Pětadvacetiletý šikula se však před vyprodaným hledištěm neradoval, byť ruce mu v první chvíli možná trochu škubly směrem nahoru. „Já to ještě neviděl,“ smál se Kurovský. „Možná trochu jo, ale pak jsem si to uvědomil. Upřímně, naše lajna neodehrála dobré utkání, takže jsem rád, že jsme na konci mohli takto pomoci,“ pokračoval.
„Jsem spokojený, že to tam padlo, ale ve Vítkovicích jsem v áčku začínal, respektuji klub. Dopředu jsem věděl, že se nebudu radovat,“ dodal Daniel Kurovský.
play_fill
Odstartoval tím necelou čtyřminutovku, během které úřadující mistři nasázeli z holí Daniela Voženílka a Libora Hudáčka další dva góly a tím soupeře definitivně zlomili. „Asi je to tím, že máme šikovné útočníky, a každou šanci, kterou nám soupeř dá, jsme schopni zakončit,“ nadhodil důvod. „Vítkovice chtěly srovnat, tak to asi víc otevřely a to hrálo v náš prospěch. Těch šancí jsme chtěli využít,“ doplnil Daniel Kurovský.
„Dlouho vyrovnaný zápas, ale bylo důležité, že po vyrovnaní na 3:3 jsme zareagovali, dali gól a už jsme si to pohlídali. Na konci jsme ukázali několik pěkných akcí,“ zmínil asistent trenéra Vladimír Orságh.
Že trefa Petera Muellera 21 vteřin po startu třetí části nijak Třinec nezasáhla, bral i Kurovský. „My jsme se pořád snažili hrát svou hru,“ pronesl a zároveň vyloučil, že by v týmu po devátém bodovaném zápase v řadě byla přehnaná pohoda.
„Snažíme každý zápas odehrát, co máme. Ještě nám chybí jeden do repre pauzy, který se budeme snažit vyhrát,“ slíbil Daniel Kurovský.
Hosty nijak nezaskočilo ani přerušení v závěru, při němž domácí fanoušci skandovali „my chceme Vítkovice“ a zahazeli led konfetami. „Škoda. Myslel jsem, že pustí časomíru a nějak se to dohtraje, ale museli jsme čekat. Za mně zbytečné, ale jestli měli tu potřebu…“ pokrčil Kurovský jen rameny.
„I když je skóre vyšší, určitě to nebylo jednoduché. Jsme hrdí, že jsme vyhráli, protože se tu hraje těžko, a i když jsou domácí asi v menší krizi, mají svou kvalitu,“ uzavřel Vladimír Országh.
