Poslední zápas v Brně (1:2) byl z vaší strany odpracovaný, přesto jste nedosáhli ani na bod. Proč?

Zase nás zradila koncovka. Myslím, že za výkon se stydět nemusíme, bojovali jsme až do konce. Prohrát gólem v posledních sekundách zápasu je vždy mrzuté, ale raději, ať se to děje v šestém kole než v dubnu, kdy půjde o vše. 

Máte za sebou už pět venkovních zápasů. Ovlivňuje vaši bilanci fakt, že teď hrajete pořád venku?

To si nemyslím, led je všude stejný. Nám musí být jedno, jestli hrajeme doma nebo venku. Pokud chceme hrát nahoře, a to chceme, musíme vozit body i zvenku.

Výsledky nejsou, to je zřejmé. Máte ale z posledních zápasů aspoň dobrý pocit ze hry?

Tak nějak to cítíme. Jsou to odmakané zápasy, každý na ledě nechává vše. Pokud budeme hrát tak, jako třeba v Brně, tak se to už musí zlomit.

Asi by to chtělo zabrat střelecky…

Naše potence je opravdu slabá. My na tom pracujeme, ale to si říká každý. Prostě nám to tam momentálně nepadá, lítá to kolem tyček, špatně se to odráží. Musíme teď vyhrávat 1:0 nebo 2:0, protože gólů v zápase moc nedáme.

Zkušeností už máte hodně. Čím si vysvětlujete tak slabou produktivitu mužstva?

Sice nám schází čtyři útočníci, kteří by za normálních okolností byli v základu, ale to nemůžeme brát jako výmluvu. V kabině jsou skvělí hráči a každý z nich si zaslouží místo v sestavě. Já opravdu věřím, že se to v nějakém zápase protrhne. 

A nesráží vás to už psychicky? Může to hrát při střelbě nějakou roli?

Když to řeknu blbě, s psychikou to určitě něco dělá, ale je to pořád jenom sport, dějí se horší věci. Nedávno jsem byl na dni otevřených dveří u hasičů a jeden z nich nám fandí, tak jsme se dali do řeči. Říkal jsem mu, že musíme věřit, že se to otočí. On mi na to odpověděl, že když jedou k ohni, tak také věří, že tam nikdo nezůstal. V té chvíli jsem si uvědomil, že hokej nebo sport obecně jsou podružné záležitosti a na světě existují důležitější věci. Nás to především musí bavit, aby to pak mohlo bavit lidi, a dřív nebo později se to obrátí.