„Všichni se těšíme, motivace je pořád vysoká,“ říká Petr Vrána. „Léto bylo samozřejmě náročné, ale mně osobně to pořád baví a s klukama jsem strašně rád. Už sice přicházejí momenty, kdy si říkáte, jestli to ještě zvládnete, jestli už toho není dost. Ale pokud to půjde, nevidím důvod, proč končit. Motivace je vždycky, chceme vyhrávat.“

MOHLO BY VÁS TAKÉ ZAJÍMAT: Majitel Ocelářů vrátil „štulec“ bossovi Liberce. Proč nekoupil Spartu?

Tisková konference HC Oceláři Třinec, 5. září 2024. | Video: Deník/Květoslav Šimek

Do letní přípravy se vám vešla i olympiáda v Paříži a senzační bronz Nikoly Ogrodníkové. Jak jste si olympiádu užil?

Byl to neskutečný zážitek. My žijeme hokejem, který je pro nás vše, ale na olympiádě jsem si uvědomil, že špičkoví atleti jsou ještě úplně někde jinde. Paříž, obrovský stadion, atmosféra… Celkově to byl opravdu neskutečný zážitek. Jsem hrozně rád, že mi to Niki umožnila a měl jsem možnost tohle zažít naživo. Kolikrát se podaří být na olympiádě? A ještě k tomu v Paříži a takhle blízko. Jsem rád, že mě naši trenéři pustili a že to vyšlo. Snad to i mladému něco dalo, i když si to možná ještě tolik neuvědomuje.

close Finále play off hokejové extraligy - 6. zápas: HC Oceláři Třinec - Mountfield Hradec Králové, 28. dubna 2023, Třinec. Petr Vrána z Třince. info Zdroj: Deník/Lukáš Kaboň zoom_in Finále play off hokejové extraligy - 6. zápas: HC Oceláři Třinec - Mountfield Hradec Králové, 28. dubna 2023, Třinec. Petr Vrána z Třince.

Dá se nečekaný bronz z oštěpu přirovnat k vašemu zázraku na extraligovém ledě?

(usměje se) Někdo může říct, že oštěp je o jednom hodu, ale Nikol si přípravu načasovala fakt perfektně. Pomaloučku zvedala výkony a sama se připravila opravdu výborně. Bylo tam i kus štěstí v kvalifikaci, která je asi nejtěžší část závodu. Byly i favoritky, které to nezvládly. A Nikol ve finále, kdy jí teklo do bot, zase dokázala třetím hodem hodit. Načasovala to výborně, i když třeba holky neházely zrovna tolik, na co byli diváci zvyklí.

Až se tedy bude vyhlašovat anketa Trenér roku, budou o vítězství zápolit hokejový kouč Zdeněk Moták a oštěpařská trenérka Nikola Ogrodníková?

(zasměje se) Asi jo. Se svým trenérem se dohodli, že se rozejdou a měla to těžké. Musím říct, že se opravdu poctivě připravovala, měla s tím hodně práce. Viděl jsem to doma z první ruky. Všechno si musela plánovat, zajišťovat sama. Klobouk dolů.

close Oštěpařka Nikola Ogrodníková vybojovala v Paříži bronz. info Zdroj: ČTK/Jaroslav Svoboda zoom_in Oštěpařka Nikola Ogrodníková vybojovala v Paříži bronz.

Trenér Zdeněk Moták vás neměl problém z přípravy na olympiádu pustit?

Samozřejmě, že připomínky měl, ale tuhle možnost jsem nakopl už hodně brzo, protože jsem věděl, že bych tam hrozně rád byl. (usmívá se) Asi bych si to nedovolil, kdyby byl začátek soutěže. Ale tím, že to bylo v srpnu, kdy nebylo až tak důležité, abych tady byl, tak jsme se dohodli.

Už se byla Nikola v třinecké kabině s medailí pochlubit?

Ještě ne. Měla toho po olympiádě hodně, povinností strašně moc. Pořád navíc ještě závodila, sezonu vlastně zakončila teprve v úterý. A když měla nějaké volno, tak jsme byli doma. Teď se jí to uvolní, tak věří, že si čas na kabinu najde. Nabízel jsem jí, že medaili vezmu klukům ukázat, neměla s tím problém. Ale já jsem měl strach, aby se s ní nic nestalo. (usmívá se) Ta medaile je fakt krásná.

