Vypráví o zážitcích v Čechy podceňované soutěži, fanoušcích, vyjadřují svůj názor na postup Poláků do elitní skupiny mistrovství světa. „Proti Slovákům v Ostravě? To bude velké,“ shodují se. Navzdory neslavnému konci sezony angažmá kousek za hranicemi nelitují. „Hlavně jsme získali spoustu nových kamarádů,“ líčí Roman Szturc. „Bylo to jiné i v tom, že jsme najezdili jsme asi 25 tisíc kilometrů,“ usmívá se Ondrej Šedivý.
Hokej má po sezoně, už se ale rozjely přípravy. Co vy?
Szturc: Já se nedávno vrátil z dovolené, takže jsme měli s rodinou odpočinek. Za mě je léto fajn. Člověk je doma víc, než v sezoně, můžu se věnovat dceři, dopoledne trénuji a chystám se na další sezonu. Je to oblíbená část roku. Přitom v mládeži jsem léto rád neměl, protože to bylo o běhání, objemech, nabírání kondice, což mi nevonělo. Když jsem starší, změnilo se to a trénuji individuálně, což je příjemnější a zajímavější.
Šedivý: Souhlasím, že si užijete víc rodinu. Já tedy neutekl jako Szturcík do Turecka, byl jsem jen krátce na Vysočině a v Praze, ale také trénuji. Léto beru jako čas, kdy jsem více doma.
Szturc: Vrací se i všichni kluci, kteří jsou jinak během roku ve Švédsku, Finsku, Švýcarsku, Americe. Pravidelně se jedna parta scházíme ve středu na fotbálky. Je to uvolněné, zasportujeme si, pobavíme se, možná padne i nějaké pivo, takže je to příjemné.
Chce se člověku opřít se opět do té dřiny?
Szturc: Chce i nechce. Já měsíc skoro nic nedělal, na druhé straně ani nebylo co. Za hezkého počasí sednete na kolo, nebo vezmete dceru, psa a jdete se projít do lesa, ale tady pořád pršelo. Pohyb jsem pořád sice měl, ale je to jiné, než po celý rok. Navíc po měsíci vám to stejně začne chybět, k tomu víte, že se do toho opřít musíte, abyste byl nachystaný. Máme ale kondičního trenéra, který vám trénink udělá takovou formou, že vás to baví.
Šedivý: Ráno hodím dceru do školky, zatrénuji si, přijdu domů, vyzvednu ji a mám celý den před sebou.
Szturc: Už se na to i těším. Jste zvyklý na stereotyp, který po čase volna už stejně potřebuji. Když mi začne volno, proležím celý den na gauči, protože venku je škaredě, tak další den nemůžu vylézt z postele, jak mě všechno bolí. Bez pohybu to nejde.
Šedivý: Mám to podobně. Po sezoně se krátce „zrefrešuju“, ale po pár dnech už tu makačku potřebuji. Obecně radši odpočívám aktivně, mám radost, když se na kole můžu za pěkného počasí jen tak projet. Nebo zmíněný fotbal. Je to jiné, než podstupovat galeje.
Szturc: Ale je pravda, že první týden přípravy je vždycky těžký. Pokaždé to bolí. Tělo má ovšem svalovou paměť, takže se kousnete, a pak už je to fajn.
Jak do vašich letních plánů zapadá charitativní projekt Šachtar BO Ostrava?
Šedivý: Už máme první domluvený zápas, teď v sobotu 10. června jsme dostali pozvání do Hustopečí, kde slaví 90 let a odkud pochází Michal Frydrych. Bude hrát za nás. My nastoupíme v obvyklém složení, soupeř dává jména dohromady. Mohu říct, že by mohl už být Ondra Palát, který se v minulých letech vracel snad až v červenci, protože hrál o Stanley Cup. Teď by měl za nás nastoupit. A pak budeme 1. července v Petřvaldu u Mošnova.
Takže letos dvě akce?
Šedivý: Akorát.
Szturc: S kluky jsme se bavili, že to stačí. Loni byly čtyři, máme i svůj program, a nechceme, aby kvůli počtu šla dolů atraktivita.
