„Když jsme triumfovali v Naganu, bylo mi sedm. Celou republiku zachvátila hokejová horečka. Hašan byl bůh, pobláznil asi každého včetně mě. Každý kluk se v něm viděl,“ vzpomíná Hrubec.

S otcem Stanislavem sledovali videa s Haškovými zápasy a jeho zákroky. „On měl svůj vlastní styl, bavilo mě koukat na to, jak chytá,“ přiznává Šimon Hrubec.

Po Naganu si jeho dres pověsil nad postel. „Vybavuji si, jak jsme doma měli i limitovanou edici od Coca-Coly s motivy olympijského turnaje století. Říkali jsme si, že jednou bude mít velkou cenu. Moc dlouho ale pohromadě nevydržela. Dostala to tenisákem a roztříštila se,“ směje se brankářská jednička Ocelářů. U Hrubců se totiž hrál hokej i doma.

Šimon Hrubec - jednička Ocelářů.

Prvním vzorem byl Košák

Dominik Hašek nebyl prvním vzorem malého Šimona, když s hokejem začínal. „Tím byl Petr Košák z Vimperka. Vlezl jsem za ním do šatny, byl jsem vysoký asi jako jeho betony. Říkal jsem si, že jednou bych chtěl být také hokejový brankář jako Petr Košák,“ usmívá se Hrubec.

Jako Hašek? Šimon Hrubec se umí na ledě roztáhnout.

„Stejně jako Hašan chytal s mřížkou, možná i proto mě pak Dominik tolik oslovil. Ale to jsem nebyl sám, on měl vliv na celou naši generaci,“ uznává.

Jeho táta mu po úspěchu v Naganu citoval pasáže z Haškovy autobiografie „Chytám svůj život“. „Jako dítě jsem nerad četl. Teď autobiografie miluju,“ potvrzuje Hrubec, jak se lidé mění.

Postupem času a s tím, jak malý Šimon rostl, se k Haškovi přidávaly další vzory. „Někde se mi povedlo získat dres Patricka Roye, takže i z něj se stal můj oblíbenec. Haškovu kariéru jsem ale dál sledoval. Je neskutečné, co v NHL dokázal. Dva Stanley Cupy, šestkrát Vezina Trophy,“ uznale pokyvuje hlavou. „Líbili se mi i další brankáři, Belfour, Brodeur. Pak už se ze vzorů stali gólmani, od kterých jsem se mohl něco přiučit. Takovým posledním byl třeba Švéd Lundqvist,“ přibližuje Hrubec.

Sám vzorem

Dnes patří sám k tomu nejlepšímu, co je v domácí soutěži k vidění. A podobně, jako se kdysi k němu zachoval Petr Košák z Vimperka, se nyní Hrubec snaží chovat k malým hokejistům. Neodmítne radu, žádost o podpis nebo fotografii. „To nejmenší, co jako hokejisté můžeme udělat, je, že sami inspirujeme další generace dětí k tomu, aby v životě dělaly něco smysluplného,“ uzavírá Šimon Hrubec.