Kliknutím zvětšíteK bicím se dostala ve svých sedmi letech, kdy se jí tento nástroj prostě zalíbil. „Vždy mě toho spoustu lákalo, zkoušela jsem chvíli třeba baskytaru, ale nakonec jsem vždy skončila jen u bicích. Na konzervatoři se také věnuji klavíru,“ popisuje Kristýna, která navštěvuje Konzervatoř Jaroslava Ježka nebo také takzvanou „ježkárnu“ v Praze. S volbou školy je dle jejích slov spokojená, protože se v ní setkávají nadšení hudebníci, což je samo o sobě inspirativní.
Na její hudební cestě se již nyní v minulosti vyskytuje spousta ostřílených jmen. „Devět let jsem docházela do ZUŠ Eduarda Marhuly k Jarkovi Ožanovi, kterého si neskutečně moc vážím. S Jarkem jsme si hezky sedli a vídáme se doteď, třeba na stejných pódiích. V Ostravě jsem pak rok studovala Janáčkovu Konzervatoř a to u Františka Škrly,“ popisuje Kristýna, která mimo jiné občasně chodila také na soukromé konzultace, například k Daliboru Mrázovi, známému a úspěšnému ostravskému bubeníkovi.
O talentu osmnáctileté bubenice svědčí už fakt, že v Ostravě hraje s ostřílenými hudebníky, například jen s kytaristou Rudym Horvatem, saxofonistou Michalem Žáčkem nebo pak s hudebníkem Borisem Urbánkem. „Vždycky jsem si moc přála hrát s takovými muzikanty, ale zároveň jsem se nikdy nijak nevnucovala a od ničeho nečekala nic velkého. Ale ano, nabídka do kapely Borise Urbánka byla velmi neočekávaná a určitě mě nadchla,“ přiznává.
Spoluhráči Kristýnu také motivují. Sama by ráda absolvovala celé studium na zmíněné Konzervatoři Jaroslava Ježka a o dalším studiu uvažuje, avšak nepopírá ani úplný návrat do Ostravy, kde momentálně notně vystupuje.
Žena za bicími
Jako mladá dáma, která ví, co chce, je zvyklá na respekt i od svých mnohem starších spoluhráčů, nicméně typickým předsudkům se nevyhne také. Se staršími lidmi si rozumí více než s vrstevníky. „Už jsem si na to tak zvykla, že věkový rozdíl nevnímám a často mi to vyhovuje. Ráda si poslechnu příběhy starších generací, a to jak osobních, tak hudebních,“ zmiňuje Kristýna a dodává, že spolupracovala většinou s lidmi, kteří s ní jednali jako s kýmkoliv jiným. „Věřím, že ze začátku mají jisté pochyby, ale vždy jsem s každým dobře vyšla,“ doplňuje.
Co se týká zmíněných předsudků, nechce Kristýna nic zveličovat, ale přiznává, že s určitým typem přemýšlení se již setkala. „Bohužel i v dnešní době mají lidé předsudky k bubenicím - ženám. Nechci to moc zveličovat, protože ve většině případech na to každý reagoval pozitivně a v mnoha věcech mi to pomohlo, ale ne vždy tomu tak je. Poznatky typu: „Ona fakt holka může hrát na bicí?”, „To bych neřekl, že to holka zahraje stejně jako kluk” nebo ,,To to té holce budu muset ukázat, jak se správně hraje“ …nejsou příjemné. Samozřejmě na tohle vše zapomenu, když si nemusím tahat bubny sama, když jsem ta holka,“ směje se s nadhledem.
Hudba budoucnosti
Na otázku, s kým z jejího pestrého rejstříku se jí hraje nejlépe, odpovídá s pokorou. „Bylo by nefér jmenovat pouze jednu kapelu, navíc ani nevím, která by to byla. S každým je to jiné, ale zároveň fajn, kdyby ne, nehrála bych s nimi. Hraji se špičkovými hráči a každý koncert je velkou zkušeností a zážitkem a já si to moc užívám! Doufám, že to mí spoluhráči vnímají stejně!“
Ve volném čase Kristýna vyplňuje mezeru vším, čím ji vyplňují ostatní. Snaží se věnovat rodině, kamarádům a plnit povinnosti do školy. Někdy je dle jejích slov také dobré nedělat po náročném týdnu vůbec nic.
Přestože do budoucna zvažuje i zájem o jiný obor, než jsou bicí, má jasno v tom, že hudbu nikdy neopustí. „Jsem otevřená všemu novému a nelpím na jedné představě. Ale určitě vím, že bych chtěla dělat to, co mě baví, což určitě hudba je a vždy bude,“ zmiňuje na závěr dívka, o které zajisté ještě v rámci ostravského hudebního světa ještě uslyšíme.
2
44
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
