Předchozí
1 z 2
Další

Pomohl týmu ke čtvrtému místu po základní části, v play-off pak slavný klub skončil ve čtvrtfinále Východní konference po sedmizápasové bitvě s Bostonem.

„Podle play-off se celá sezona hodnotí. Potěšující je, že je na nás vidět progres a zlepšení,“ řekl Deníku v exkluzivním rozhovoru dvaatřicetiletý obránce a nevyloučil, že v příští sezoně se vrátí do české extraligy.

Takže byla z vašeho pohledu sezona pro Toronto úspěšná?
Ano i ne, protože aby se sezona povedla, tak musí vyjít play-off. Že někdo hraje dobře během sezony, je… (zamyslí se) Samozřejmě byl tam zase vidět progres a zlepšení proti minulým sezonám. Mladí hráči si už více věřili a tahali tým jako lídři, takže jsme byli zase o kapánek lepší. V play-off se ale už poznají zkušenosti a další věci, které k hokeji patří. Nejen na ledě.

Toronto má za sebou řadu let bez výraznějšího úspěchu. Jak to s lomcuje fanoušky?
Je vidět nervozita, ale když přišel Babcock, klub získal mladé a kvalitní hráče a mentalita lidí se trochu mění. Je vidět, že začínají mít s týmem trpělivost, věří, že progres tam je a jednou se může zase něco povést. Je to na dobré cestě. Nelze něco vybudovat za rok, i když… Ve Vegas to asi jde. (směje se)

Las Vegas mělo neuvěřitelný premiérový ročník…
Je to velká, velká anomálie. Ale i to se stává. Hráči, kteří jinde byli třetí čtvrtá lajna, si spolu sedli a táhli. V tomhle týmu dostali prostor, minuty na ledě a probudili v sobě talent. Když si to vezmete, všichni hrávali v juniorce v prvních dvou lajnách. Když ale přišli do NHL, dostali jinou roli, ale pořád je to v nich, a když se jim věří, tak zahrají.

Napadá mě přirovnání s fotbalovým Leicesterem. Je vůbec něco podobného opakovatelné?
Já si myslím, že ne. Tohle se nikdy nestalo a už asi ani nestane. V žádném sportu ve fotbale, americkém fotbale, basketbale, baseballu nepamatují, že by tým, který rozšířil ligu, postoupil do finále. Opakovatelné to není, ale i díky tomu se může liga rozšířit. Slyšel jsem, že třeba o Seattle nebo Quebec City mají zájem. Uvidíme, jestli se tam bude na hokej chodit.

Ve Vegas s tím evidentně problém nemají…
Původně jsem se obával, že nebudou mít skalní fanoušky, a spíše to bude o korporacích a kasinech. Nakonec musím říct, že je to jinak. Za teplem se tam přestěhovalo hodně Kanaďanů, takže základnu mají. Zároveň se mi ale líbí i to, že to zůstalo tou show, jaká ve Vegas má být.

Ale zpátky k Torontu. Co chybělo, abyste Boston vyřadili?
Prohráli jsme sedmý zápas, ten už může vždy dopadnout jakkoli. Nutno říct, že proti nám hrála výborná první lajna s Bergeronem, Pastrňákem a Marchandem. Už ale bylo vidět, že jsou unavení, protože tým táhli hlavně oni, chodili ob střídání, kdežto my hráli na tři pětky. Když jsem se pak podíval na jejich čas na ledě, měli okolo 25 minut na zápas, což na útočníky a při jejich stylu hokeje nahoru dolů v rychlosti bylo hodně. To se pak projevilo v dalším kole s Tampou.

Jaké bylo, když David Pastrňák proti vám zaznamenal v jednom zápase šest kanadských bodů (3+3)?
Zajímavé. Byl to pro nás zápas v „den blbec“, i když já jsem byl v plusových číslech, takže jsem mohl být vnitřně spokojený. (usměje se) Samozřejmě člověk z něj i dalších hráčů měl respekt, musíte vědět, proti komu jste na ledě, ale za ty roky jsem si vybudoval nějaký nadhled, že by mě to nerozhodilo. Ani kluky ne. Je to play-off, takže jsme si řekli, že je jedno, jestli prohrajete 1:9, nebo 1:2, musíte se dívat dopředu.

