OTÁZKY DENÍKU:
1. Vaše povolání je herectví. Hrajete nejen divadlo, ale objevujete se i v televizi. Která z těchto rovin je pro vás náročnější?
2. Co říkáte na pořady, které vznikají v současné době a týkají se aktuálního stavu pandemie? Šli byste do něčeho podobného, kdyby vás někdo oslovil?
3. V době velkých změn ve společnosti herci vždy hráli důležitou úlohu. Myslíte si, že i nyní mohou něco kladným způsobem změnit, upozornit?

Štěpán Kozub

Štěpán KozubZdroj: Archiv

Mladý herec, který vyrůstal v Jeseníkách, se okamžitě po vystudování ostravské konzervatoře začal naplno věnovat divadlu. Momentálně působí především jako umělecký vedoucí v Divadle Mír, za poslední dobu jsme jej však mohli zaznamenat v dvoudílném televizním filmu Dukla 61, v seriálu Místo zločinu Ostrava nebo také v úspěšném počinu Stockholmský syndrom. Je součástí umělecké skupiny Tři tygři.

1. Herectví jako takové není moc snadná profese. Příliš to nerozděluji. Je pro mě těžké vůbec to dělat. Ale mám to rád.

2. My jsme na toto téma natočili takovou minisérii sKORO NA mizině, která se tohoto tématu dotýká skrze divadelní profesi a dopad na umělce obecně. S nadsázkou a humorem mi přijde, že dává smysl toto téma takhle uchopit. Vadí mi ale mnohdy přílišná hysterie, která kolem celé epidemie nastala.

3. Určitě. Myslím, že to i děláme. V současném stavu je, myslím si, velmi podstatné umět si z toho prostě udělat legraci. A ukázat tak, že svět opravdu nekončí. Strach je silná emoce a myslím si, že právě v takových chvílích mu lidé podléhají nejvíce. A mnohdy se chovají opravdu neadekvátně. To je nebezpečné. 

Šimon Krupa

Momentálně je Šimon Krupa členem souboru divadla Komorní scéna Aréna v Ostravě, kde ztvárňuje řadu rolí. V televizi ho mohli diváci vidět například v pohádce Škola princů, v cyklu Podle práva, v seriálu Po hlavě a nyní také v aktuálně připravovaném filmu Zátopek. V roce 2017 byl nominován na Cenu Thálie za roli Jaroslava Pulce v inscenaci Lidská tragikomedie.

Šimon KrupaZdroj: Archiv

1. Každá z nich má svou jinou kvalitu a tedy i specifický způsob koncentrace, který je k jejímu výkonu potřeba. Pochopitelně, divadlo vzniká před lidmi “teď a tady“, TV pořad finišuje v podstatě ve střižně a potom si ho teprve pustíme v bedně. Ale herec je pořád tentýž. Náročnější není správné slovo, je to jednoduše jiné, obojí zábavné i náročné svým vlastním způsobem. Kamera je lupa a rám. Divadlo zpráva naživo. Stojím rád před obecenstvem i televizním štábem. Stejně jako rád sedím v kině i na divadelních představeních.

2. Myslím si, že je to v každém ohledu dobře. Dobře je i to, že se tak děje napříč celým uměleckým spektrem, médii a žánry - od podcastů přes streamované rozhovory, debaty, koncerty, improvizované seriály, až po virtuální prohlídky galerií, nebo pokud jde o divadlo, zpřístupnění archivů tuzemských, ale i evropských scén např. Schaubühne Berlín, nebo Royal National Theatre v Londýně apod. Internet a “být on-line“, se tak dostává do pozice nosiče prezenčního umění víc než kdykoli.

