti Chomutovu měl i nejvyšší čas na ledě, konkrétně 21 minut.

Zajímavostí bylo, že v extralize naposledy hrál za Třinec v roce 2008 play off proti Slavii, kterou tehdy trénoval také Vladimír Růžička, současný kouč Pirátů.

Poznával jste na ledě více známých tváří?
Ano, vzpomněl jsem si na ně. Byl tam trenér Růžička, Tomica, Štich. V Kanadě jsem hrával i s Flemmingem (sezona 2011/12 v Herhesy v AHL - pozn. aut.). Hlavně jsem ale poznával naše třinecké kluky. Pamatuji Honzu Peterka, je tady i Polda (Jiří Polanský), Áda (Martin Adamský), se kterým jsem se dlouho neviděl. S Erikem Hrňou jsme tady snad od patnácti let. Jsem opravdu rád, že jsem zpátky.

Pookřál jste po tom nevydařeném angažmá v čínském Kunlunu v rámci KHL?
Okamžitě. Vůbec celá ta atmosféra kolem, to vše mi hned zvedlo náladu. Je to to, co mám rád, a kvůli čemu vůbec hokej hraji.

Jaký tedy byl návrat do extraligy?
Opravdu skvělý, parádní atmosféra, kvalitní hokej. Užil jsem si to.

Co bylo nejtěžší?
Určitě to první střídání, dostat to nějak ze sebe. Ale přišlo tam pár dobrých nahrávek a už to klapalo.

Třinec byl pro vás jasnou prioritou, je to tak?
Ano, vím, kdo mě vychoval a pomohl mi do velkého hokeje, takže nebylo nad čím váhat. Navíc to mám blízko domů do Přerova a podle mě je Třinec v Česku nejlepší organizace. Mám k ní velmi dobrý vztah, znám se s trenéry, kluky v kabině, manažery, vůbec lidmi okolo, které jsem po čase zase potkával. Na angažmá se moc těším.

S mužstvem stihl jeden trénink a pak vítězný zápas.

Z Kunlunu jste odešel, protože jste tam nebyl spokojený?
Bylo tam víc faktorů, prostě to nevyšlo.

Bylo to tou destinací?
To ne, ale už když jsem odehrál polovinu z těch asi třiceti zápasů, tak jsem cítil, že to není ono a hned se bavil s agentem, že to ukončíme.

Když přicházel z Kunlunu Tomáš Marcinko, tak říkal, že Číňané hokeji moc nerozumí. Už se to změnilo?
Já myslím, že je to pořád stejné.

S jakými cíli jste se vracel?
Abychom vyhrávali. A vyhráli (úsměv).

Dneska se vedle vás v obraně vystřídalo víc spoluhráčů…
Doudys (Milan Doudera), se kterým jsem začal, se bohužel zranil, ale s Guntisem (Galvinšem) jsem hrával v Rize, takže to nebyl žádný problém.

Jak se změnil Tomáš Kundrátek za deset let?
Asi mi trochu narostly vousy (úsměv).

A jak se změnila extraliga?
Je velmi kvalitní, všechny týmy posilují, přicházejí zkušení hráči, takže liga má vysokou úroveň.

Po zápase poskytl Kundrátek svůj první rozhovor po návratu do Třince.

Čili nebylo ani znát, že jste nastoupili proti poslednímu týmu soutěže?
Vůbec ne. Ale my nastupujeme proti každému týmu naplno a nehledíme na to, jestli je někdo první nebo poslední. V extralize musíte hrát pořád naplno. 

Co dnes rozhodlo?
Určitě disciplína. Hráli jsme to, co jsme měli, co nám říkal trenér. Dodrželi jsme taktiku, dobře bránili. Dopadlo to podle představ.

Zákrok na Douderu od Flemminga jste viděl? Co tomu říkáte?
Nerad bych se k tomu vyjadřoval.

A co říkáte na fakt, že Šimonu Hrubcovi proklouzla nula pár sekund před koncem?
Je to velká škoda. Hrozně moc nám dnes pomohl, hrál skvěle. Důležité jsou ty tři body.

Bylo příjemné naskočit do rozjetého vlaku, prvního týmu extraligy?
To víte, že ano. Je to super, kluci jsou skvělá parta. Makají na tréninku, v zápase si pomáháme, fakt se tady cítím výborně.

Potěšila vás reakce diváků před utkáním, kteří vytáhli transparent a skandovali vaše jméno?
Bylo to moc krásné, zahřálo mě to u srdíčka. Jak jsem říkal, třineckou organizaci považuji za top v Česku, to platí i o fanoušcích.

Co vy a reprezentace?
Vrátit bych se určitě chtěl, protože nároďák, to je čest pro každého. Musí to být ale podloženo výsledky a výkony na ledě. O ničem jiném to není a teprve pak se dá o reprezentaci přemýšlet.