Jak sezonu berete ze svého pohledu? Potěšující asi je, že se vám po zlomenině nohy další zranění vyhýbala.
Musím zaklepat, že ano. Nic většího nebylo, nějaká malá bolístka, ale to se dá překonat.

Roman Polák
* hokejový obránce
* Narozen: 28. dubna 1986 v Ostravě
* Výška/váha: 188 cm/ 107 kg
* Držení hole: pravá
* Současný klub: Toronto Maple Leafs (NHL)
* Předchozí působiště: HC Poruba, HC Vítkovice, Kootenay Ice (WHL), Peoria Riverman (AHL), St. Louis, San Jose (oba NHL)
* Bilance v NHL: v 688 zápasech zaznamenal 25 branek a 102 nahrávek
* Sezona 2017/2018: v 54 utkáních dva góly a 10 asistencí
* Úspěchy: bronz na MS U18 (2004), bronz na MS U20 (2005), účastník MS 2009 a 2014, Světového poháru 2016 a olympijských her 2010

Věříte, že to může být příslib do budoucna a zdravotní problémy se vám teď na delší čas vyhnou?
Přál bych si to, ale při mém stylu hokeje si myslím, že ne. Navíc každá část mého těla už byla nějak poznamenána. Vykloubená nebo utržená ramena, šrouby jsem měl i v levé noze, kolena urvaná, břišní svaly, otřesy mozku. Nebylo toho málo a mohl bych pokračovat. (smích) Teď už se ale měnit nebudu. Určitě nezačnu rozdávat puky v první přesilovce. Nakonec, i když jsem neměl ještě v Torontu na podzim kontrakt, tak jsem byl pořád součástí mužstva. Celý realizační tým jsem měl pro sebe, a cokoli jsem potřeboval, tak mi vyšli vstříc. A jak začala sezona a odjelo se na trip, nechali někoho se mnou, kdo se mi věnoval každý den. To bylo super. A nakonec se návrat povedl.

Dokonce jste byl zámořskými novináři nominován na Mastertonovu trofej, která se uděluje za vytrvalost, sportovního ducha a oddanost hokeji.
To mě potěšilo, ale nedělal jsem to pro nikoho jiného, jen pro sebe. Chtěl jsem se vrátit a dokázat si, že na to stále mám.

V očích fanoušků jste určitě stoupl, je to tak?
To nevím, to byste se musel zeptat přímo jich. Ale upřímně: mně je to jedno. Já se soustředím na sebe, abych byl důležitý pro tým, spoluhráči, trenéři i vedení se mnou byli spokojení. Co si pak myslí fanoušci, mě už tak moc nezajímá.

A noviny?
Abych se přiznal, tak ani ty ne. (usměje se) A v Torontu je to podle mě to nejlepší, co člověk může udělat. Jeden den jste hvězda a nejlepší hráč na světě, kdežto druhý jste tím nejhorším, co nemůže hrát hokej. Sláva je tam velice pomíjivá a rychlá.

Je tlak v tak slavném klubu jiný než v St. Louis či San Jose, kde jste také působil?
Určitě, je to tam úplně jiné než v amerických klubech. Ty jsou obecně pro hráče do začátku lehčí, i když zase je otázka kde. Třeba v Chicagu je po tom, co dokázali, už také jiný tlak. Toronto je třeba fanoušky specifické. Každý tam hokej hrál, každý je trenérem, všichni tomu rozumí, sledují to a fandí. Zvlášť když se poslední roky nedařilo, tak jsou všichni naštvaní. Tlak je určitě větší. I ze strany novinářů. V Americe přijdou čtyři novináři a pořád ty samé tváře, v Torontu jich na vás čeká každém tréninku třicet.

Jaký máte vztah s tamnímižurnalisty?
Já s nimi mluvím, jak chtějí, když potřebují, vyjdu jim vstříc. Myslím, že je to dobré.