Je to paradox a dlužno říct, že to pro prezenční umění není ani přirozený ani šťastný prostor působnosti. Jenže polní podmínky jsou polní podmínky, dotklo se to všech a o estetický diskurs v současné chvíli taky nejde. Ani o naříkání. Není na to čas. Pro mnohé jde totiž bohužel a hlavně o přežití. Česká kultura téměř nikdy nebyla finančně rozmazlována. Spíše naopak. Takže výstupní zpráva umělců za času koronaviru: Lidi, kultura je v tom s vámi, buďte i vy s ní a těšíme se až se jednoho krásného dne (který se snad pomalu ale jistě blíží) setkáme naživo, je správně. Pak se uvidí, kde jsme to vlastně přestali, jak navázat, a co s tím dál. Dělal jsem během karantény online rozhovory, čtení, podcasty, divadelní zdravice a bylo to fajn.

3. (Cituje ze hry Václava Havla Vyrozumění, rok 1965 - pozn. redakce.):
BALÁŠ: To by mě zajímalo, kdo si tenhle začarovaný kruh vymyslel?
VŠICHNI: Ty, kolego řediteli!
BALÁŠ: No a? Tehdy jsme byli v jiné situaci, tehdy to mělo hluboký smysl! Dnes jsme ale dál a proto zavádím s okamžitou platností tyto zjednodušující změny v dosavadních směrnicích o překládání ptydepových textů. Zaprvé, Helena může vydávat osobně evidenční materiály, aniž by znala obsah vyrozumění. Zadruhé, Kunc může vydávat povolení k překladu i bez osobně evidenčních materiálů a Mašát nebude při překládání žádné povolení od Kunce vyžadovat, jasné?? Jasné! Můžete pokračovat v práci…

Třeba mohou neustále upozorňovat na to, jak jsme dokonale absurdní. Jeden příklad za všechny: „Stát vytvoří program na pomoc nejpostiženějším (mimořádná okamžitá pomoc), který nezvládne vyplnit 90% lidí (v první interakci). Jako sorry, ale statistika je neúprosná - není možné aby byla chyba na straně 90% populace,“ říká kupříkladu matematik a dramatik René Levínský. To je suverénní neúspěch. Král je stále nahý a tanec pokračuje.

Pavlína Kafková

Jak se staví k otázkám zástupkyně něžného pohlaví, herečka Pavlína Kafková? Všichni ji známe především jako známou tvář z televizního pořadu Soudkyně Barbara. Pavlína Kafková ještě donedávna byla stálou členkou souboru Národního divadla Moravskoslezského, nyní hostuje ještě v Divadle Mír, nicméně vše už jen „na volné noze“, která dopřává uměleckému povolání určitou svobodu.

Pavlína KafkováZdroj: Archiv

1. Náročnější? Nepřemýšlím o tom takto. Mám ráda svou profesi a jeviště a také televize je její součástí. Dvě disciplíny, trochu jiná pravidla, ale vždy se jedná o herecký úkol. Herecký úkol těší herce. Velmi zjednodušeně řečeno.

2. V době omezených sociálních kontaktů mohou tyto pořady pomoci zachovat kontakt s divákem a mají také kladný ekonomický efekt, v případě,že si najdou vyšší číslo sledujících. A pokud se jedná o druhou část otázky-nevím,neřeším věci, které nejsou, zatím jsem takovou výzvu nedostala.

3. Zdravý rozum je to, co je ve všech situacích prospěšné. Myslím, že také současná situace by se jím měla řídit. A je jedno, kdo ho přinese. Nezužovala bych to pouze na herce. Prostě zdravý selský rozum.

Lukáš Melník

Herec Lukáš Melník z Divadla Petra Bezruče hostuje v reklamách, ale také například v seriálech – vídat jsme jej mohli v Ulici nebo Místu zločinu Ostrava. V roce 2015 získal prestižní ocenění Thálie v kategorii pro činoherce do 33 let. Navzdory tomu, že herec pochází ze Šumperka, jeho srdcovým místem se již před lety stala Ostrava.

