Třiadvacetiletý bek měl tento rok poslední šanci přesvědčit, že si zaslouží kontrakt a využil ji. „Honza šel do sebe a hrál dobře jak za nás, tak ve Frýdku-Místku v první lize. Je na něm vidět, že se vyhrál a začal si více věřit. Nevypadá na to, ale umí si také najít protihráče a pořádně ho trefit tělem. To bývá strašná rána. Cítím to až na tribuně,“ zasmál se sportovní ředitel Ocelářů Jan Peterek. Člen zlaté party třineckých juniorů z roku 2016 dal letos dokonce svůj první gól v extralize mužů. „Jsem v Třinci od osmé třídy a cítím se tu jako doma. Nemám důvod měnit klub, a proto jsem rád, že jsme si plácli,“ pravil Zahradníček.

Motivuje a inspiruje ho i zážitek z jeho premiérové sezony 2010/11, kdy zblízka pozoroval vítězné tažení áčka. „Vzpomínám si, jak jsme s fanoušky vletěli a naskákali na led. Říkal jsem si tehdy, že bych to chtěl zažít i jako hráč. Už loni se dočkali bratři Kovařčíkové, se kterými jsem hrával v Novém Jičíně v jedné pětce,“ připomněl Zahradníček.

V Třinci je už deset let a neměnil by. Dobře si vzpomíná, jak se dozvěděl, že by mohl přestoupit z Nového Jičína k Ocelářům. „Taťka mi oznámil, že má Třinec o mě zájem a že bych mohl za něj hrát extraligu mladšího dorostu. Znělo skvěle, že mě chce takový klub. Tehdy mě poprvé napadlo, že bych se hokejem mohl opravdu jednou živit,“ vybavuje si.

Za největší hokejový úspěch považuje triumf s juniorkou Ocelářů. Tehdy u týmu působil jako asistent kapitána. V cestě za titulem je pro něj nezapomenutelným zážitkem, jak se rozloučili se starou Werk Arenou.

„Na odhady moc nejsem, ale přišlo se podívat asi tisíc lidí. Možná i víc. Áčko už hrálo v nové hale, byli jsme poslední tým, který tam nastoupil. V rozhodujícím čtvrtfinálovém utkání série s Hradcem Králové jsme vyhráli 11:3 a postoupili jsme na závěrečných turnaj čtyř nejlepších týmů. Od té chvíle jsme se vezli na vlně euforie a už nás nešlo zastavit,“ usmívá se.

V sérii s Hradcem se potkal i Filipem Hronkem, aktuálně obráncem Detroitu v NHL. Spolu se o rok dříve radovali z titulu mistra světa v inline hokeji. „Sympatie a naše kamarádství šly v té sérii stranou. Bylo to vyhrocené, dokonce jsme po sobě i poštěkovali. Nehrálo se proti němu lehce. V kontaktu už nejsme, ale fandím mu na dálku,“ připojuje perličku.

Inline hokej stále dělá. „Letošní ročník zrušili, jinak hraju vždy po sezoně extraligu za Nový Jičín. Děkuju Ocelářům, že mi to v každé smlouvě umožňují. Můžu tak v soutěži nastupovat, pokud se zápasy nepřekrývají s klubovými povinnostmi v Třinci,“ upřesnil. „Je to úžasný sport. Nehraje se v něm do těla a jsem přesvědčen, že mi pomáhá zlepšit kombinační hru a techniku. Bavil mě i hokejbal. Ještě před dvěma roky jsem pomáhal třineckému klubu v baráži o slovenskou extraligu,“ uzavírá zajímavosti ze svého sportovního života.