A setkal jste s jejich „dvojí tváří“, kdy vás jednou vychvalují do nebe, ale vzápětí kritizují?
Já to nečtu, takže jsem se s tím nesetkal, ale možná se něco takového tam objevilo. Teda asi určitě. Vždycky to je tak, že když člověk má pár špatných zápasů, tak se dozví, že by měl být vytrejdovaný. Ale to je názor novináře, na tom svět nestojí, a proč bych se tím měl zaobírat, jestli má nebo nemá pravdu? Naopak mi to může uškodit. Pro mě je důležitý názor trenéra a hráčů.

Bylo reálné, že byste to loni v létě v NHL „zabalil“?
Napadaly mě různé černé myšlenky, i když jsem se je snažil eliminovat, tak i tohle se mohlo stát. Byla to varianta. Pořád jsem se ale snažil být pozitivní, že úplný konec z toho nebude, jen to budu mít v NHL složitější. Na druhé straně jsem si říkal, že už nejsem nejmladší, něco jsem odehrál a stopu tam zanechal, takže asi by to nebylo nic proti ničemu. A bohužel, i tohle se stává, holt bych si hledal angažmá někde doma.

Kvůli doléčení nohy jste nejel ani na mistrovství světa.
Ano, odmítl jsem kvůli operaci a vytažení šroubů. Nechtěl jsem to natahovat, pak bych měl zase o měsíc kratší dobu na zotavení. Pořád je ale vidět, že ji mám slabší než levou nohu. Na to se chci v létě soustředit, abych zpět dohnal ztracené svalstvo a mohl být připravený na další sezonu. Už začínám cvičit.

V Torontu vám skončila smlouva. Kam povedou vaše další kroky?
Teď to řešíme. Moc rád bych se vrátil do NHL, ale musí to dávat smysl. Pokud se domluvíme, tak určitě tam budu rád hrát dál. Pokud ne, tak bych asi rád také zůstal doma, možná i kvůli rodině. V hlavě mám ještě jeden rok, po který máme možnost jít ven. Už si ale mapuji terén, co by se dělo, kdyby to neklaplo.

Slovem „ven“ máte na mysli i angažmá v Evropě mimo Českou republiku?
To ne. Řeknu to takhle: prioritou je NHL, když to nevyjde, budu řešit Česko.

Nabízí se návrat do Vítkovic, ovšem mluví se také o zájmu konkurenčního Třince…
K Vítkovicím mám samozřejmě větší vztah, hrál jsem tam, ale ani Třinec není daleko. Líbí se mi, jak tam teď dělají hokej, že se ho snaží spojit s mládeží, zázemí mají super, v podstatě jako v NHL. Ale to samé platí i o Vítkovicích. Jde jen o to, že teď mapuji trh a zajímám se, jaké podmínky mi mohou nabídnout. Nejen finanční. Jde mi i o vedení týmu, kam chtějí směřovat, jaká bude moje role, protože bych nerad podepsal, a pak seděl na lavici nebo neměl žádné slovo. To vše s tím souvisí. Mohu ale potvrdit, že s oběma kluby jsem v kontaktu a jednám s nimi.

Umíte si představit, že po letech ve Vítkovicích budete nastupovat v dresu rivala?
Jak říkám, když to bude dávat smysl a ve Vítkovicích se nedomluvíme, tak ano. Někde hrát musím. Chci mít ale vše dopředu připravené tak, že když se rozhodnu ze dne na den, tak zůstanu doma. A buď řeknu Vítkovice, nebo Třinec.

Podle čeho se budete rozhodovat?
Pro mě je důležité, jak je tým vedený a co v něm chtějí dosáhnout, jaké chtějí mít výsledky a jak je klub postavený. Oba týmy jsou specifické a trochu jiné. Na Vítkovicích se mi líbí, že mají mladší tým, snaží se s kluky pracovat a dělají to velmi dobře. Ale stejně dobře to dělá i Třinec, byť v trochu jiném stylu, s farmou ve Frýdku-Místku jim to funguje dobře. Každý má svá „pro“ a „proti“.

Kdy chcete mít jasno?
Zatím jsem si to takhle neurčoval, ale nejpozději někdy v srpnu.