Oba cennou trofej získali poprvé v kariéře a největší hokejový úspěch slavili na ledě svého rodného města. Ale v dresu soupeře z Litvínova, který ve čtvrtek vyhrál v rozhodujícím sedmém zápase na ledě Třince 2:0.

"Je to fantazie, jsem strašně dojatý. Před sezonou by takový scénář asi málokdo předpokládal. Je to něco neskutečného," rozplýval se Martynek.

"Je hrozně hezké odvážet si z Třince titul jako jejich odchovanec. Chtěl jsem to o to více, že je to můj mateřský klub. Těší mě to dvojnásob," reagoval Pavlík. S úsměvem tvrdil, že teď medaili několik dní z krku nesundá.

Martynek v třineckém áčku působil osm let, v sezoně 2002/03 byl vyhlášen nováčkem celého extraligového ročníku, ale odchod z rodného města si špatně načasoval. Rok poté získali Oceláři svůj historicky premiérový titul.

"I proto je to pro mě zadostiučinění, moc lidí mi to předhazovalo. Teď mám pro ně odpověď," pousmál se Martynek, jenž následně s Českými Budějovicemi ani Litvínovem nezískal ani medaili. Až doteď.

"V mojí první extraligové sezoně jsme skončili s Třincem v semifinále s Pardubicemi a říkal jsem si, že šance ještě přijde. Ale po třicítce mě napadlo, zda ještě vůbec bude šance bojovat o medaile. Přeci jen hokejové roky ubývají, proto jsem rád, že jsem se dočkal. Je to pro mě nejsilnější hokejový zážitek," dodal dvaatřicetiletý útočník.

Oba přiznali, že před sezonou by asi málokdo čekal, že by mohli soutěž vyhrát, ale před rozhodujícím finále si věřili.

"Náš mančaft byl obrovsky semknutý. A vnitřně silný. I když nám neuznali v prodloužení pátého zápasu gól a Třinec srovnal sérii na 3:3, tak jsme sem šli s tím, že titul uděláme. S tím by se asi ne každý vyrovnal. Sice každý říkal, že oni budou po dvou výhrách na koni, ale my jsme tomu přikyvovali. Chtěli jsme, ať si to myslí. Vnitřně jsme v kabině věřili titulu a ničemu nepodléhali," popisoval Martynek rozpoložení týmu.

A Pavlík s ním souhlasil. "Nejeli jsme sem prohrát. Věděli jsme, že zde máme dobrou bilanci. Dvakrát jsme vyhráli, jen jednou jsme neuspěli v nájezdech. Věřili jsme si," podotkl dvaadvacetiletý obránce, jenž v průběhu zápasu musel po zásahu pukem do obličeje na ošetřovnu.

Litvínov už v zápase postrádal obránce Kubáta a Gulu, ale další zásah do zadních řad Pavlík nepřipravil. "Trefil mě puk do čelisti, ale neuvažoval jsem ani na chvíli, že bych odstoupil. To v takovém zápase nejde. Mám to zašité, nateče to, ale je to v pohodě, nebolí mě to. Převládá radost z triumfu," uvedl mladý bek.

Pohár převzal na ledě společně právě s Martynkem. "Přišel za mnou Rosťa, zda jako dva Třinečáci symbolicky nezvedneme pohár spolu. Byl to fajn nápad," dodal.