Oceláři sice tentokrát neslavili (porážka 2:3 po nájezdech), ale Wolski potěšil fanoušky gólem a dvěma proměněnými nájezdy. Při tom prvním jej podrazil olomoucký gólman Lukáš a Wolski si tak nájezd zopakoval. Byl úspěšný. Při druhém nájezdu zkusil takzvanou Forsbergovu kličku, tedy puk zasunul jednou rukou na vzdálenější stranu gólmana.

Diváci šíleli. Za tři zápasy v třineckém dresu stihl Wolski bilanci 5+2!

Jak se cítíte?

Hodně dobře. Střílím branky a první dva zápasy jsme vyhráli. Teď jsme sice prohráli, ale hráli jsme dobře. Všechno jde fajn.

Pookřál jste v Třinci?

Ano. Nějak se mi nedařilo střílet branky v Číně v KHL, ale tady se mi daří. Budu dál tvrdě pracovat a věřím, že další body ještě přidám.

Čím si vysvětlujete ten progres? Může to být třeba tím, že se v Třinci vzhledem k jeho lokaci cítíte jako doma?

Víc než v Číně (úsměv). Kousek odtud jsem se narodil (Zabrze leží asi 30 km od česko-polské hranice). Hned zítra ráno vyrazím za babičkou do Zabrze, takže se tady cítím fakt dobře.

Teď k těm vašim nájezdům, které jste proti Olomouci předvedl. Zamýšlel jste je tak?

Ale jo, až na ten poslední. Nepodařilo se mi ho proměnit a prohráli jsme. Jsem na sebe trochu naštvaný.

Wolski stihl za tři zápasy bilanci 5+2.

Ale ten druhý jste proměnil ve stylu Petera Forsberga. To je váš oblíbenec?

Je fakt, že jsem ho v NHL sledoval. Líbil se mi jeho styl. No jo, tohle mi vyšlo, ale musím ještě dál pracovat na tom, abych proměnil i ostatní šance. 

Jak se vám hraje v první formaci?

Mates (Stránský) a Petr (Vrána) jsou výborní hráči. Hodně držíme puk a daří se nám střelecky prosazovat, takže výborné.

Můžete už po třech zápasech zhodnotit úroveň české nejvyšší soutěže?

Můžu. Je velmi dobrá, ale to jsem věděl už před příchodem. Hráči jsou tady kvalitně trénovaní, liga se dá porovnat s ostatními soutěžemi. Není to tady vůbec jednoduché. 

Co jste říkal přivítání od třineckých fanoušků, kteří v úvodu rozprostřeli transparent ve vaší rodné řeči: Witaj Wojtku…

To od nich bylo příjemné, potěšilo mě to. Je milé hrát v takovém prostředí.

A atmosféra?

Mnohem lepší než v Číně. Tam když přišlo na zápas tisíc lidí, tak bylo dobře. Tady je to úplně jiná liga.

Když jste říkal, že pojedete navštívit babičku, tak co vaši rodiče? Přijedou se oni podívat na vás?

Byli rádi, že jsem v Třinci. Určitě se přijedou podívat, možná i bratr. Tady jsem vlastně nejblíž Polsku, co jsem mohl být. 

Navíc vám může pomáhat Aron Chmielewski, další Polák v Třinci…

Ano, ten mi pomáhá od první chvíle. V šatně sedím vedle něho, je mnohem lepší, mít u sebe krajana. 

A vaše čeština?

Popravdě, moc nerozumím, ale s klukama můžu mluvit i anglicky, a když mluvím polsky, tak mi taky rozumí, což je fajn. 

Právě Chmielewski nosí číslo 8, vaše oblíbené. Nedá vám ho?

Ne, to je jeho číslo, byl tady dřív. Nevadí mi to.