Přes devadesát minut zpívala s různým druhem kytar, ale také bez nich, když v závěru koncertu usedla za klávesy, aby se s posluchači jaksepatří rozloučila. Během večera zazněly nejenom písničky z jejich zatím dvou úspěšných alb – Spousta andělů a Dotyk, ale i další pozoruhodné opusy.Nadšena Anetiným pěveckým projevem a její doprovodnou kapelou byla i desetiletá Lucka z Ostravy-Poruby, která si přišla poslechnout svůj idol s maminkou. „Musely jsme přijít, jinak bych doma s dcerou nevydržela, ale nelituji. Aneta je bezvadná, podepsala se nám také na krásný plakát,“ šťastně referovala Lucčina maminka. „Aneto, mám tě rád, jsi úžasná,“ ozval se při předposlední písničce hlas jednoho mladíka, který přijel na její vystoupení z Třince.

Obdiv po koncertě neskrýval ani sportovně vyhlížející manželský pár, který by se dal decentně zařadil už do kategorie seniorů. Samotná Aneta nám po vyčerpávajícím koncertě velmi ochotně poskytla rozhovor, samozřejmě předem domluvený přes jejího bratra – manažera Nikolu.

Aneto, tento klubový koncert byl možná na vašem současném turné tak trochu specifický. Máte ráda takový bezprostřední kontakt s publikem, který se v Ostravě vytvořil?

Je to určitě intimnější a člověk, když se napojí na ty lidi, tak může zažít něco velmi nádherného. A to je okamžik, jako bychom se všichni chytili za ruce, a připadá mi to jako malý nádherný výstřel do vesmíru, úžasná pohoda…

I přes vaše mládí – pouhých jedenadvacet let – jsem si všiml, že koncert vám dal fyzicky velmi zabrat. Jak se udržujete v kondici?

Nejvíce mi dají zabrat hudební nástroje. Hraji rychlé písničky a do toho ještě musím zpívat naplno, což jevelmi náročné. Ale spíše pravidelně cvičím na hudební nástroje a tím fyzičku postupně získávám, právě pro tento svůj způsob muzicírování. Myslím si, že zpěv a hudební nástroje zatím zvládám poměrně dobře i v rámci tohoto turné.

Čtvrtý rok se pohybujete v oblasti showbyznysu. Jak se vám žije v takovém prostředí, v němž jste úspěšná v různých pěveckých anketách, ale také vystavena všudypřítomnému bulváru. Shodují se vaše někdejší sny a představy se současnou realitou ve světě hudby, v němž žijete?

Myslím si, že mé představy se hodně podobaly dnešní realitě. Chtěla jsem se trochu vymanit jakoby z toho mediálního boomu a snažila jsem se něco vytvářet hlavně hudebně, což se mi myslím povedlo také deskou Dotyk, což je pro mě zase určitý extrém na rozdíl od prvního alba, které se jmenuje Spousta andělů. Je to určitě velmi rychlý vývoj během necelých čtyř let. Ale velmi mě to baví, protože vím, že není, na co čekat.

Jak působí na vaši psychiku některá „zaručená tvrzení“ z bulváru a jak se proti nim obrňujete?

V tom mi právě hodně pomáhá brácha, ale také přátelé, kteří mě tím nezatěžují a nevolají mi každý den, co o mně vyšlo či nevyšlo. Opravdu to nechci sledovat, ani mě to nezajímá, a tudíž se s tím do kontaktu v podstatě nedostávám. Neboť kdykoliv jsem cokoliv v bulváru četla, tak akorát jsem zjistila, že jsou to naprosté nesmysly a je to zbytečné číst. Je to pouhá zábava pro některé lidi a tím ubližují tak maximálně sami sobě, ale nikoliv mně.

Dovede relaxovat? A jak?

Pokud jde o odpočinek, to ještě musím zapřemýšlet, protože ve škole, kde ještě studuji, to určitě nebude. V tomto případě je to příroda, tvrdím to sice pořád dokola, ale asi nic jiného lepšího neexistuje. V přírodě je úžasná relaxace. Být sama mezi stromy je báječné.

Dokončujete střední školu, chcete ve studiu pokračovat?

Žádnou další školu neplánuji, protože bych se opravdu chtěla věnovat především plně hudbě, na což se velmi těším. A do budoucna ještě uvidím. Třeba mě napadně nějaká zajímavá vysoká škola možná v zahraničí, na které se budu zdokonalovat v psaní písniček.

Přes své mládí jste už docela vyhraněná osobnost. Kdo dramaturgicky sestavuje vaše koncerty, stará se o vaši image, pokud jde o oblečení, účes a podobně?

Pokud jde o hudební záležitosti, tak to mám na starosti sama, hodně mi v tomto pomáhá můj basový kytarista Martin Ledvina,což je moje pravá ruka, a bez něho bych se asi nikam nepohnula. A na oblečení a účesy mám odborné poradkyně, to jsou blízcí lidé kolem mě, kteří mi moc a moc pomáhají.

Na vaše koncerty chodí lidé, kterým je šest, ale také přes šedesát. Co říkáte takovému posluchačskému rozpětí?

Je to naprosto nádherné, nic víc si nemohu přát. Člověk promluví – a reaguje na to jak desetileté dítě, tak třicetiletí a ještě starší a zpívají si písničky, které já bych vůbec neřekla, že se jim někdy budou líbit. Je to nádherný pocit, který jsem stoprocentně zažila právě v Ostravě, takže se cítím bezvadně.