Ani letos tomu nebylo jinak. Setkání letos připravili členové Literárního klubu Petra Bezruče, občanské sdružení Bezručův kraj a Slezské muzeum v Opavě, kam tento srub jako kulturní památka spadá. Začínalo se, jak jinak, než verši, ale ne Bezručovými, nýbrž o Petru Bezruči, které napsala členka literárního klubu Martina Šomanová. O slovo se přihlásila předsedkyně Bezručova kraje Kateřina Janásová, která si připravila referát o korespondenci Petra Bezruče se slezským básníkem Ondrou Lysohorským. Z dopisů je vidět, že si tito dva básníci dopisovali, nikdy se však nesetkali.

Dále promluvil i Vilém Vlk, který se zajímá již po mnoho let o Bezruče, jeho dílo, život. Na tomto setkání uvedl statistiku náměstí, ulic, škol v republice, které nese básníkovo pojmenování. A konečně do srubu dorazil avizovaný host, a sice sekretářka Petra Bezruče Zdenka Tomášková, která přes léto přebývá na své chalupě na Javořince. Tato skromná žena se ve svých vzpomínkách opět vrátila do doby, kdy ve srubu v Ostravici trávila s Bezručem několik měsíců v roce. Vyřizovala korespondenci, kterou jí básník přenechal, dělala mu tichou společnicí ve dnech, kdy beskydská krajina byla zahalená mlhou či častým deštěm a Bezruč tak nemohl konat své oblíbené vycházky do okolní krajiny.

„Dnes už jsou to nostalgické vzpomínky na dobu, kdy jsem byla mladá. „Staříčka“ jsem znala už od svých jedenácti let. A když mu zemřel jeho sekretář pan Pírek, bylo rozhodnuto mými rodiči, že „starému pánovi“ budu při ruce já,“ prozradila Tomášková. „A rodičům se nemohlo odporovat. V jeho přítomnosti jsem dospěla, vystudovala vysokou školu, poznala dobře život, lidi, jejich mentalitu zde v Beskydech. Ta je jistě jiná než u lidí ve městě. Krajina pod Lysou horou se nikdy s nikým nemazlila. Zamilovala jsem si tento kraj, a jak víte, každý rok se zde s příchodem jara vracím, abych zde našla klid, inspiraci pro mé psaní a neustálé utváření si obrazu na dnešní svět,“ dodala dnes jednaosmdesátiletá Zdenka Tomášková.

Návštěvníci srubu měli dotazy na Bezručovou sekretářku, musela sáhnout do své paměti jistě hodně hluboko, vrátit se do doby dávno minulé. Některé situace byly ujasňovány s přítomnými pracovnicemi Slezského muzea v Opavě, kde je básníkova pozůstalost.

Literáti doplňovali svými verši toto zajímavé setkání, takže atmosféra, která se ve srubu vytvořila, byla ryze bezručovská, vzpomínková.

DAJANA ZÁPALKOVÁ