„My jsme měli předtím šance, které se odrážely jinam, nebo to gólman přikryl. Tohle byla čirá náhoda a štěstí. Otáčel jsem se, trefilo mě to brusle,“ řekl.

„To se v hokeji stává, někdy dáte gól stehnem. Jsem strašně rád, že to tam padlo, protože jsme se dostali do pohody, dali první branku, i když Pardubice srovnaly, tak nás to nakoplo,“ dodal autor dvousté branky v dresu Ocelářů.

„To mě překvapilo, protože dvoustovku jsem už slavil v Mladé Boleslavi. Na památku jsem si vzal i puk. Ale přiznávám, že jsem to měl v hlavě, stejně jako to, že Richard Král má 209 zásahů, takže mi chybí ještě devět a to mě strašně motivuje k další práci. Chtěl bych to pokořit,“ přiznal Jiří Polanský, který mohl skórovat i v nájezdech, ale brankář Kacetl ho vychytal.

„Myslím si, že jsem tu penaltu neudělal špatně, ale gólman věděl, kde budu zakončovat, že půjdu do bekhendu. Byl tam ve správný čas. Neměl jsem šancí, ale to se prostě stává. Někdy dáte gól se štěstím nohou, jindy uděláte vše správně a stejně jste bez šance,“ popsal forvard.

Odpor šestého celku po základní části ho nepřekvapil. „Je vidět, že ty týmy jsou hodně prolnuté a že se známe. Těžko se překvapíme nebo něčím přehrajeme, ale jsem na kluky v kabině strašně pyšný, jak bojovali. Takové zápasy se nám na konci sezony nedařily, teď byla vidět neskutečná chuť, soudržnost týmu a to nás dovedlo k vítězství,“ ocenil Polanský.

„Měli jsme ale na rozhodnutí v základní hrací době dost šancí. Stejně tak i Pardubice. To je třeba si připomenout a s kluky v kabině si to říct, poučit se z toho,“ zakončil směrem k dalším střetnutím Jiří Polanský.