Tomáši, nebyl jste nervózní z toho, že to čekání na první ligovou trefu je tak dlouhé?

Nervózní ne, ale když jsem se do Třince vracel, věděl jsem, že si patrně odbudu gólovou extraligovou premiéru.

Za kterou jste byl počastován třineckým rituálem – sprškou holící pěny do obličeje…

Kluci říkali, že je to tady zvykem. Jinde jsem to nezažil. No, všechno je jednou poprvé (úsměv).

Jak vysoko v kariéře svůj gól řadíte?

Nějaké góly jsem už dal, i na olympiádě, ale hodně si cením toho, že už je to za mnou. Čekal jsem na něj od šestnácti let, takže dlouho.

Schoval jste si puk?

Ano, Polda (Jiří Polanský) mi pro něj hned dojel, takže ho mám. 

Váš gól otupil snahu Litvínova. Jak jste jej viděl?

Konečně mi to tam padlo. S Bukim (Robertsem Bukartsem) jsme si to krásně vyměnili a on mi pak naservíroval puk skoro do prázdné branky. Velký podíl na něm má on. 

Jak těžké bylo nedělní utkání?

Docela hodně, ale vyšel nám začátek, hned jsme na ně vletěli, vedli 2:0, to se pak dobře hraje. Oni to pak sice zkorigovali, což bylo nepříjemné, ale my dali hned třetí gól a v poslední třetině si to pohlídali.

Vnímáte, že se nyní přetahujete o první místo s Libercem?

To neřešíme, my chceme vyhrát každý zápas. Každý je pro nás důležitý. Zase se budeme soustředit na nejbližší utkání.

Během zápasu vám vypadli tři hráči ze sestavy. Jak bylo těžké se s tím srovnat?

Hráli jsme na šest beků a tři úročné lajny. Bylo to docela těžké, ale dostali jsme se i více do tempa. Sice nám to ke konci ubíralo síly, ale poprali jsme se s tím skvěle.

Jste rád, že vám tento týden ubude cestování? Hrajete s Vítkovicemi a doma se Spartou…

To jsem ani nevěděl, ale připravíme se na to, jako na každé jiné utkání. A čím méně cestování, tím lépe. Vítkovice pro mě budou příjemná změna oproti třeba dvanácti hodinám letu.