Dvě asistence, k tomu hit na Olivera Okuliara. Byl jste na šesté finále speciálně motivovaný?

Chtěl jsem za každou cenu dneska vyhrát, už to bylo opravdu dlouhé a síly ubývaly. Včera jsem si říkal, že dneska vyhrajeme 1:0. To bohužel nevyšlo, ale jsem rád, že jsme pak dali na 2:1 a dotáhli to do konce.

Proběhla vám po konci zápasu hlavou vaše kariéra?

Už v průběhu finále… Patrik Miškář, Radek Pilař, s nimi jsem hrál v dorostu v Hradci, nebo v Litoměřicích. Na pokoji jsme spolu hráli hry na telefonu. Na to jsem si vzpomněl. Jsem rád, že kluci se dostali nahoru do týmu a že se jim dařilo.

Asi šlo o vaši životní sezonu, viďte?

Určitě. Vyhrál jsem mistrovský pohár, což se mi v životě nepovedlo. Je to nejlepší sezona v životě.

Do finále jste prošli až z předkola, jaká to byla cesta?

Strašně náročná, o to je to cennější. Měli jsme hrozně kvalitní soupeře. Litvínov, Spartu, Pardubice a Hradec. Moc si toho vážím, soupeři byli skvělí.

Třinci se obecně moc nevěřilo…

Je to pravda. Už před Litvínovem mi paní doma říkala, co četla, a já jsem ji v uvozovkách zpražil. Říkal jsem: „Ty vůbec nevíš, jaké kouzlo je v tomhle týmu“. Já jsem věřil už před play off, že můžeme jít hodně daleko. Ten tým je dost specifický.

V play off jste odehráli 22 zápasů, kde jste ty síly bral?

Moc jich nebylo, ale vždycky v sobě musíte nějaké vyhrabat a odevzdat to na tom ledě.

Budete mít vůbec síly na oslavy?

Síly slavit budu mít určitě. Doufám, že mi kluci ukážou, jak se takový titul slaví.

Co bude dál?

To nevím. Doufám, že další Pohár.

Věříte, že přijde pozvánka do reprezentace?

Kluci to řešili, já opravdu nevím. Co přijde, to přijde.

Na ni byste síly ještě našel?

Je to o to složitější, že jsme tady dlouho. Kluci v reprezentaci už měli čas se sehrát, Kari (trenér Jalonen) s nimi mohl pracovat. Ať tam budu, nebo ne, budu jim strašně přát. Měl jsem v sezoně možnost tam nahlídnout a líbilo se mi, jak to funguje. Doufám, že budou úspěšní.