Pojďme k hokeji. Trenér zmínil, že jste měl v přípravných zápasech drobný „hříšek“, o co šlo?

V domácím zápase s Bánskou Bystricí (5:2) jsem byl trošku frustrovaný z naší hry. Vycházelo to z toho, jak jsme se celkově projevovali a párkrát jsem už vystartoval na střídačce. Protože se mi nelíbil náš přístup. A nemyslím tím jen ostatních, ale i můj. Věděl jsem to, přišla frustrace. Tak jsem už vytekl i já. Navíc tam byl z mé strany faul, o kterém jsem si úplně nemyslel, že je správně posouzený. Pak ještě jeden, takže jsem odpálil kotouč po odpískání a dostal další dvě minuty navíc za nesportovní chování. Trenér to pak říkal správně - člověk musí jít trochu příkladem, když má nějakou pozici. Tohle nebylo oukej, i Marko Daňo tam něco měl, takže jsme si to hned vyříkali. Že tohle dělat, od nás neexistuje.

close Finále play off hokejové extraligy - 6. zápas: HC Oceláři Třinec - HC Dynamo Pardubice, 26. dubna 2024, Třinec. (zleva) Tomáš Kundrátek z Třince, Libor Hudáček z Třince a Petr Vrána z Třince. info Zdroj: Deník/Lukáš Kaboň zoom_in Finále play off hokejové extraligy - 6. zápas: HC Oceláři Třinec - HC Dynamo Pardubice, 26. dubna 2024, Třinec. (zleva) Tomáš Kundrátek z Třince, Libor Hudáček z Třince a Petr Vrána z Třince.

Na druhou stranu, když je Martin Růžička zraněný, musíte jako lídr a kapitán trochu převzít i jeho emoce a vysoké nároky na střídačce a v kabině. Je to tak?

Samozřejmě víme, jak to Růža prožívá, jak je do zápasů emočně zapojený. Já taky, ale ne tak, jako on. Projevuje se nějakým způsobem, i povahově jsme jiní, ale mně se to utkání nelíbilo. Nasazení, ani přístup.

V pátek začínáte nový ročník hokejové Ligy mistrů. Jaký máte z týmu pocit?

Bude to náročné, co si budeme nalhávat. Vypadli nám klíčoví hráči. Nebo vypadli… Jeden odešel (Daniel Voženílek) a tři jsou stále zranění (Martin Růžička, Andrej Nestrašil a Jakub Jeřábek). To jsou docela významní hráči. Navíc Martin Marinčin nebyl na začátku přípravy taky ještě úplně v pořádku. Z tohoto hlediska to pro nás nebude jednoduché. Přišli noví hráči, nějací odešli a jsou tu i kluci, co nemají s extraligou tolik zkušeností. My se snažíme, aby zapadli. Aby pochopili, o co nám jde, jak hrajeme. Bude to nesmírně těžké, liga bude znovu hodně vyrovnaná a kvalitní. Všichni vidíme, jaké hráče některé kluby podepisují, takže to bude opravdu velice náročné.

Často se říká, jak složité je cokoliv obhájit. Vás čeká obhajoba už pěti titulů v řadě. Mění se něco, nebo jste si už na tlak zvykli?

Je to těžší a těžší. Ke čtvrtému titulu jsme šli z předkola, teď jsme všechno otáčeli na poslední chvilku. Všechny série jsme hráli na sedm zápasů, což bylo taky neuvěřitelné. Ohromný záběr i na psychickou stránku. Takže z toho hlediska je to v podstatě každý rok horší. Nebo ne horší, ale spíš těžší a těžší. Navíc soupeři se na nás připravují, každý nás chce porazit.

Kde a jak vy osobně hledáte na prahu čtyřicítky motivaci znovu dřít?

Upřímně říkám, že pokud se cítím zdravotně v pořádku a baví mě to, tak to jde. Musím zaklepat, zdravotně nemám nějaký větší problém. Taky mám platnou smlouvu, což je závazek vůči klubu. Jsem rád, že stále můžu hrát. Navíc chodím do skupiny kluků, se kterýma mě prostě práce baví. Pořád. A jak říkal trenér - člověk může pracovat na každé maličkosti, na každé blbosti a pořád se posouvat, To je největší motivace. Abychom byli schopni hrát někde na špici, dobrý a kvalitní hokej. A další věc je, že se čas samozřejmě krátí. Chceme mladším pomoct nastavit cestu nebo ji alespoň ukázat. Aby to jednou převzali.