Šedivý: Abychom to nemuseli lepit. Prostě ke lepší udělat dvě akce naplno, než čtyři na půl plynu. Průměrné. Organizace zabere spoustu času a starostí.
Szturc: Hlavně si myslíme, kolik nemáme v létě času. A tohle nás vrátí do reality. (usmívá se)
Šachtar BO Ostrava. Jedním z iniciátorů je odchovanec vítkovického hokeje Ondrej Šedivý (vlevo). Na snímku se raduje z gólu do sítě Záblatí spolu s Romanem Szturcem (vpravo).
Jaké pocity tedy máte ze sezony, kterou jste strávili v polském klubu GKS Tychy?
Szturc: Smíšené.
Šedivý: Šli jsme si tam pro double – pohár a ligu, nakonec máme jen to první. Bohužel jsme prohráli finále a zase je z toho druhé místo.
Vám dvěma je souzeno, co říkáte?
Szturc: Zajímavé je, že v mládeži jsme sbírali první místa. Až v mužích to šlo jiným směrem.
Šedivý: Dorost jsme táhli, to byly zlata. Teď nám není dáno.
Szturc: Ještě jako snad junioři jsme dvakrát byli ve finále dospělé extraligy. Naše role nebyla tak výrazná, člověk byl mladý, v euforii a myslel si, že takových finále ještě zažije. A vyjde to příště. Roky utekly a vidíte, že to není samozřejmostí. Není jednoduché se tam dostat. Nebo to ani nemusí přijít. Proto jsme i v Polsku měli velkou motivaci, bohužel to nevyšlo. Ve finále jsme tahali vyloženě za kratší konec.
Šedivý: Kromě jednoho zápasu doma. Jinak jsme to nezvládli.
Proč?
Šedivý: Katovice měly kvalitu, rozhodovaly detaily, které kdybych měl rozebírat, seděli bychom tu dlouho. Ani nevím, jestli se do toho chci pouštět, navíc by to asi nikoho nezajímalo. Nezvládli jsme taktické věci. Třeba nasazování a složení pětek.
Szturc: Kvalita byla na obou stranách, ale takticky jsme byli slabší. Samozřejmě o tom přemýšlíme, co by mohlo být jinak, na druhé straně to není naše starost. Jen jsme plnili, co se nám řeklo. Jsem ale přesvědčený, že v tom jsme ztráceli.
To zní, jako by viníky byli trenéři…
Szturc: Konkrétní věci si necháme pro sebe. Ale mám takovou perličku.
Povídejte…
Szturc: Se Šéďou jsme do Polska šli spolu, trenér se nás ptal, jestli jsme spolu někdy hráli. Odpověděli jsme, že jsme spolu vyrůstali od mládeže. Výsledek? Za celou sezonu jsme se na ledě potkali asi třikrát. A když jsme v semifinále s Osvětimí tekli 0:2 na zápasy, přišel za kapitánem, a zase se ptal, jestli jsme hráli spolu.
Šedivý: To jsme nechápali celou sezonu. Přitom hlavně kvůli toho Szturcík za mnou šel, že jsme dvojice, která bude v jednom útoku a dají k nám centra, aby to fungovalo.
Szturc: V semifinále se to vyplatilo a sérii jsme otočili na 4:3. A musím říct, že jako lajna jsme mančaft táhli. Jenže přišlo finále a v prvním zápase jsme odehráli asi jedenáct minut. Pak na nás trenér vyrukoval, že jsme lídři a co se děje…
Jako Češi asi nemáme velké mínění o polském hokeji. S jakými očekáváními jste tam šli vy?
Šedivý: Ve Frýdku jsme odehráli sezonu s Bartoszem Ciurou a Filipem Komorskim, kteří o Tychách hovořili, že na Polsko je to super klub, a očekávání se naplnila. Od zázemí, stadion, fanoušci… Všechno parádní, skvělý servis.
Szturc: Jak Šéďa říká, hodně nám pomohly reference od kluků, kteří tam dříve hráli a vyhráli nějaké tituly. Stejně jako další známí, kteří v Polsku působili. A na to, o jak obrovský stát jde, tak hokejová kultura je jen v části blízko u nás.
