Kundrátkova rodina bydlela po tragédii s Vránou: Spojilo nás to ještě víc

Tomáši, v jednatřiceti jste se dočkal prvního titulu. Bylo to dlouhé čekání?
Bylo moc dlouhé. Nějaké příležitosti už jsem během kariéry měl, ale vždycky to nakonec bylo takové hořké. Jsem rád, že jsem se dostal do Třince a povedlo se nám tohle. Konečně.

Jaké byly oslavy přímo na ledě?
Bylo to skvělé. Moc jsem si to užíval. Ty emoce byly neskutečné, skvělý zážitek. Měl jsem tam rodinu – bráchu, manželku, děti…

Třinecká radost z titulu

Pak jste hned vyrazil na dovolenou?
Byla tam ještě týdenní prodleva oslav. S klukama jsme si to užili, dali jsme si nějaké motokáry a podnikali různé návštěvy, bylo to super. A potom na tu dovolenou.

Kam jste v této době odcestoval?
Letěli jsme s rodinou do Dubaje, i s Petrem Vránou a jeho synem. Bylo to skvělé, užili jsme si to. Hned vedle hotelu jsme měli aquapark, takže o děti bylo postaráno (úsměv). Po té náročné sezona to byl skvělý relax, zasloužená odměna.

Kustod Ocelářů Pavel Smelík nedávno prozradil, že jste se dal na rybaření. Už jste se stihl podívat i někam k vodě?
Byl jsem akorát s Petrem Vránou na nějakém soukromém rybníku, vzali jsme i děti. Ale jo, je to pravda. Šel jsem takhle jednou s klukama na ryby a chytlo mě to. Už mám rybářské papíry, takže už je to i poctivé (smích). Papíry jsem dělal v Bruntále, když jsme tam byli s Peťou (Vránou). Ukazoval mi nějaká místa, ale prozrazovat je určitě nebudu (úsměv).

Vydejme se po stopách mistrovské sezony. Ještě před jejím startem jste ovládli Generali Česká Cup, kde jste ve skupině narazili také na váš Přerov. Nemrzelo vás, že jste si nezahrál proti mateřskému klubu?
Trošku mě to mrzelo, ale měl jsem, myslím, ještě nějaké potíže s kolenem. Musel jsem se dát do kupy a naskočit až potom. Škoda, byla to jedinečná příležitost, ale věřím, že ještě přijde.

Po skvělém startu Ocelářů přišel na přelomu roku první výsledkový výpadek. Čím to bylo?
Nevím, jestli to tak je každou sezonu. Některé týmy to mívají dřív, některé později. Na druhou stranu bylo dobré, že nás to semklo a věděli jsme, na čem musíme zapracovat. Všichni se pak zvedli. A pak jsme nastoupili do play-off.

Ztratil manželku, teď má titul. Vrána přiznal: Hokej byl pro mě útěk z reality

Musíme si vážit každého dne

Ještě předtím ale kabinou otřásla rodinná tragédie kapitána Petra Vrány. Vy k němu máte velice blízko. Jak jste to vnímal?
Jo, stalo se to, co se stalo. Bylo to hodně nepříjemné. Když se ale Peťa vrátil, měli jsme hroznou radost. V šatně se stalo něco zvláštního až neskutečného. Semkli jsme se a věděli, že tuhle sezonu a titul musíme vyhrát. Peťa nám k tomu hrozně moc pomohl.

Vám Petr Vrána veřejně moc děkoval za to, že jste i s manželkou a dětmi po tragédii přijeli k němu domů a byli jemu i synovi oporou, dokud nepřijela rodina z Kanady. Měl jste hned jasno, že okamžitě vyrazíte za nimi?
Je to moc dobrý kamarád. Sice se neznáme až tak dlouho, ale naše ženy se znaly hodně dobře. Sedly si, byly fakt dobré kámošky. Měli jsme takový stejný životní příběh. Byla to nepříjemná situace a životní zkouška také pro mě, pro ženu. A hlavně samozřejmě pro Peťu. Musíme se s tím vypořádat. Zdá se mi, že nás to s Peťou spojilo ještě víc. A také s mojí ženou. Uvidíme, co nám to přinese do dalšího života.

