Skvělým výkonem se na MS „18“ v polské Toruni prezentoval vítkovický junior Ondřej Palát. Člen prvního útoku nasbíral během pěti zápasů osm bodů za šest branek a dvě asistence. Jeho trefa v utkání proti Kazachstánu byla klíčová, nastartovala totiž vítězství našich reprezentantů v zápase. Touto výhrou rozhodli o prvenství ve skupině a návratu mezi světovou elitu. „Byl to super, všichni jsme byli strašně šťastní,“ vzpomenul na úspěch teprve sedmnáctiletý Pa­lát.

Jste členem týmu, který vrátil českou osmnáctku zpět mezi elitu. Co jste cítil po skončení šampionátu?

Všichni jsme měli obrovskou radost. Bylo to super. Podařilo se nám neprohrát ani jeden zápas a probojovat se zpátky mezi ty nejlepší. Byl jsem hodně šťastný.

Vy sám jste na mistrovství zaznamenal v pěti zápasech osm bodů za šest branek a dvě asistence. O tom se vám asi ani nezdálo…

To v žádném případě. Určitě jsem nechtěl být do počtu. Chtěl jsem odvést tu nejlepší práci, hrát nejlépe, jak jen umím. Vůbec jsem ale nečekal, že by se mi mohlo takhle dařit.

Vaším největším protivníkem byl Kazachstán, právě v utkání proti němu se lámal chleba. Byli jste před ním hodně nervózní?

Měli jsme docela strach. Na turnaji se nám sice dařilo, ale věděli jsme, že pokud s Kazachstánem prohrajeme, můžou nastat problémy. Trenéři nám pořád připomínali, že máme hrát jednoduše, ze zajištěné obrany. Kazaši měli hodně kvalitního gólmana, o to to bylo těžší.

Letošní osmnáctka bojovala o to, co ta loňská ztratila. Vy jste vlastně museli napravovat chybu hráčů letošní dvacítky…

Nebyl to příjemný pocit. Kluci z našeho týmu mohli letos klidně hrát na mistrovství světa proti těm nejlepším, ale takhle jsme museli bojovat s těmi slabšími soupeři. Na druhé straně to zase bylo něco nového a určitě to pro nás bude jenom dobře.

Trenéry reprezentace byli Marek Sýkora a Zdeněk Moták, pod kterým působíte v juniorce Vítkovic. Hrálo se vám pod těmito pány dobře?

To rozhodně. Oba jsou výborní trenéři, kteří vědí, co od mužstva chtějí. Hrálo se mi pod nimi skvěle. Navíc i ta skutečnost, že pana Motáka znám z Vítkovic, mi hodně pomohla. Věděl jsem totiž už dopředu, co ode mě bude očekávat.

Vítkovické juniorce se ale letošní sezona příliš nepovedla…

Vypadli jsme hned v prvním kole, a to pro nás bylo obrovské zklamání. Já jsem potom šel pomoct dorostu, ale ten dopadl stejně. Mistrovství ale pro mě byl vrchol sezony a na něm jsem si spravil chuť.

Na juniorské šampionáty si často chodí vybírat nové hráče skauti NHL. Byli v Toruni nějací, neprojevili o vás zájem?

Popravdě řečeno ani nevím. Osobně mě nikdo nekontaktoval a já sám jsem se soustředil spíš na hokej, než na to, kdo mě může sledovat. Zatím opravdu nevím.

V příští sezoně tedy znovu obléknete vítkovický dres?

Je to hodně pravděpodobné. Rád bych tady ještě minimálně rok zůstal. Uvidíme, jestli se například nepodívám i do extraligy. Zatím ale zůstávám ve vítkovické juniorce.

A co do budoucna, kam byste se chtěl dostat?

Základem bude určitě extraliga. Rád bych se určitě jednou podíval i do NHL. Mým snem je zahraniční angažmá, takže pokud by to v Kanadě nebo USA nevyšlo, rád bych si zahrál třeba ve Švédsku, Finsku nebo Německu.

(jaz)