„Myslím, že jsme od první minuty po tu šedesátou zápas kontrolovali. Čtvrtý gól Pardubice úplně zlomil, pak už to bylo jen o tom, kolik to skončí,“ komentoval Martynek vysokou výhru Ocelářů 7:0, na které se podílel brankou a dvěma asistencemi. Po utkání měl výbornou náladu, což dokumentoval i v tomto rozhovoru.

Co ten váš gól?

Zůstal jsem prostě před bránou (smích). Štěpán Novotný výborně zavřel pásmo, hodil mi to a já už pak jen zamíchal s pukem. Sám jsem byl překvapený, co jsem udělal (úsměv).

Asi je vidět, že si se Štěpánem Novotným rozumíte, že?

Hráli jsme ve Frýdku hodně spolu už minulou sezonu, v této sezoně také několik zápasů, takže v tom problém nebyl, to je pravda. A když pak máme v útočné trojičce ještě Ádu (Martina Adamského), tak to jde ještě lépe.

Spoluhráč Aron Chmielewski chválí vaše rychlé nohy…

Já to mám od začátku kariéry nastavené tak, že jsem se snažil jezdit. Už to samozřejmě není jako zamlada, ale snad to ještě není nejhorší (úsměv). Budu se snažit makat dál. Ať už tady, nebo v první lize ve Frýdku.

Právě ve Frýdku-Místku působíte i v roli jakéhosi mentora. Říkáte mladým, jak co dělat? Třeba jak využít šanci v áčku Třince?

Přesně tu roli jsem dostal. Před sezonou jsme se o tom bavili s Honzou Peterkem, v mém věku bych mladým měl jít vzorem. Pro mě je ale důležité, aby mladí vyskočili i tady. Snad se to bude dařit a co nejvíc dobrých mladíků se do Třince dostane.

Snažíte se svou další kariéru v hokeji směřovat k trenérské profesi?

Jo, určitě. Zatím bych chtěl pokračovat v tom, co dělám, tedy hraní, protože od mala se hokeji věnuji, a pak… Uvidíme, nechci předbíhat, ale zadní vrátka tam trochu vidím. Chtěl bych u hokeje působit dál, ale v jaké roli, to zatím nevím. 

Minule jste říkal, že nikdy nevíte, který zápas bude váš poslední…

Přesně tak. Nevím to ani teď. Chci si to ještě užít a chci, aby ten poslední zápas byl vítězný.

Jaké to je přepínat mezi dvěma soutěžemi?

Je to trochu rozdíl. Než si na to vždy navyknete, chvíli to trvá. Kolikrát ráno nevím, kde budu hrát. Ale nemám s tím problém, sžil jsem se s tím a jakou roli mi trenéři dají, takovou budu plnit. 

V čem je největší rozdíl? V rychlosti, technice?

Rychlostně je první liga prakticky srovnatelná s extraligou. Jsou tam mladí kluci, jezdí se nahoru dolů. Kolikrát jsem po zápase „zfáraný“ hodně. Rozdíl je hlavně v taktice a herních dovednostech hráčů, které jsou v extralize vyšší. I z toho důvodu padají hezčí góly. 

Říkáte zfáraný. Takže do extraligy si chodíte odpočinout?

(smích) Ne, ne, to vůbec.

Když jste zmínil Martina Adamského, jak jste oživil spolupráci s ním?

Cha, já jsem rád, že mu ještě stačím! Ten chlap je neuvěřitelný, furt mu říkám, ať mi trochu zpomalí. Ale je mladší, tak je to logické (smích). Ale vážně, je to pořád výborný hráč. Proti Pardubicím nám to sedlo.

Pamatujete tak vydařený zápas?

V Třinci ne. To bych musel hodně dlouho vzpomínat na takový zápas. Ale Honza Peterek mi před chvílí říkal, že za ty roky, co jsme hráli spolu, bych musel být úplně blbý, abych se od něj něco nenaučil (smích).

Tím myslel třeba ty vaše nahrávky zpoza branky jako při Adamského gólu?

Jasně, takhle mi to vždy servíroval a já už pak byl před brankou jen takový ten doklepávač, když si to teď vybavuji. Je to tak, připomněl mi to.

Kde se to ve vás ještě vzalo?

Co já vím? Splašily se mi ruce (úsměv).