Radana Šatánková chce ke svým čtyřem sbírkám veršů brzy přidat i knižně vydanou prózu. Uvědomuje si však, že to nebude bez potíží. „Dnešní komerční společnost utrácí za jiné produkty. A tak je literární umění neprávem utlačováno,“ poukázala Radana Šatánková. Zkušenosti a útrapy s vydáváním zažívá už od patnácti let. „I pro slibné literární dílo nemusí autor sehnat sponzora. Takže při jakémkoliv knižním vydání musí sáhnout autor do své vlastní kapsy a je rád, pokud se mu vrátí náklady,“ vylíčila běžnou praxi v literárním světě.

Důležité podle sedmadvacetileté autorky je, aby se knížka dostala k lidem. „Potřebu psát mám od doby, kdy jsem zjistila, že existují jakási písmenka," vzpomínala. Slova si předčítala nahlas. Začala recitovat. Nejdříve se styděla. Poté ji od trémy pomohla její učitelka klavíru. Dnes bere autorská čtení jako důležitý kontakt s divákem. Myslí na požitek posluchačů a vidí jejich okamžitou reakci. „Autor jde s kůží na trh a musí se obhájit,“ dodala básnířka. Od svých patnácti je členkou Literárního klubu Petra Bezruče, kam ji přivedl Miloslav Oliva. Zúčastňuje se literárních soutěží. V našem regionu to byla soutěž Můj svět. „Tahle soutěž mi moc pomohla, povzbudili mě tam,“ řekla Šatánková, která v obou kategoriích v roce 2006 obdržela první místa. Zajímá se o nezavedené autory, píše o nich a přesvědčuje je, aby vydali své sbírky. O své tvorbě hovořila i v rozhlasu.

„Nyní se připravuji na pořad Zelené peří, kde budu s Mirkem Kováříkem přednášet své verše,“ prozradila. Nejlépe se Radaně Šatánkové píše, když venku lije. „Mám mnoho zálib, dlouho jsem se rozhodovala, čemu se chci více věnovat. Došlo mi, že člověk může hlouběji dělat jen pár aktivit,“ svěřila se bohémka, jež studuje na Univerzitě Karlově obor teologické nauky.