Šedivý: Okolo Katovic, všechna mužstva v krátké vzdálenosti od sebe, dobré cestování, velká fanouškovská základna. A atmosféra? S Katovicemi, Osvětimí, Krakovem byla velká rivalita.
Szturc: Třeba vedení nepustilo fanoušky Osvětimi na stadion. A naopak naši fandové nesměli do haly u nich. Bylo velké riziko, že se stane průšvih. Jsou jak fotbaloví hooligans. Žerou to tam. S extraligou to srovnávat nebudu, moc se to nehodí, pořád jsme o iks kroků dál. Mají se tam co učit, ale stěžovat si na nic nemůžu.
Takže vás úroveň pozitivně překvapila?
Šedivý: Mě docela jo. Jasně, každá liga je jiná, porovnávat to nechci, i když naše první liga je asi o kousek kvalitnější, než jejich nejvyšší soutěž. Ale jejich špička má vysokou úroveň. Vždyť Katovice porazily v Lize mistrů Curych, Krakov švédský Färjestad. A to v normální sestavě. Nějaká kvalita tam být musí. Mile mě to zaskočilo, že to bylo lepší, než jsem čekal. Ale ano, přiznám se, byly tam i špatné zápasy. Zejména se spodkem tabulky.
Szturc: Rozhodující je kvalita polských hráčů. Kde je mají na vysoké úrovni, tak ten klub bude úspěšný. Dneska tam hraje i spousta Finů, Švédů, Kanaďanů, Ukrajinci, Češi, což kvalitu zvedá, protože to jsou kluci, kteří u nás v první lize hráli prim. Abych to ale trochu přece jen srovnal, tak první čtyři pět mančaftů polské ligy by se v české druhé nejvyšší soutěži neztratilo.
Šedivý: To určitě. Souhlasím. Spíše by hrály v první polovině tabulky. Tychy, Osvětim, Krakov, Katovice a Jastrzebie jsou mužstva na vysoké úrovni se zajímavými hráči. Důkazem všeho je, že Polsko postoupilo do elitní skupiny mistrovství světa.
Szturc: Nedávno mi vyskočily nějaké stránky, ze kterých bylo evidentní, že to je pro ně velká věc. Je to známka toho, že i polští hráči mohou být pro Česko zajímaví. Koneckonců jich tu řada působila, nebo působí.
Šedivý: S námi hrál Bartlomiej Jeziorski, kterému je pětadvacet je vysoký, silný, gólový. Ten možná ještě půjde nahoru.
Szturc: Prostě liga šla nahoru, to přiznávají i sami Poláci. Kdysi si to rozdávaly čtyři, nebo i jen dva mančafty, a zbytek byl do počtu. Teď můžete ztratit s kýmkoliv.
Co jste vůbec říkali, že se Polákům povedlo postoupit na mistrovství světa do A skupiny?
Szturc: Překvapili, ale když jsme končili sezonu a věděli jsme, kteří kluci od nás jedou na ten turnaj, kdo je trénuje, jaké měli během sezony výsledky, tak oni sami oznamovali, že si máme na ně vsadit. Že do elity postoupí. Byli sebevědomí, věřili si.
Pro ně je to asi o to zajímavější, že příští rok bude šampionát hostit Česko a jedna skupina bude v Ostravě, že?
Šedivý: No, právě. To nám kluci hlásili. Že postoupí a pak nám nechají lístky na zápasy. Myslím, že Ostrava byla velká motivace.
Szturc: Samozřejmě jsme to vnímali, že by to mohlo vyjít se Slováky tady v Ostravě. A oni si to přáli. A stalo se.
Šedivý: Myslím, že je to parádní pro celé mistrovství, protože slovenské a polské zápasy budou vyprodané.
Szturc: Jak jsem řekl, my dojížděli každý den na trénink, hodina cesty autem. A Poláci mají největší fanouškovskou základnu právě tady kousek za hranicemi. Katovice, Krakov, Tychy, Osvětim. Myslím si, že to bude velká událost. I já se půjdu podívat. Dokonce to mělo takový ohlas, že se hokej, který je jinak na okraji zájmu, objevil po dlouhé době na titulce sportovních novin.