Lukáš MelníkZdroj: Archiv

1. Mám rád obojí a ani o jedné nelze říci, že je náročnější než ta druhá. Na divadle herec nespočine, dokud nedohraje pěkně od začátku do konce. Prožije si daný příběh jakoby jedním dechem a šmitec. Naopak natáčení je časově náročnější a kontinuita zde nehraje žádnou roli. V jednu chvíli hrajete konec a další den třeba začátek. Je to dost matoucí, ale máte zase jedinečnou možnost scény opakovat a vydat ze sebe ty nejlepší emoce.

2. Osobně s tím nemám problém, ba naopak. Podle mě je důležité, že se tvoří. Zahání to chmury a kolikrát vznikne něco opravdu mimořádného. V Bezručích se také nezahálí. Diváci mohou sledovat na facebooku záznamy z představení či nové online pořady „Bezruči na gauči“ a „Autosedačka Michala Sedláčka“.

3. Myslím, že ano. Umělecká činnost odjakživa nastavovala zrcadlo společnosti, a i v tomto zmatečném čase lze postřehnout její sílu směřovat lidi tím správným směrem a motivovat je k činům. Je jisté, že hlavní hrdinové této doby jsou však tentokrát zdravotníci v první linii. A za to jim vzdávám hold a ze srdce děkuji.

Vladimír Polák

Člen uměleckého sdružení Tři tygři, herec Národního divadla moravskoslezského, ale také často hostující herec v Divadle Mír. Vladimír Polák patří mezi nejpopulárnější ostravské herce, pravidelně se objevoval v pořadu Soudkyně Barbara a v jiných cyklech. Kromě herectví se věnuje také moderátorské činnosti nebo produkci, je i zdatný komik.

Vladimír PolákZdroj: Archiv

1. Dělal jsem pořady, které se donekonečna reprízují, ať už se jedná o projekt Čtení do ouška nebo Soudkyni Barbaru či Soudce Alexandra. Pokud do toho můžeme zahrnout práci pro sociální sítě, například tvorbu, kterou děláme s Divadlem Mír, musím říct, že je to úžasně osvobozující. Realizace od nápadu až po hotový výsledek. V divadle je herec součástí kolektivu, kde jsou jasně daná pravidla, které herec ctí. Jsem rád, že jsem součástí skupiny Tři tygři, jehož divadlo je založeno na improvizaci, což je jakýmsi způsobem trénink reagovat okamžitě na jakékoli podněty. To se může hodit i při vlastní herecké práci.

2. Vím o tom, že na sociálních sítích například vznikají dvě věci. Jsou to pořady, které jsou ve formě Talk Show, i my v Divadle Mír jsme takovýto seriál začali dělat. Byl jsem požádán, abych se ujal role moderátora, přičemž si všímám, že právě jako já jsou také často v této roli herci samotní. Není to od věci a je to zajímavé. Když herec zpovídá herce, je to jiné, než od profesionálního moderátora. Další věcí je, že se divadla rozhodla uvolňovat záznamy z archívů. Mnohá divadla ale bohužel nepochopila podstatu sociálních sítí a uvolňují záznam je v určitý čas a pouze online, ale podle mého názoru se dá autorsky vyjednat, aby šel záznam pustit i zpětně. Vznikají také inscenace přímo pro aktuální situaci, nejrůznější čtení povídek nebo pohádek…

3. Většina názorů umělců neodpovídá bohužel názorům těch, kteří jsou takzvaně „u kormidla“. Žijeme ve světě informačních válek a součástí jakékoli kampaně je očerňovat toho druhého a jeho podporovatele. Tyto věci se dějí od hradní kanceláře až po premiérské okolí. Z mého pohledu je tato otázka umocněna ještě tím, že já jsem člověk, který do komunální politiky před lety vstoupil. Nicméně myslím si, že to, jakým způsobem se řeší situace v divadlech v různých městech, není adekvátní. Tam, kde šli přímo proti divadlu nebo se snažili zasahovat neúměrným způsobem do umělecké stránky věci, tam poté politická reprezentace nedopadla dobře. Z toho vyplývá, že stále platí citát Williama Shakespeara, když mluvil o hercích: „Lepší je mít na náhrobku špatný epitaf, než za života špatnou pověst.“