Člověk asi přehodnotí priority…
Určitě. Člověk si uvědomil, že rodina a lidé kolem jsou základ. Musíme si vážit každého dne.

Byla tragédie hlavním hnacím motorem za titulem?
Ano. Když se vrátil, tak nás to hnalo ještě víc. Plachty byly napnuté, šli jsme do toho. Byla v tom neskutečná energie.

Alannah Kundrátek v Přerově: Chybí mi české zákusky a líbí se mi zdejší klid

Sekera do obličeje? Nic jsem mu nevyčítal

Nejtěžší na celém play-off byla semifinálové série s Mladou Boleslaví?
Určitě. Boleslav hrála skvěle do těla, dobře před její i naší bránou, měla skvělé protiútoky. Museli jsme na tom zapracovat a myslím, že jsme odvedli skvělou práci. Zaslouženě jsme tu sérii vyhráli.

Přeci jen, byly tam také kontroverzní momenty a soupeř se po posledním utkání cítil hodně ukřivděně. Jak se vy díváte na sporné výroky rozhodčích?
To je play-off. Oba týmy měly sedm zápasů na to, aby postoupily. V prvním zápase nám zase dali gól z ofsajdu. Teď už nemá cenu se k tomu vracet. Vyhráli jsme a jeli jsme dál, na Liberec.

Taky vy jste ale dostal od mladoboleslavského Dlapy sekeru do obličeje.
Byly tam takové momenty. Co si budeme povídat, taky bych po někom šel, kdyby mi najel do gólmana. Nic jsem mu nevyčítal, akorát si to mohl vyřídit trošku jinak.

Navíc vás na brankáře Růzičku natlačil, ne?
Natlačil, ale pak tou hokejkou udělal, co udělal. Já jsem ale zůstal klidný. Nenechali jsme se k ničemu vyprovokovat.

Ve finále proti Liberci už to vypadalo, že titul vám nikdo nemůže vzít. Sami jste cítili, že už to urvete?
Boleslav nás výborně připravila. Měli jsme proti Liberci i skvělou bilanci v základní části, takže jsme věděli, do čeho jdeme. Jak proti němu máme hrát, jaké má hráče. A zvládli jsme to.

Reprezentanti Zaťovič a Kundrátek besedovali na "své" škole Želatovská

Chtěl bych ještě hrát za Přerov

Teď startuje mistrovství světa. Během sezony jste nedostal jedinou pozvánku do reprezentace. Nemrzí vás, že jste ani nedostal možnost se ukázat?
Nemrzí. Ale samozřejmě je to sen každého – hrát na mistrovství světa. Prostě budou i další roky. Nic neuzavírám, mám radost za kluky, kteří tam jsou a budou bojovat. Budu jim držet palce.

Pokud v týmu nejste, moc reprezentaci nesledujete. Ale šampionát v Rize si asi nenecháte ujít, že?
Asi se s klukama v Přerově sejdeme a podíváme se na nějaké zápasy. Ale že bych celý šampionát sledoval zápas od zápasu nebo jak se vyvíjí tabulka, to asi ne. Ale doufám, že udělají ten nejvyšší úspěch, co si nastaví.

V Třinci máte smlouvu na další ročník. Jaké jsou nejbližší plány?
Připravit se pořádně na sezonu. Přeci jen jsme hráli déle. Letní přípravu jsem zahájil zase v Přerově s Tomášem Tomigou (kondičním trenérem, pozn. red.), kde máme skvělou partu. Je tam Kuba Herman, Kuba Svoboda, Martin Zaťovič, Honza Švrček. Děláme to takhle už asi desátým rokem. Vím, že se na sezonu připravím dobře.

Předpokládám, že v Třinci opět budete mít ty nejvyšší ambice.
Myslím, že bychom měli. Dáme si zase ten nejvyšší cíl a půjdeme si za ním.

A někdy za pár let můžeme očekávat návrat do rodného Přerova?
Určitě. Rád bych si zahrál v Přerově, pokud mi to zdraví dovolí a můj výkon bude ještě takový, abych za Zubry mohl hrát.