A obstojí polský hokej na nejvyšší úrovni?
Šedivý: To je otázka, určitě půjde o velký skok. Tak jako po každém postupu v jakékoliv soutěži. Na mistrovství světa to vidíme každý rok, že to nováčci nemají lehké. Budou mít podporu diváků, třeba se podaří první zápas, chytnou lauf a pojedou. Uvidíme. Sám jsem zvědavý, protože dvacet let mezi elitou nebyli.
Szturc: Pro ně bude nejdůležitější se udržet a k tomu budou směřovat přípravu. Ve výsledku to asi bude o jednom dvou zápasech. Jasně, Švédy, nebo Ameriku si budou chtít užít, těm konkurovat nemohou, i když překvapit ano, ale pak budou utkání s Kazachstánem, nebo Francií, ve kterých budou potřebovat body. A k tomu oni budou primárně směřovat.
Hokejový útočník Ondrej Šedivý (vpravo) při oslavě postupu fotbalistů Bohumína do divize si plácá se záložníkem Richardem Vaclíkem.
Co vám vlastně nejvíce utkvělo v paměti za ten rok? Cesta do finále, vítězství v poháru, nebo něco jiného?
Šedivý: Určitě pohár, ten je v Polsku hodně považovaný. Rozhodně je to úspěch. I atmosféra, hlavně v play off. Kamarádi i rodina se jezdili dívat, tak sami uznávali, že to bylo super.
Szturc: Právě když jsme se vraceli z poháru, přijížděli jsme k hale, kde na nás čekalo asi dva tisíce fanoušků se světlicemi a dýmovnicemi, u autobusu zpívali, tleskali, tak to bylo pěkné. To stejné po postupu do finále ligy. Z Osvětimi jsme se vraceli v noci. Trochu jiná kultura, než třeba tady.
Šedivý: Žádné, že vezmete bágl a jdete pryč. Asi půl hodiny jsme s fanoušky strávili u autobusu a zpívali, skandovali, prostě trochu slavili. Dokonce nám pak otevřeli halu, lidi zaplnili jednu tribunu a opět zpívali své chorály. Pěkné momenty.
Ondro, vy jste zažil i Rakousko. Bylo Polsko v něčem specifické?
Šedivý: Já myslím, že jsme to už naznačili. Hokej je v Polsku v popularitě snad až šestý, nebo sedmý sport. Jednou jsme jeli na zápas do Jastrzebie…
Szturc: To je dobrá historka. (usmívá se)
Šedivý: Zrovna jsme dojížděli k hale a okolo vidíme hromady lidí a aut. Já už tam dřív hrál a věděl jsem, která bije, že tam mají stadion pro dva tisíce diváků, ale třeba Kanaďané v týmu ne, a koukali na to.
Szturc: Kanaďané už natěšení, že bude vyprodáno, že se bude hrát před velkou návštěvou. Dokonce Poláci jim začali říkat, že tady v Jastrzebie to tak chodí.
Šedivý: Potíž je, že hned vedle je volejbalová hala, která je třikrát větší a hlavně na každý zápas plná.
Szturc: Chvíli nám trvalo, než jsme se davem propletli, došli jsme za volejbalovou halu, kde Kanaďané brzy přišli na to, že to byla sranda. Že kvůli našemu zápasu tady ty mraky lidí nejsou. Zrovna v Jastrzebie moc fanoušků na hokej nechodí.
Šedivý: Obecně v Polsku jsou před hokejem sporty jako fotbal, volejbal, basketbal, házená, plochá dráha, skoky na lyžích… Vždyť si vezměte, že v celém Polsku je mezi čtyřiceti a padesáti krytými stadiony. Prostě slabé. Jen to dokumentuje, že hokej jedničkou není, ale v Katovicích, Krakově, nebo Osvětimi se to snaží dělat dobře, sledují světové trendy, jak se zlepšovat v hokeji i v práci s fanoušky, aby jich přibývalo.
Opravdu?
Szturc: Zatím ale spíše uplatňují východní styl, než západní. Ráno společná rozcvička, zahřátí se, posilovna… Až jsme se s kluky smáli tomu, že musíme chodit společně i na záchod. (směje se) Všechno prostě společně, a den za dnem. Na to třeba já nebyl zvyklý, protože každý hráč je individualita, každý máme jiné potřeby, ale přizpůsobil jsem se. Každopádně vím, že tohle mě nikam neposunulo. Nemělo to v sobě vůbec nic.
Šedivý: Něco společně dělat můžete, ale zdaleka ne vše. Hlavně jsme všichni profíci, každý se rozcvičuje podle sebe, trochu jinak. Pokud má ale dělat každý to stejné, tak je logické, že někomu z týmu to nebude vyhovovat.
Szturc: Pak máte něco naražené, natažené, že potřebujete něco jiného, než ostatní, dokonce to doporučí i kondičák, nebo fyzioterapeut, ale hlavní kouč řekl, že v žádném případě. Nemohl jste se zaměřit na to, co vás trápilo. To je ale věc, která se praktikuje ve všech klubech v Polsku. Chvílemi to ale bylo na hlavu. A o ničem.
Co nyní dál? Už máte o své budoucnosti jasno?
Szturc: Teď se připravujeme na další sezonu. Já tedy stoprocentně, nicméně kde budu hrát, tomu nechávám volný průběh. Něco se řeší, nějaké nabídky byly, tak uvidíme. Zatím nikde podepsáno nemám, pořád to zhodnocuji.
Šedivý: Já jednám, jsem k něčemu tady v okolí blízko, ale ještě nemohu být konkrétní. Hlavní je, abych mohl zůstat doma, protože dcera jde letos do školy. Stejně jako od Romana, takže by to bylo komplikovanější. A samotnému by se mi nikam nechtělo. Zatím je to ale na dobré cestě.
Szturc: Čas někam jít už uplynul. Nikdy neříkej nikdy, stát se může cokoliv, protože končit ještě nechci a minulá sezona mě bavila, zejména díky kolektivu, ale myslím si, že už na to není vhodná doba. Radši budu, když to budu mít v dojezdové vzdálenosti. A když se kdokoliv podívá na mapu, jednoduše zjistí, kolik mančaftů přichází v úvahu.
Šedivý: Bylo by pěkné si zahrát ještě spolu.
Szturc: To určitě. Zrovna loni jsme to tak plánovali, ale šancí jsme moc nedostali. (směje se)
Kam zařadíte v rámci svých kariér tuto sezonu?
Šedivý: Druhé místo vždy doceníte až s odstupem času, sám to moc dobře vím, protože je to mé už čtvrté. Je to úspěch, ale jsem zklamaný, protože… (povzdechne si) No, jak říkám, zase jen druhý. Historie si pamatuje jen vítěze. Ale ten polský pohár byl super. A jak říkal můj bývalý trenér, vítězství v jakékoliv soutěži je pořád vítězství. Měl jsem z toho radost a cením si toho. Porovnávat ho ale s druhým místem z extraligy, nebo EBEL moc nechci.
Szturc: Já to mám podobně. Druhé místo se mnou asi nic nedělá, ze sezony si ale vezmu to, že jsem v klubu potkal spoustu přátel, se kterými jsem pořád v kontaktu a určitě se Šéďou uděláme časem výlet.
Šedivý: Už nás zvali.
Szturc: Přesně. V tom mě ten ročník obohatil. To stříbro ale příliš neocením. S Vítkovicemi jsem to zažil dvakrát. Přiznám se, že hodněkrát jsem slyšel, že v těch finálových letech měly titul Pardubice, pak zase Třinec. Málokdy jsem však zaslechl, že hráli s Vítkovicemi. Druhého si málokdo pamatuje, spíše se na ně zapomíná. Bez ohledu na to, že jen dojít do finále je ohromně těžké. Ale jsem rád, že nás tam to play off vtáhlo, bavilo, lidi chodili, bylo to vypjaté, jen ne zakončené tak, jak bychom si přáli.
Šedivý: Třeba ještě budeme mít nějakou možnost. Uvidíme.
24
Kafe
Dům a zahrada
Kondice
iReceptář
Celebrity
TN.cz
